Poruchy příjmu potravy – Poznání, emoce a sebepřijetí

Honba za ideálem krásy je s narůstajícím propojením světa díky internetu a sociálním sítím opět silnější, než kdy dříve. Bohužel s takovou touhou po krásném těle, ale i zdravém životním stylu, s psychickým nátlakem volajícím po dokonalém životě se mnozí dostávají do problémů, které by se daly shrnout do jednoho označení: Porucha příjmu potravy. Dnes již každý ví o tom, že jde nejčastěji o mentální anorexii či bulimii, což jsou psychická onemocnění s velice nebezpečnou prognózou, nejsou-li řádně léčena. Dnes se ale objevují i další problémy, jako je záchvatovité přejídání, ale i orthorexie a bigorexie. Tato onemocnění ale dnes nejsou jen problémem mladých děvčat. Udeřit mohou kdykoliv a kohokoliv. Ohroženi jsou nově například perfekcionalističtí čtyřicátníci…

O mentální anorexii, kdy dochází u nemocných k drastickému omezování příjmu potravy a až život ohrožujícímu hubnutí jistě většina lidí slyšela. Stejně tak o bulimii, kdy se nemocní lidé záchvatově přejídají, aby pak jídlo co nejrychleji, nejčastěji zvracením, z těla zase dostali ven. Tyto poruchy příjmu potravy (PPP) jsou dnes vcelku medializované a známé.

Vzhledem k narůstajícím trendům zdravého životního stylu, zdravé výživy a ideálního těla se objevily ale i další poruchy, které již nemusí být tak zjevné, přesto mají velmi negativní vliv na psychiku a hlavně zdravotní stav člověka.

Orthorexie (orthorexia nervosa) – je nebezpečnou nemocí doprovázející ultrazdravý životní styl. Je to patologická závislost na zdravém stravování a biologicky čisté stravě. Postižení jedinci nejčastěji konzumují výhradně biopotraviny, odmítají konvenční potraviny obsahující aditiva a kontaminující látky a potraviny z geneticky upravovaných surovin. Mezi ohrožené skupiny patří také ortodoxní vyznavači veganství, makrobiotiky, syrové stravy a dalších alternativních výživových směrů. Mnozí tvrdí, že jde pouze o zdravý a k přírodě šetrný životní styl a stravování. To se ale zvrtne v nemoc zvanou orthorexii v situaci, kdy lidé zdravému stravování věnují většinu svého času, cítí se vinni a trpí výčitkami, poruší-li své stravovací zásady a v neposlední řadě, pokud je jim zdravá strava nástrojem k překonávání vlastních osobních problémů. Přitom až 1/4 poruch příjmu potravy, zejména anorexie vzniká plíživě právě z orthorexie.

Bigorexie (svalová dysmorfická porucha, dysmorfofobie, Adonisův komplex, obrácená anorexie) je další formou poruch příjmu potravy, kdy postižený jedinec má pocit, že je nedostatečně svalově vyvinutý. Poruchou trpí převážně muži. Postižení jedinci tráví mnoho hodin denně v posilovnách, užívají nejrůznější doplňky stravy, především preparáty na bázi bílkovin a aminokyselin, pravidlem bývá i užívání anabolických steroidů. Dalším negativním aspektem této poruchy je nadměrné množství stravy konzumované za účelem tvorby svaloviny. Nadměrná svalovina přetěžuje kosti a klouby. Při nadměrném posilovacím cvičení bez potřebné regenerace dochází k poškození pohybového aparátu. Vlivem nadbytečného příjmu energie a bílkovin dochází k narušení funkce ledvin a jater. Nekontrolované užívání anabolických steroidů pak představuje riziko vážného poškození zdraví s ohrožením života.

Na rozdíl od mentální anorexie a bulimie nejsou tyto poruchy příjmu potravy dosud zařazeny do seznamu Mezinárodní klasifikace nemocí. Setkat se s nimi můžeme například u těch, jejichž snahou je až přehnaně zdravý způsob života nebo dosažení současného ideálu fyzické dokonalosti.

