Přání do nového roku

Nový rok bývá dobou mnohých přání a předsevzetí. Co si přát na rok 2019? Snad jen zdraví, mír a klid… A rozum.

Před svátky se mi dostala do rukou malá knížka od Josefa Dubna Damani útočí. Není ani tak důležité, o čem smyšlený příběh byl. Zaujalo mne spíše autorovo filozofování (tedy formou myšlení postav románu). Bylo o touze dopídit se poznání určitých věcí, které se nás vlastně ani netýkají. Ale přeci jen jsme jejich součástí.

[obrazek]

Prakticky vše, co člověk dnes prožívá, čte, vidí ve zprávách, se ho nějak dotýká. Člověk ať chce, nebo ne, je součástí obrovského systému, respektive chaosu, kde má možnost uvažovat a rozhodovat se právě na základě vědění, informací a touze po poznání, či prosté touze po štěstí. A právě informace a dezinformace jsou dnes cestou k vládnutí.

Ale už svatý Pavel kdysi prohlásil: »… kdybych získal celý svět a lásky bych neměl… Hm, co bych získal?«

Přesto se tolik lidí snaží ovládat jiné. Když se člověk podívá na titulky zpráv, stále se mluví o tom, kdo koho ovládá, kdo komu vládne, kdo co ovládl. V parlamentu, na ministerstvech, úřadech, ale třeba i ve firmách, a nakonec i ve sportu. Proč mluvit o vládnutí, nadvládě? Vládnout někomu totiž znamená mít za něj i odpovědnost. A to si bohužel mnozí neuvědomují. Chtějí vládnout, ovládat a získat moc a finance. A přitom jde jen o chvilkový rozmar osudu. Jak dlouho se ti, komu bylo tak či onak dopřáno chvíli vládnout, udrží na vrcholu?

Slovo vládnout totiž v mnohých z nás evokuje královský pocit, že ten, kdo vládne, může vše… Bez omezení, bez zpětné odpovědnosti, bez pardonu… Myslím, že přesnější by bylo mluvit o šéfování, o řízení věcí, o spravování úřadů a podobně. To jsou termíny, které přesněji vystihují podstatu věci. A odpovědnost.

Často zbytečně používáme silná slova. Příliš silná pojmenování funkcí, věcí, názorů. A mnozí (i mnohá média) pak svými silnými slovy překrucují realitu, překřikují jiný názor, zastrašují hlas rozumu.

Co bych nám všem přála v novém roce? Otevřené oči, mysl i srdce. Nenechme se ovládat a manipulovat. Hledejme informace, ale nevěřme těm nejkřiklavějším. A nenechme se zastrašit silnými slovy. My jsme pánem svého osudu. A jak říkává moje maminka: »Pravda leží vždycky někde uprostřed. A bez náhrobku…« Nezapomínejme na ni.

Proto jediné, co upřímně přeji všem, je zdraví. Vše ostatní je už jen na nás a každý zdar i nezdar můžeme prožít, nebo překonat. Stačí používat rozum a cit.

Helena KOČOVÁ

2. 1. 2019  Helena KOČOVÁ