Novoroční ohňostroj jako agitka

Vzpomínám si, jak jsem již od nějakých sedmi osmi let věku poslouchal v jednom kuse písničky od Beatles. To bylo v osmdesátých letech. Možná ještě více se mi líbily sólovky Johna Lennona, které jsem si na gramofonu pouštěl do zblbnutí. Kluci takhle »smažili« Rolling Stones, jimž jsem však já na chuť přišel o hodně později.

Proč to celé píši? Protože jsem se v rámci novoročního ohňostroje hlavního města Prahy dozvěděl, že právě Beatles a Rolling Stones byly zakázanými kapelami. A právě jejich skladby do zvuků petard a světel zněly nad naší metropolí v rámci velkolepé show, která byla koncipována k výročí třiceti let od listopadových událostí v roce 1989.

[o]

Přiznám se, že bych si uměl představit, jak v této souvislosti zazní do kraje nějaký hit Karla Kryla. Bylo by to stylové a na rozdíl od Beatles či »Stoneů«, kteří zde frčeli na deskách i kazetách, by se o tom, že tento písničkář nebyl v kurzu, dalo hovořit. Jenže Kryl se dnešním elitám evidentně nehodí. Vždyť po listopadu neváhal kritizovat – i ve svých skladbách – tu »demokracii«, kterou ohňostroj tak velkolepě oslavil.

Abychom nebyli na pochybách, show, za kterou Praha vysolila 1,7 milionu korun (bůhvíproč deset a půl měsíce před oním kulatým výročím!), byla koncipována jako rozhovor dítěte s otcem, jenž vypráví o listopadových událostech. Kromě toho, co jsme směli a nesměli poslouchat, jsme se dozvěděli, že jsme vlastně celkově nemohli vůbec nic.

Uměl bych udělat jiný »ohňostroj«. Také na základě otázek a odpovědí. Děcko by se ptalo: »Tatí, a je pravda, že tu bylo bezplatné školství a zdravotnictví?« Nebo: »Tatí, a opravdu měli všichni práci?« Případně: »A skutečně měly i mladé rodiny od počátku kde bydlet?« Či: »Jak je to možné, že všechny klíčové podniky byly v českých rukou, a nikoli rozkradené či rozprodané do zahraničí?«

No nic. Finále ohňostroje ukázalo, že všechno dobře dopadlo a lidé dosáhli svobody. Mně se v téhle souvislosti nejvíce líbil následný komentář jistého I. H. na internetu: »Mně (ohňostroj) připomněl pouze to, že do důchodu mi zbývá místo 4 let 9 a že už téměř 9 let marně sháním přijatelnou práci, což by se mi za socialismu nemohlo přihodit ani omylem. No a částka za tuto maškarádu by mi zřejmě postačila ještě na pár let života…«

Petr KOJZAR

3. 1. 2019  Petr KOJZAR