Jen střípky

Na hodnocení voleb nemám patent. A kdo ho vůbec má? Mám ale názor. Praha známá svým revolučním myšlením v minulosti propadla, stejně jako Hybešovo Brno. Obě města ovládla pravice a s nimi v Praze i nečitelní populističtí Piráti, jejichž předci často byli dokonce komunisté. Ani mnohá další města se nemohou chlubit výsledky odpovídajícími jejich tradici. Je to lepším programem? Těžko. Programy často bývají totožné nebo podobné. Stačí, aby si jedna strana vymyslela zajímavý a jistě chytlavý nápad, opíší si ho druzí. S tím mají nemálo zkušeností komunisté, kterým nápady uzmuli mnozí. Je to např. zvučnějšími jmény? Na tom něco je, i když, co je to zvučnější jméno? Lékař, učitel? Pokud jde o menší obce či města, pak je to pravda. Pokud jde o místa větší a pokud jde o Senát, pak více naděje má spíše televizně opakovanější jméno na rozdíl od jména kandidáta, který se do televize nedostane. A pokud jde o tištěná média, někdy sice také ne, ale často jde o kandidátovu pohodlnost. Nenapsat nic znamená nebýt zveřejněn a nejsem-li zveřejněn, neví se o mně. A když se o člověku nemluví, prostě není.

[o]

Když si ovšem uvědomíme, že např. v Praze volilo jen 46 procent, máme tu jisté vysvětlení. Mnozí z těch, co nepřišli k volebním urnám, rezignovali na své právo vybrat si své zastupitele. To jistě neznamená, že, v případě, kdyby si svůj postoj přehodnotili, by volili jinak, než ti, co využili své volební právo. Jenže znám několik nevoličů, kteří se slovy Nemá to cenu, k volbám už řadu let nechodí. Prý, podle nich, se stejně dají dohromady takové subjekty, které třeba i vítěze pošlou do opozice. Vždy se dohodnou a my to ovlivnit nemůžeme. Pak budou vládnout podle svého, program neprogram, slib neslib. Mají pravdu? Mají i nemají. Kdyby přišli k volbám, mám na mysli těch padesát procent neúčastnících, mohlo by se leccos změnit.

Před letošními volbami, více než čtyři léta zpátky, zněl zemí antikomunismus. Realistická politika KSČM umožnila totiž vznik Babišovy vlády, kterou »demokratické« strany nechtěly podporovat. Měly svůj plán, jak se dostat k moci, i když nevyhrály volby. Nebýt KSČM by vláda však nevznikla a politické vakuum by zemi mohlo uškodit. Díky komunistům se tak nestalo. To se ovšem nezapomíná. A tak za pomoci médií, zvláště pak České televize, začalo celonárodní školení. Denně se na nás po měsíce řítily pořady, v nichž předlistopadová minulost byla líčena hrůzostrašně. Myslíte, že lidé, zvláště mladí, jsou k takovému výkladu imunní? Vše přece bylo tehdy špatné. Všemu bylo třeba nasadit psí hlavu. A mladí, vlastně i příslušníci středního věku, je totiž třicet let o Listopadu a ti, co byli tehdy malí nebo mladí, zestárli a z minulosti už nic nevědí. A když to televize říká, musí to přece být pravda.

I to se hodí pro volby, včetně mediálně využitých Voleb na nečisto, v nichž ruku středoškoláků vedou jejich učitelé.

To všechno jsou jen střípky z mozaiky. Sociologové budou muset říci více. Budoucnost přece nenecháme v rukou populistů anebo politických stran, které své ideové vůdce mají třeba za mořem.

Jaroslav KOJZAR

9. 10. 2018  Jaroslav KOJZAR