Neumět plavat je v Thajsku běžné

Někteří z 12 chlapců, kteří uvízli v částečně zatopené jeskyni na severu Thajska, neumí plavat. Tím se ještě více komplikovala evakuace, ke které se v neděli rozhodli přistoupit záchranáři. Jak poznamenává list The New York Times, pro občany zemí, kde patří výuka plavání k základním aktivitám malých dětí, to může být nepochopitelné, ale Thajci nejsou v jihovýchodní Asii výjimkou.

V Thajsku je mnoho matek přesvědčeno, že znalost plavání zvyšuje riziko, že se dítě utopí, podotýká technický ředitel z organizace Alliance for Save Children Michael Linnan. Podle něho je běžné, že v této části světa umí plavat jen asi pětina populace, v těch chudších zemích dokonce ještě méně. Platí to i pro námořníky, rybáře a další profese neodmyslitelně spjaté s vodou. Dětský fond OSN (UNICEF) ve zprávě z roku 2012 uvedl, že hlavní příčinou úmrtí dětí v asijských zemích s nízkými a středními příjmy je utonutí. Děti neumírají v bazénech, ale v kontaktu s přírodní vodou a při »spontánních rizikových aktivitách«.

Utonutí, hlavní příčina úmrtí

Zpráva thajského ministerstva zdravotnictví z roku 2014 konstatuje, že utonutí je hlavní příčinou úmrtí dětí ve věku do patnácti let. Denně v Thajsku utonou v průměru čtyři děti, což je až patnáctkrát více než v některých rozvinutých zemích. Linnan řekl, že Thajsko v posledních letech udělalo v prevenci dětských úrazů mnoho. Doufá, že případ jeskyně Tcham Luang Nang Non, odkud musela být skupina malých fotbalistů vysvobozována, bude právě tou lekcí, která poukáže na ten fakt, že v prevenci utonutí je třeba udělat ještě mnohem víc.

I když nebezpečí skončí…

O tom, jak s chlapci, kteří jsou ve věku mezi 11 a 16 lety, pracovat po záchraně, řekla listu The Guardian dětská psycholožka Andrea Daneseová. Psychiatrické problémy se podle ní objeví v minimu případů, ale psychický stav chlapců bude i tak nutné určitý čas po vysvobození sledovat. »Po tak dlouhém čase stráveném v podzemí se může objevit mírná zmatenost, podobně jako v případě pásmové nemoci,« říká Daneseová. Rodičům by se mělo dostat odborné rady, jak s chlapci jednat. Hlavně je třeba děti ujistit, že nebezpečí skončilo a že je správné pociťovat po tak děsivé zkušenosti emoce. »Mnozí z nich budou projevovat silné emoce. Mohou být plačtiví, může se objevit vznětlivost i závislost. U většiny to do několika týdnů vymizí,« sdělila psycholožka. Jen výjimečně se může u některého z chlapců objevit vážnější psychický problém, jako deprese, úzkost či posttraumatická stresová porucha. Proto je potřeba chlapce sledovat a dobře odhadnout, zda nehrozí nebezpečí sebepoškození. V úvahu je třeba také vzít náchylnost k psychopatologii z dřívějška. Když v neděli z jeskyně vyšli po více než dvou týdnech první čtyři hoši, kteří byli hned dopraveni na prohlídku do nemocnice, lékaři byli překvapeni jejich výb orným zdravotním stavem.

(ava, čtk)

11. 7. 2018  (ava, čtk)