Trnová koruna českého prezidenta aneb Pohřeb české suverenity

Co všechno se ještě musí stát, abychom si mohli říct, že to anebo ono se dalo očekávat? Rozhodně jsem neočekával, že Miloš Zeman svým pozváním virtuálního prezidenta Venezuely, v rozporu s ústavním pořádkem této země, ale i všemi mezinárodními diplomatickými zvyklostmi, trumfne i Hurvínka české diplomacie Tomáše Petříčka. Takže od mezinárodního uznání »de facto« jsme rovnou vylezli o »štok« výše k uznání »de iure«, kterému se nesporně písemné pozvání hlavou státu blíží. Není mi přitom známo, že by oficiální venezuelská vláda, vzešlá z prezidentských voleb, notifikovala skutečnost, že země má nového prezidenta. Česká republika tak o celou koňskou délku nepřehlédnutelně vyčnívá z dlouhé řady dalších pudlů jako »bílý kůň« v zákrytu zájmů Spojených států, bez ohledu na možné důsledky takového jednání a spoluvinu za následky, které další vývoj ve Venezuele může přinést, včetně nebezpečí občanské války, ozbrojeného konfliktu a destabilizace celého jihoamerického kontinentu. A i tady, stejně jako v řadě dalších případů, jakými jsou například kauza Huawei, Ukrajina, Izrael, sankční režimy, účast v zahraničních misích, submisivní přístup k navyšování příspěvku do rozpočtu NATO na dvě procenta HDP a dalších, ČR se svým prezidentem sehrává roli užitečného idiota svého zaoceánského loutkovodiče. Dost vysoká cena za vysněnou návštěvu Oválné pracovny ve Washingtonu.

[o]

Nabízí se historická paralela s osudem protektorátního prezidenta E. Háchy, který také v hlubokém přesvědčení vše dělal v zájmu československého lidu, aby nakonec skončil nepochopen ve vězení jako zrádce zájmů země, kde našel i svůj hořký konec. Známé české přísloví »kdo s čím zachází, tím také schází« je i v tomto případě velice aktuální, byť já osobně si to zatím nepřeji.

Ivan MAŠTÁLKA, kandidát do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně)

9. 2. 2019  Ivan MAŠTÁLKA