Dá to fušku

Upevňovat povědomí o historické pravdě stojí značné úsilí. Mluvit by o tom mohli všichni ti, kteří se poctivě zapojili několik posledních let do boje za znovunavrácení Mezinárodního dne studentstva do našeho kalendáře k datu státního svátku 17. listopadu. A je to dlouhá řádka: mladí lidé z Národního parlamentu dětí a mládeže, Studentská komora Rady vysokých škol, rektoři, levicoví zákonodárci a vůbec rozumní politici napříč spektrem, protifašističtí bojovníci, ať už jsou či nejsou organizováni v ČSBS a dalších vlasteneckých organizacích. Velkou zásluhu na současném schválení mají profesor Pavlíček i profesorka Válková, a také předseda ČSBS Jaroslav Vodička, který požadavek MDS vyslovil před lety před pražskou Hlávkovou kolejí – a tehdy mnoho podporovatelů mezi přítomnými politiky ještě nenašel. Byla to dlouhá cesta a všem, kteří přispěli svým dílem, patří dík.

[o]

Jinde je ale ještě mnoho práce. Tak například novinář Luboš Palata ve své glose v Deníku Rudoarmějci a banderovci prakticky ztotožnil počínání obou těchto skupin. Uznává, že se Rudá armáda zásadní měrou zasloužila o porážku nacismu a také o osvobození Československa zpod okupace, »současně se ale její vojáci dopouštěli masových zvěrstev nejen na německém civilním obyvatelstvu, ale třeba i při osvobozování Československa«.

Toto nutno odmítnout. Sousloví masová zvěrstva absolutně nepatřila do výbavy rudoarmějců. Ti vojáci, kteří kradli, neodůvodněně zabíjeli civilní obyvatele nebo znásilňovali, byli svými veliteli trestáni, a to zpravidla kulkou - jak ostatně dokládá i film protežované tvůrčí dvojice otce a syna Svěrákových Po strništi bos. Zato banderovci se dopouštěli programového násilí.

Palata, pokoušeje se ospravedlnit příslušníky Ukrajinské povstalecké armády, nabádá k pochopení toho, že když »putinovské Rusko opět okupuje ukrajinské území a snaží se zakroutit krkem tamní rodící se demokracii, se část Ukrajinců vrací i k tradici UPA«. Odkazuje na to, že UPA bojovala za samostatnost své země, Ukrajiny. Nechápe však, že boj proti Rudé armádě během druhé světové války (Velké vlastenecké války) je bojem proti Spojencům, přičemž Československo, tak jako SSSR, byly součástí této protihitlerovské koalice.

Podle Palaty jsou bojovníci UPA válečnými veterány, jež jsou hodni ocenění a finančního přilepšení od státu. Odůvodňuje to tím, že »podobně v dnešním Německu jsou válečnými veterány vojáci wehrmachtu, a dokonce i příslušníci jednotek SS«. Tak to prrr! Wehrmacht – to je jiný příběh. To byli vojáci regulérní německé armády, kteří do války museli rukovat. Když odmítli, byli zastřeleni. Ale esesáci určitě nejsou a nebyli v Německu veterány en bloc. A UPA neměla statut armády Ukrajinské republiky, vždycky to byli povstalci. Nelze srovnávat nesrovnatelné.

Souhlasím však, že Ukrajina by měla plně odkrývat svou historii (ovšem neupravovanou, k čemuž dochází), tedy i zločiny, ve kterých měli prsty »ukrajinští veteráni«. Jsem zvědava, jak tomu napomůže česko-ukrajinské diskusní fórum.

Monika HOŘENÍ

2. 2. 2019  Monika HOŘENÍ