Maminko, kdo to byl Žižka?

Nedávný názor zvláštních služeb o nutnosti změnit současný »sovětský model« výuky, zřejmě nejen dějepisu a literatury, jsem už kritizoval. Postavit na hlavu dvousetleté pojetí výuky, pochopitelně s nepatrnými změnami podle tehdejšího systému, a smést ho ze stolu, je varující. Nahradit ho pak snad dokonce protektorátním pojetím, jež potlačovalo slovanství a povyšovalo germánské tradice a zcela protichůdně vykládalo jednotlivé rozhodující dějinné události, než tomu bylo historiky a politickými mysliteli počínaje snad Hankou, přes Palackého, Čelakovského, Golla, Masaryka, Nejedlého, Husu či třeba Janáčka a Spěváčka, je akt »vskutku revoluční«. Jen nevím, zda jeho původ je v hlavách autorů onoho »bezpečnostního dokumentu«, jenž předcházel onomu dokumentu BIS, anebo vznikl v nacionalisticky laděné mnichovské dílně Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

[o]

Horší je to s informací, která pochází z minulých dnů. O její autenticitě nelze pochybovat. Ministr Plaga totiž zřídil »expertní komisi ministerstva školství«, jež se má zabývat strategií vzdělávání. Jejími členy se stalo osm vybraných pedagogů, z nichž pouze dva jsou z mimoakademické sféry, přičemž jde o jednu zástupkyni Svazu průmyslu a dopravy, jež je svou profesí zaměřena na digitalizaci, a jednoho ředitele průmyslovky, který je ovšem specialistou na výpočetní techniku. Ze jmenovaných akademiků není nikdo zaměřen na humanitní vědy, pokud nepočítáme zástupce sociologie a center pro vzdělávání učitelů. Samotní profesní kantoři, jichž je v republice přes sedmdesát pět tisíc, se do »expertní komise« nedostali. Nezbývá než se zeptat, zda chceme, aby příští generace rezignovaly na své národní vědomí, zda pro život nám stačí počítačoví experti všeho druhu, anebo pohrdáme zkušenostmi těch, kteří jsou přímo ve vyučovacím procesu, přestože tam začíná vývoj myšlení, zapojování člověka do budoucího života a bez něj by »počítačoví geniové« vůbec nemohli vzniknout? Už dnes, jak ukazují mnohé průzkumy, mladá generace nic neví o minulosti. Snad jen to, co pochytí z pochybných relací televizních stanic či facebookových výmyslů. A to je skoro málo.

Pokud ale půjdeme touto cestou, a složení tzv. expertního týmu to napovídá, můžeme se brzy dočkat, že po nás přijde »počítačová generace«, po níž národ, lidství, minulost, budou ztraceny. V té souvislosti mě napadá jeden varující příklad, jenž jsem přečetl na webu. Ptá se v ní, za nějaký ten rok, dítě své matky: »Maminko, kdo to byl ten Žižka?«

Václav ŠENKÝŘ, bývalý děkan pedagogické fakulty v Ústí nad Labem

8. 2. 2019  Václav ŠENKÝŘ