Morušovník bílý v Oknech

Každá vysazená moruše v českých zemích byla poněkud spjata s výrobou hedvábí. První pokusy se získáváním hedvábí z housenek bource morušového v Čechách byly zaznamenány v roce 1627, po krátké době však hedvábnictví, díky třicetileté válce, zaniklo. V roce 1752 začalo s podporou Marie Terezie znovu systematické pěstování moruší, a tak bylo v desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q hedvábné příze.

V polovině 19. století se hedvábí vyrábí i na území Prahy, a to v usedlosti nazývané Rangherka nebo také Vršovický zámeček. Její součástí jsou síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku je vysázeno 200 moruší. Poslední větší vzepětí českého hedvábnictví došlo krátce po I. světové válce, kdy se ještě hojně vysazovaly morušové stromy. Ve větších množstvích i jednotlivě, neboť i malý chovatel bource morušového měl šanci si trochu přivydělat.

Do této doby spadá také vysazení morušovníku bílého v obci Okna v Podbezdězí, za kostelem na východní straně. Kupodivu strom přežil zdejší podnebí i hrubší zacházení a snad jen jeho poloha u kostela v Oknech zabránila jeho smýcení. Za těch přibližně 90 let, co zde roste, dosáhl úctyhodné dvacetimetrové výšky (na morušovník skoro neobvyklé) a obvodu téměř 190 cm. Díky té výšce působí jeho koruna úzce a křehce. Větve jsou tenké a hladké. Mladé větvičky jsou na koncích světle zelenavé či žlutohnědé a v některých případech úplně lysé. Na kmenu je v mládí hladká světle hnědá kůra. Na našem stromu je už borka je hnědočervenavá nebo zelenavě šedá, podélně rozpukaná. Listy jsou tenké, vejčité, dlouhé 6–18 cm a široké přibližně 8 cm, nesouměrně dlanitě 3–5 laločnaté, v obrysu široce vejčité. Na líci jsou hladké a leskle zelené.

Plod moruše dozrává v létě, tvoří ho vejčitě válcovité plodenství. Zralá moruše má nažloutlé, jindy fialové až černé zbarvení, zralý plod je velmi výrazně sladký, s typickou příchutí, podle zralosti a polohy je více či méně aromatický. Je z nich báječná marmeláda.

Morušovník bílý pochází z Číny, ale je už staletí vysazován v teplejších krajích střední Evropy. Jeho listy jsou krmí pro housenky bource morušového, z jehož kokonu se hedvábí získává. Přejme tedy našemu morušovníku ještě mnoho dalších let a málo bourců. Nemusí být všechno jen sežráno.

Jiří JANOUŠKOVEC

13. 4. 2019  Jiří JANOUŠKOVEC