Setkání s potřebnými i v roce 2018

O vánočním setkání s lidmi v nouzi, s těmi, kteří nemají kde bydlet nebo nemají dostatek prostředků na zajištění základních životních potřeb, pořádaném sborem Luterské evangelické církve augsburského vyznání (LECAV), můžeme již mluvit jako o tradici. Stejně tak jako v předchozích letech i letos vikářka Eduarda Heczková provedla účastníky bohoslužbou, po které následovalo malé pohoštění s rozdáváním praktických vánočních dárků.

Tak jako každý rok, i letos připravila Eduarda Heczková bohoslužbu naplněnou poselstvím, promlouvajícím k těm, kterým je určena. Vikářka v něm připomněla těžkosti Ježíše Krista i jeho rodičů, kterými si všichni museli procházet. Přes některé rozdíly v něm vyzdvihla řadu podobností s dnešními chudými, jakými jsou například nemožnost najít domov, alespoň v nějaké minimální podobě, v naší tzv. moderní společnosti. Ve společnosti, která se považuje za vyspělou a často se takto i sama ráda tituluje. My ale můžeme o pravdivosti tohoto označení s úspěchem pochybovat. Jak ostatně Eduarda Heczková říká, »neboť bída není ostudou. Vlastně je, ale ne těch, kdo v ní žijí, ale těch, kdo jim z ní nepomohou«. I toto byl signál k účastníkům bohoslužby, aby si uvědomili, že ve svém postavení nejsou sami, že se kolem nich a ve světě vůbec nachází řada lidí s podobou životní situací a že má smysl usilovat o zlepšení a toto úsilí nevzdávat. Také její apel, aby přítomní přijali Ježíše, má tak vedle náboženského rozměru značný rozměr lidský. Je totiž výzvou všem lidem ke vzájemné pomoci, zejména pak těm, kteří to nejvíce potřebují, těm, kteří se právě nacházejí v nějaké těžké životní situaci.

Po samotné bohoslužbě následovalo pohoštění, ač jednoduché, tak chutné a příjemné. Tvořil je bramborový guláš, dále obložené chlebíčky a vánoční pečivo. K pití pak byla k dispozici ovocná šťáva, káva a čaj. Společně s pohoštěním bylo zahájeno také rozdávání praktických dárků, tj. oblečení. Oblečení, sice použité, ale čisté a v pořádku, které tak ještě může posloužit dobré věci - pomůže potřebným zejména v mrazivém počasí ochránit jejich zdraví, pro některé to může být i otázka jejich přežití.

Následně se organizátoři akce věnovali rozhovorům s účastníky, kdy se jim tak dostávalo duchovní a psychologické podpory, popřípadě praktických rad s řešením jejich problémů při překonávání jejich obzvláště těžké životní situace.

Apel na lidi

Na závěr bych chtěl opět apelovat zejména na lidi, kteří mohou pomoci tuto dlouhodobě neutěšenou situaci změnit, tj. zejména na politiky a další, kterým byla svěřena určitá moc k ovlivňování dění v naší zemi. K tomu, aby si společnost skutečně zasloužila být označena za vyspělou, měli bychom se všichni snažit, mimo jiné, o změnu, a to změnu ve smyslu naplnění základních lidských práv. Ve smyslu toho, aby každý člověk mohl žít alespoň v minimálních lidsky důstojných podmínkách neohrožujících jeho život a zdraví. Aby měl vždy zajištěny alespoň ty minimální podmínky, které mu umožní svoji situaci efektivně řešit. A to vše tak, aby se podobné akce mohly stát spíše vzpomínkou na solidaritu mezi lidmi v těžkých dobách.

Jan KELBICH

FOTO - autor

2. 1. 2019  Jan KELBICH