Rozhovor Haló novin s Alenou Vitáskovou, předsedkyní Institutu Aleny Vitáskové (IAV)

Každý musí nést odpovědnost za svou práci

IAV dlouhodobě poukazuje na morální i profesní nedostatky některých státních zástupců a soudců. Můžete připomenout některé známé případy z poslední doby?

Především chci připomenout, že tito činitelé mají ve svých rukou osudy lidí, a proto nelze jejich profesní a morální kvality oddělovat. Jejich pochybení se však na veřejnost dostanou jen zřídka. Navíc musím tuto kritiku upřesnit, rozhodně nepatří všem. Je valná většina státních zástupců a soudců, kteří vykonávají svoji práci profesionálně, s hlubokou znalostí zákonů a jejich provázanosti. Jsou empatičtí a na vahách spravedlnosti a spravedlivosti měří všem stejně. Takových si musíme vážit. Ale je nutné oddělit zrno od plev a ten čas již dávno nastal.

Bez zajímavosti není ani zpráva, že hlavní město nebude prodlužovat nájemní smlouvy soudcům a státním zástupcům, kteří si od magistrátu za výhodných podmínek pronajímají byty.

Tyto byty by měly být určeny pro sociálně potřebné. Soudci a státní zástupci mají podle veřejného mínění dostatek peněz, takže nepotřebují zvýhodněné nájemné. Soudci a státní zástupci v bytech platí zpravidla nájemné 60 až 70 korun za metr čtvereční. Podle statistik developerské společnosti Trigema činilo průměrné tržní nájemné v Praze ve třetím čtvrtletí loňského roku 345 korun za metr čtvereční.

Institut má informaci, že se občané obrátili na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana s dotazem, kdo ze státních zástupců zde bydlí a zda v případě státních zástupců, kteří v takovýchto bytech pro sociálně potřebné bydlí, nejde o trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby, korupce, či střet zájmu atd. Doposud předložené informace napovídají, že něco není v pořádku. Státní zastupitelství dosud závěr neudělalo a dokonce v jednom z dopisů sdělilo, že příslušné státní zastupitelství nemůže nestranně rozhodovat, protože v těchto bytech bydlí jeho podřízení.

Připomeňme ještě vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, kdy je zatím poslední termín do konce dubna.

Lhůta pro skončení vyšetřování byla prodloužena již dříve, nejprve měla vypršet na konci září, tehdy ji však kriminalisté přesunuli na 31. prosince. O tom, že lhůta bude zřejmě znovu prodloužena, hovořil dozorující žalobce Jaroslav Šaroch již v minulosti. Za to, že při výkonu dozoru v této kauze nepostupuje efektivně, ho nedávno kritizovalo jak vedení Městského státního zastupitelství, tak i nadřízené pražské vrchní státní zastupitelství. Možná má někdo zájem, aby se vyšetřování vleklo dál. Nerozumím tomu, jak je možné, že není jasný verdikt po tolika letech, zda se trestný čin stal, či nikoliv. Takhle to působí jako »vyrábění kauzy na zakázku«, jak říká Andrej Babiš: »Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a pravděpodobně dostat někoho do vězení.« Anebo se kauza zametá pod koberec, to si mohou myslet ti, kteří jako běžní občané mají zkušenost, že se nemohou domoci práva a spravedlnosti právě tím, že se jejich kauza zametla pod koberec.

Co říkáte tvrzení bývalého předsedy Nejvyššího soudu Josefa Baxy, že mu prezident Miloš Zeman naznačoval jmenování do čela Ústavního soudu výměnou za ovlivňování rozsudku?

To nemíním komentovat, protože jsem u toho nebyla. Je soudce Baxa opravdu tak morálně čistý? Měl by se vyjádřit ke své fotovoltaické elektrárně. Jak k ní přišel, kdo mu ji dodával, kolik zaplatil za její pořízení, kolik pobírá na dotacích. Ano, vraťme se o několik let zpět. Jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) jsem upozornila na tunelování veřejných financí právě v oblasti energetiky a zasloužila se o zastavení části podpor, a tím zmírnění finančního dopadu v řádech miliard korun na občany a státní rozpočet. Při jedné z prověrek spadla mezi podezřelé i elektrárna pana soudce Baxy. Pracovníci ERÚ, kteří se prověrkou zabývali, zůstali zmateni a silně překvapeni, když se mezi majiteli kontrolovaných elektráren objevila známá jména. Informaci přišli sdělit s dotazem, zda postoupit Baxovu elektrárnu také Státní energetické inspekci (SEI) jako všechny ostatní. ERÚ v té době neměl kompetence na kontrolu těchto elektráren. Tyto kontroly byly v kompetenci pouze SEI. Tak elektrárna pana soudce Baxy putovala s ostatními na SEI ke kontrole. Vzhledem k podivným okolnostem i v jiných případech Institut AV požádal Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), zda jsou k dispozici informace, kdo ze státních zástupců a soudců vlastní solární elektrárnu, či má podíl na výnosech z těchto dotovaných cen, a zda tito lidé nejsou ve střetu zájmu, když pak obžalovávají, nebo soudí jiné kauzy v této oblasti. Odpověď jsme očekávali: NSZ nemá tyto informace a státní zástupci a soudci nejsou ve střetu zájmu.

