To bych asi nebyl »in«

V neděli ráno při pořadu ČT Toulavá kamera jsme se dostali až k památkám UNESCO na našem území. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí. Ostatně proto tento pořad sledují možná statisíce posluchačů. Tentokrát jeho obsahem bylo šest z těch, které patří ke světovému kulturnímu dědictví.

[o]

Ocitli jsme se mimo jiné v obci, která pořádá masopustní akci plnou masek a každý rok se opakujících letitých zvyklostí. V tom je také její krása. Česká televize nám představila nejen pochody masek, zavedené zvyklosti, ale vrátila se k minulosti. Mladý muž v kroji se pochlubil tradicí. Neopomněl však říci, možná že na objednávku televizního štábu, že tato tradice přečkala dlouhá léta. Dokonce i »dobu komunismu«. Byl mladý, neznalý. Pod třicet let. Onu zmíněnou dobu nepamatuje. Proč si do ní však nepíchnout? Z jednotlivých bodnutí se totiž skládá víra a nenávist. Víra, že všechno, co je nám vsugerováváno, je pravda, a z této víry vzniká nenávist. A o to přece jde. Paradoxem je, že další z vystupujících před kamerou se nám svěřil, že masku a oděv má už z doby, kdy byl ještě mládencem a rok co rok se do onoho oděvu obléká. A to bychom museli hluboko do »období totality«. Dodejme, že i v té »hrůzné době«, tedy »v době komunismu«, jak si ti mladší zvykli říkat, byla snaha uchovat zvyky našich předků a jejich písně snad největší v našich dějinách. V mnohých filmech z té doby se o tom lze přesvědčit. A nemám na mysli jen Dobrou píseň Pavla Kohouta či Galuškovo Slovácko sa nesúdí. Příchod televize a »nových poměrů« mnohé staré dobré zvyky smetly. Stejně jako mnohé soubory a zvyky našich předků. Jistě, vznikly i díky nadšencům nové, někde se tradice udržely a pokračovalo se v nich, nebo dokonce po čase se i obnovily. A je tomu dobře.

Mám z toho ale poučení: Nehaň, nesnižuj to, co neznáš. Ale to bych asi nebyl v našem novém světě »in«.

Josef ŠENFELD, kandidát KSČM na senátora v obvodu Litoměřice

12. 7. 2018  Josef ŠENFELD