Příčiny vzniku? Souhra mnoha aspektů

Příčiny vzniku některé z poruchy příjmu potravy (PPP) nejsou stále objasněné, ale naprostá většina teorií je založena na biopsychosociálním pojetí. Základem patologického chování mohou být problematické rané vztahy s nejbližšími osobami, především s matkou. V současnosti přibývají další moderní spouštěče: negativní inspirace sociálními sítěmi, negativní komentáře veřejnosti na sociálních sítích, identifikace s »dokonalým« idolem a nepřiměřenými nároky na vlastní osobu. Jasnými příznaky onemocnění je narušené vnímání vlastního těla. Nespokojenost, odmítání vlastního těla a zkreslený obraz proporcí nebo například neschopnost identifikovat vnitřní pocity jako je například hlad.

Hrozba psychická i somatická

Jisté je, že onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U obou typů onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování. Léčba je obtížná a vyžaduje kombinaci lékařskou, psychologickou a sociální podporu okolí. Zásadní roli hraje rodina. »Stále víc zařazujeme do léčby názory a postoje nejen samotných pacientů, ale i rodinných příslušníků. Diskuze s nimi a jejich psychoedukování o všech aspektech nemoci pomáhá. Do této psychoedukace patří i nové poznatky z neurověd, například o vzniku patologického jídelního chování. Blízcí mohou lépe pochopit, proč právě jejich dítě má problém s příjmem potravy,« vysvětluje Hana Papežová, vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

[o]

Nová témata nemoci = nové přístupy

V přístupu k léčbě některé z forem poruchy příjmu potravy je třeba individualizovat ověřené klinické postupy s cílem zkracovat léčbu u krátkodobých onemocnění. Nejčastěji používaná kognitivně-behaviorální terapie je KBT – T. Ta obsahuje 10 sezení, při nichž se terapeut snaží pojmenovat s pacientem jeho negativní vzorce uvažování a chování. Tím měnit a odbourávat jeho maladaptivní postoje a hledat společně řešení obtíží. Časná intervence tak může být účinná a dostupná i pro další pacienty s krátkodobým průběhem onemocnění. Hledat alternativní postupy pro chronický průběh onemocnění, případně poruchu spojenou s dalšími onemocněními. Jejich výskyt v populaci narůstá. Objevují se nová společenská a zdravotní témata, například poruchy příjmu potravy a nespokojenost s vlastním tělem u transgender populace. Mění se i přístupy k léčbě. Programy zaměřené na kognitivní funkce se zabývají dysfunkčními myšlenkami navozujícími úzkost a patologické jídelní chování (například když nebudu držet diety jako ostatní, budu tlustá a nikdo mě nebude mít rád). Narůstají otázky rizikového vlivu sociálních sítí a možností, jak je využít v prevenci onemocnění mezi mladými lidmi. Diskutuje se i otázka vlivu rodiny, blízkých a přátel na motivaci pacienta k léčbě a jejich vlivu na průběh léčby a onemocnění. Stále platí, že při dlouhodobé práci s pacienty je třeba využívat všech možností: především soustavných psychologických terapií a farmakoterapie. K seznámení s problematikou tohoto komplikovaného onemocnění lze využít dokument 9 pravd o poruchách příjmu potravy, který shrnuje odborné názory na onemocnění a uzdravení.

9 pravd o poruchách příjmu potravy

Mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. Patří k nim tyto skutečnosti:

1. Mnoho lidí s PPP může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.

2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.

3. Diagnóza PPP je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy.

4. PPP nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.

5. PPP postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.

6. U PPP narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.

7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji PPP.

8. Geny samotné však neodhalí, kdo PPP onemocní.

9. Úplné uzdravení je možné. Proto jsou včasné rozpoznání a intervence velmi důležité. Čeští odborníci přidávají desátou pravdu. Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla, prožívaným stresem a rizikem pro vznik PPP.

Upozorňovat na nebezpečí extrému

Důležitou úlohu z hlediska prevence zmíněných poruch hrají média, propagátoři zdravého životního stylu, populární osobnosti, ale také odborná veřejnost, která by se měla podílet na korigování řady mylných informací a upozornit na nebezpečí jakéhokoliv extrému. Pro jednotlivce lze doporučit rozumný přístup v péči o své zdraví. Vedle stravy a pohybu významné místo zaujímá relaxace, jež napomáhá vlastnímu sebeuvědomění a podporuje upevnění duševního zdraví.

Psychiatři vědí, že porucha může udeřit v jakémkoliv věku a u kohokoliv a její léčení je vždy během na dlouhou trať, který nemusí být vítězný.

Helena KOČOVÁ

10. 4. 2019  Helena KOČOVÁ