K tomu je nutné dodat, že mimo jiné i o několika desítkách solárních panelů na střeše rodinné vily, kterou si pořídil soudce Baxa, je potřeba vědět, kdo mu je dodával, za jakou cenu atd. Nebudete věřit, jakou mají tyto informace vypovídací schopnost. Protože v solárních kauzách, které se projednávaly u soudu kolem fotovoltaik, se právě i tyto »maličkosti« zjišťovaly, zda nejde o úplatek, když vám velký dodavatel za protislužbu postaví elektrárnu na střeše firmy, nebo rodinné vily. Tato forma možného úplatku za protislužbu byla právě u jiného soudu řešena jako korupce.

Proto IAV zakládá registr státních zástupců a soudců, kteří vlastní, spoluvlastní, či jinak přijímají finanční prostředky ze solárních elektráren pořízených v období podivného solárního boomu. Zakládáme registr podivných rozhodnutí soudců a státních zástupců, jejich provázání na byznys, neřešení trestní činnosti atd. Občané, pište, my zveřejníme! I v této části jsem přesvědčena, že většina státních zástupců a soudců bude náš záměr podporovat. Tou většinou myslím ty, kterým vadí, že jejich kolegové mohou být v některých případech skutečně podjatí.

V závěru minulého roku jste premiérovi Andreji Babišovi poslali výzvu spolků a občanů »Hlas volající po spravedlnosti a právu« s průvodním dopisem, ve kterém žádáte odvolání NSZ Pavla Zemana, odpovědného za stav státního zastupitelství. Jaká byla reakce premiéra?

Nesouhlasíme se stanoviskem premiéra Andreje Babiše k výše uvedené výzvě. Jsme i nadále přesvědčení, že je nutné tristní situaci v justici řešit a napravit. Je nutné zajistit občanům rovná práva, zajistit dodržování Ústavy, zákonů a Listiny práv a svobod. Není možné, aby byl rozdílný přístup k stejné skutkové podstatě případu. Není možné, aby byl kryt zločin a na druhé straně byli trestáni nevinní lidé a vše se skrývalo za beztrestnost státního zástupce, či soudce a právo na jejich právní názor.

Babiš v odpovědi mimo jiné uvedl, že se nemůže ztotožnit s tvrzením, uvedeným ve výzvě »Hlas volajících po spravedlnosti«, že by občané v České republice byli ponecháni na »libovůli špatného soudce« nebo státního zástupce. Napsal, že náš právní řád obsahuje dostatečný mechanismus, jak zhojit vadná rozhodnutí orgánů veřejné moci a dosáhnout tak spravedlivého rozhodnutí využitím všech dostupných opravných procesních prostředků, případně i nahradit jimi způsobenou újmu. Pan premiér asi nechápe, že ačkoliv se vám podaří dosáhnout spravedlnosti, zproštění viny, dejme tomu u odvolacího, či dovolacího soudu, tak máte zničené zdraví, rodinu, přátele, pracovní i společenské postavení. Prostě jste zcela zničen a bývá většinou zázrak, když ve zdraví přežijete. Většina nespravedlivě stíhaných zemře, třeba na rakovinu, nebo se vám vyvolaným stresem zásadně zhorší zdravotní stav a tím i kvalita vašeho života. A státnímu zástupci se vlastně nic nestane. Těžko mu prokazujete úmysl, ačkoliv zadání nebo jeho absolutní neznalost zákonů z případu čouhá jako sláma z bot.

Připomeňme případ zdravotní sestry Marešové, jež čelila obžalobě, že v letech 2010 až 2014 podávala pacientům v rumburské nemocnici silné dávky draslíku, po kterých jim selhalo srdce. Byla obviněna z šesti vražd, soudy ji však pravomocně osvobodily – nepodařilo se prokázat, že se skutky vůbec staly. Lživé obvinění ji profesně i lidsky zničilo, nyní se jen těžce domáhá odškodnění…

