Demokracie v praxi

Málokdy se stane, že mne někdo vysloveně v negativním slova smyslu překvapí, po letech zabývání se politikou jsem totiž zvyklý očekávat prakticky vždy to nejhorší, tentokrát jsem ale reakcí našeho nejvyššího ústavního činitele vysloveně zklamán…

[o]

Jde mi o pozvánku pro dosazeného venezuelského »prezidenta« Juana Guaidóa do České republiky od Miloše Zemana. To, že Guaidóa uznala česká vláda v čele s hyperaktivní loutkou Petříčkem, mne ani moc nepřekvapuje, dovedu si totiž představit, pod jakým tlakem zvenčí jsou, ono navíc uznání ze strany naší vlády má přeci ve světě bombastický zvuk, to se najednou zboří svět… Ale pozvánka od Zemana mne prostě mrzí, má přeci jenom mnohem volnější ruce. Nikdy jsem sice neříkal, že s ním ve všem souhlasím, prostě byl vždy lepší volbou než jeho protikandidáti, ale toto jsem od něj přeci jenom nečekal. To se tak moc chce setkat s Trumpem, že stejně jako velká část Evropské unie skočil tak, jak USA píská? No nic, stalo se.

Každopádně i Zeman teď vlastně legitimizuje to, že o prezidentovi nerozhodují volby. Pokud se tedy nyní pražská kavárna (nejlépe s podporou USA) rozhodne, že prezidentem je vlastně Drahoš, nebude to totéž? Kavárenští jsou naštěstí zrovna nejspíš paralyzováni argentinským hovězím z Polska, tudíž je to ještě nenapadlo, ale co kdyby…

Na rozdíl od nich to už někoho napadlo, přesněji část francouzských »žlutých vest« se nechala slyšet, že za prezidentku uznávají Marine Le Penovou. Sice nechápu, proč prakticky levicově se tvářící hnutí by chtělo zrovna kovanou pravičačku, ale poukázali tím na podstatu problému. Tedy že z pozice síly si USA a jejich vazalové klidně rozhodují o tom, kdo má v jaké zemi vládnout. A nutno dodat, že Spojené státy šly s úrovní opravdu hodně dolů, už se totiž ani nepokoušejí zastírat, že prostě dělají převrat. »Sofistikované« metody jsou ty tam, prostě rovnou ohlašují nového prezidenta. A svět na to kouká nebo se k tomu prostě rovnou přidává. Holt svoboda a demokracie v praxi.

Tomáš CINKA

8. 2. 2019  Tomáš CINKA