Kardinál Duka proti bibli, cti a spravedlnosti

Den po státním svátku 6. července, kdy si český národ připomíná památku mistra Jana Husa, se vyslovil kardinál Dominik Duka jménem České biskupské konference velmi důrazně proti zdanění ohromného daru 59 miliard korun, který římskokatolické církvi věnovali z peněz českých občanů nestydatí výlupci prokorupční české pravice Petr Nečas, Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a další.

[o]

Dominik Duka se výslovně obrátil s výzvou na českou justici, ale dokonce i na členy a funkcionáře Komunistické strany Čech a Moravy: »Nevěřím tomu, že by naše justice mohla udělat takový krok... Přece i v komunistické straně jsou lidé, kteří mají smysl pro čest a spravedlnost.«

Kouzlem nechtěného pak také v pondělí 9. července Česká televize odvysílala na Dukovu nečestnou a pokryteckou výzvu pádnou odpověď. Tou odpovědí byl hraný dokument Jan Hus - Cesta bez návratu. V něm opakovaně zaznělo, že požadavkem mistra Jana Husa bylo, aby se rozmařilá, po mocenském vlivu, majetku a penězích bažící římskokatolická církev vrátila k bibli, ke křesťanskému poslání a k chudobě prvních apoštolů. Divák se mohl dovědět i to, že římskokatolické církvi na Husovi vadil nejvíce právě jeho požadavek chudé církve a myšlenka, že věřící nemají poslouchat nemravné kněží, ale sami hledat pravdu v bibli a řídit se svým svědomím.

Kardinál Duka dobře ví, že jeho církev jedná v případě takzvaných církevních restitucí v rozporu s Ježíšovým učením, se slovem božím. Křivé a nehorázné je Dukovo svědectví o tom, na jaké majetky a na jaké peníze si dělají římskokatoličtí preláti nárok.

Bylo to především nemravné jednání kardinála Duky, jeho předchůdce Miloslava Vlka a dalších římskokatolických prelátů, co přimělo v posledních bezmála třiceti letech masy věřících k odchodu od římskokatolické církve. Mnozí poctiví věřící zjistili, že církev kardinálů Vlka a Duky není jejich církví. A mnozí se dokonce rozešli nejen s církví, ale i s vírou v boží spravedlnost poté, co se hamižní preláti nadšeně adaptovali do poměrů sobeckého a asociálního kapitalismu.

Pokud by kardinálu Dukovi leželo na srdci slovo boží a pokud by měl smysl pro křesťanské hodnoty, nikdy by nevznesl tak drzé a nekřesťanské nároky na majetek a peníze České republiky a českých občanů. Kdyby ctil křesťanského Ježíše, ke kterému se pokrytecky formálně hlásí, musel by bez váhání odmítnout nemravnou nabídku profláknutých politických šíbrů Nečase, Kalouska a Schwarzenberga na údajné restituce toho, co římskokatolické církvi převážně už od dob josefínských reforem nepatřilo.

Kdyby dominikán Duka měl smysl pro spravedlnost a čest a kdyby věřil v křesťanské hodnoty, nemohl by přece tak nestydatě natahovat ruku po majetku a penězích českého státu, lísat se k papalášům světské moci a dštít oheň a síru na ty, kdo římskokatolické hodnostáře volají k respektování bible a ke křesťanské skromnosti. Nemohl by tak zuřivě napadat každého, kdo katolickým hodnostářům připomíná to, co jim tak naléhavě připomínal s voláním po nápravě církve mistr Jan.

Je zřejmé, že křesťanská skromnost a hodnoty hlásané v evangeliích, které tak málo znamenaly pro odpůrce Husovy na kostnickém koncilu, neváží příliš ani pro většinu současných českých prelátů. Lačnosti po světských statcích, světském vlivu a lesku moci, a to navzdory prudkému úbytku věřících, viditelně nezabrání ani slovo boží, ani svědomí. Vrátit církve ke skutečné službě věřícím může jen laický, demokratický stát cestou spravedlivých zákonů. Také cestou zákona o zdanění nemravných takzvaných náhrad.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec KSČM

12. 7. 2018  Miroslav GREBENÍČEK