Státní zástupce František Stibor si tehdy zřejmě předsevzal, že Marešovou dostane »do tepláků« za každou cenu, přestože soud smetl jeho obvinění ze stolu. Šel na to přes nové znalecké posudky, nakonec »jeho« znalci byli obviněni, že zpackali pitvu i své posudky… Ovšem celkem nic se jim nestalo, stejně jako Stiborovi, zato Marešová si »poseděla« ve vazbě a s dcerou, která kvůli obvinění čelila šikaně, se musela odstěhovat, ztratila práci, přátele a několik let života. Musím se opravit, jsem si jista, že paní Marešové byl zničen celý život. A ještě ta potupa, že se soudíte o náhradu škody. Víte, v těchto případech se musíme ptát, zda stačí deset milionů, sto milionů za zničený život, pověst, čest. To vám žádné peníze nenahradí. Bohužel to zdaleka není jediný případ, kdy státní zástupce přistupuje k procesu jako k souboji s obhajobou, v němž mu prestiž velí zvítězit za každou cenu.

Kdysi jsem jedné ministryni spravedlnosti, když se mě ptala, jakou výši odškodnění bych považovala za dostačující, sdělila: Chtěla bych buď odškodnění v penězích, nebo aby osoby, které se spolupodílely na výši trestu a případném odsouzení, dostaly stejný trest. Jako příklad jsem uvedla, že pokud státní zástupce navrhuje osm let odnětí svobody a prvoinstanční soud mu to odklepne a pak se zjistí, že se spletli, aby si šli na stejnou dobu sednout oni. Občan, který je justicí poškozen, se sám rozhodne, zda chce odškodnění v penězích, nebo souhlasí s nepeněžním plněním, to je udělení trestu státnímu zástupci. Někdo totiž bude potřebovat peníze na zaplacení dluhu za právníky, většinou se mu v průběhu procesu rozpadne rodina, zaměstnání, příjmy, prostě je zadlužen a musí dluhy uhradit. Tak ten si asi vybere odškodnění v penězích. No a ten, kdo není zadlužen, si asi vybere nepeněžitý trest pro státního zástupce a případně také pro soudce. Vím, že je to utopie, jsem si vědoma, že takto to fungovat nemůže, ale určitě by se pročistil vzduch.

Na podobných lidských tragédiích mají velký podíl viny také média a jejich tzv. investigativní novináři, kteří nezřídka vynesou rozsudek ještě dřív, než začne soudní jednání. Nezasloužila by si svoboda slova určitou regulaci, například aby směla být identita pachatele zveřejněna až po vynesení pravomocného rozsudku?

Osobně jsem se setkala s nepravdivými výroky, jimiž o mé soudní kauze informovala veřejnoprávní média – konkrétně ČT. Když jsem se nedomohla omluvy, podala jsem trestní oznámení pro pomluvu na právnickou osobu ČT. Celá záležitost se táhne rok. Orgány činné v trestním řízení se domnívají, že se tolik nestalo, a dozorující státní zástupce si myslí totéž a navíc bych měla něco »unést«.

To je jen ukázka, že i orgány činné v trestním řízení napomáhají šíření nepravdivých, dehonestujících zpráv. Vyčistit tuto oblast od tzv. »objednaných« zpráv není v naší společnosti vůbec jednoduché. Prožíváme úpadek společnosti ve všech oblastech. Pokud mám správné informace, tak v zahraničí (myslím země EU) jsou za tyto nepravdivé zprávy velké tresty, dokonce odnětí svobody a peněžité pokuty.

Zahájili jsme blog informací občanů poškozených orgány činnými v trestním řízení. Požadujeme »Vymahatelnost spravedlnosti a práva pro všechny občany«. K tomu chci jen dodat, že ve výzvě požadujeme:

Asi jste si všimli, že požadujeme povinnost státu odškodnit dostatečně občany poškozené justicí. Je opravdu strašně bolestivé, když si projdete peklem stíhání, vazby, odsouzení, někdy i vězení a pak se najde skutečně spravedlnost a v případě, že jste nic neudělal, jste zproštěn viny. No a pak nastává další peklo. Podívejte se na tabulky, kolik vám stát chce přiznat za den vězení atd. Je to hanebné, jak se stát k tomu staví, a to ještě nesmíte promeškat lhůty, jinak nedostanete vůbec nic. Já jsem například doposud – po zprošťujícím rozsudku – nedostala vůbec nic, ani náklady na právníky. Stát vás poškodil, stát se musí starat, abyste byl odškodněn, a ne si znovu najímal právníky, sepisoval žádosti a nedej bůh, abyste prošvihl lhůtu třeba jen o den.

Musíte uznat, že toho nechceme tolik, přece každý musí za svou práci nést odpovědnost, i ten tesař na stavbě, řidič autobusu. My jsme občané tohoto státu a stát má povinnost vytvořit pravidla tak, abychom si byli všichni rovni.

Jiří NUSSBERGER

9. 2. 2019  Jiří NUSSBERGER