Jak na Nový rok, tak po celý rok

Doufám, že to je jen pouhá pranostika a že se mě to až tak týkat nebude. Píšu totiž tento sloupek při pobytu na Ukrajině, přesněji z Kyjeva. Je tu sníh a překrásně, až na to, že jsou zde i lidé, kteří první lednový večer vzdávali hold Stepanu Banderovi, při příležitosti jeho narození. Ano, vše probíhalo tak, jak si asi představujete. Oslovují se banderovci, mají s sebou hořící louče, bubnují dramaticky do rytmu a panuje vzrušující atmosféra s pokřiky »Bandera přijde, pořádek zavede!«. Nebo, »Ať žije Bandera, náš hrdina, naše idea«. Byly to desítky tisíc Kyjevanů a pár stovek těch, co přijeli například z Litvy, Srbska, ale také jiných částí Ukrajiny.

[o]

Když jsem o tom všem pak přemýšlel, uvědomil jsem si, že pokud pochopíme nacionalizaci jako nástroj současné moci, jež se má v konečném důsledku stát neonacismem a má se použít proti Rusku a hlavně Rusům, tak už chápu fašizaci nejen společnosti nejen na Ukrajině, ale i v pobaltských republikách, v Polsku, na Slovensku, Maďarsku i v Rumunsku a Bulharsku. Západ se rozhodl tímto nástrojem »bránit« svůj vliv v Evropě fašizací ve vertikální linii ve střední Evropě. Takže už chápu, proč se k těmto událostem nejen otáčí zády, ale i tyto události doslova zatajuje, jen tu a tam nějaké střípky, třeba z Maďarska, neboť Orbán se Západu nehodí do konceptu. Mlčí také židovská obec, což je s podivem vůči zkušenostem.

A jak se to dotýká nás? Jednoduše tak, že pokud budeme také mlčet a nevěnovat tomuto pozornost, tak jsme spoluviníci na věcech budoucích, a proto je nutné, abychom tyto informace nejen šířili, ale i se spojovali v politické linie a fronty proti fašismu, vyvíjeli větší aktivitu, třeba různými besedami, konferencemi a podobně. Prostě přejít do ofenzivního politického boje, a to všemi silami, které máme. Musíme šířit informace o těchto událostech a vysvětlovat, co to může mít za velmi vážné dopady na naši společnost a náš národ. Mně osobně totiž velmi záleží na budoucnosti nás všech i mých blízkých, stejně tak, jako kdysi můj děda hájil moji, či lépe řečeno naši budoucnost v odboji proti fašistickému Německu. Měl štěstí a mohl si prožít vítězství nad fašismem. Dnes mi chybí, aby mi poradil a já mohl udělat v této věci více.

Jednoduše je to na nás. Nebude nastávající rok lehký, ale nesmíme uhnout ani o kousek. Naopak, musíme udělat nejméně několik kroků vpřed. Je to prostě na nás a já jen doufám, že to nebude »jak na Nový rok, tak po celý rok« 2019 a že si budeme užívat také díky tomuto »boji« chvíle klidu, štěstí a pohody s pocitem, že děláme pro dobro věci maximum.

Roman BLAŠKO

3. 1. 2019  Roman BLAŠKO