Rozhovor Haló novin s Růženou Domovou, bývalou zastupitelkou města Soběslavi

Přeji si na tento krásný ostrov přijet znovu

Před několika týdny jste byla jako turistka na Kubě. Prohlíželi vám, když jste přistáli, zavazadla jako v případě pánů Pilipa a Bubeníka, aby našli nějakou závadnou literaturu?

Splnila jsem si několikaletý sen a navštívila Kubu. Ještě na palubě letadla nám letušky rozdaly k vyplnění formulář celního prohlášení, který obsahuje kromě dotazu na jméno, národnost, zemi, odkud přilétáte, délku pobytu a čísla pasu také dotaz na přivážené zbraně, drogy, zvířata, pornografii, a pak také na výši finanční hotovosti v eurech, dolarech a librách. Toť vše.

[o]

Po příletu na letiště proběhla běžná pasová a celní kontrola a před vstupem do letištní haly jsem odevzdala vyplněné celní prohlášení. Rodiče s dětmi byli odbavováni zvlášť zrovna tak jako VIP cestující (nebo ti, kteří cestovali byznys třídou). Po celou dobu čekání jsem si nevšimla, že by někoho policisté a celníci kontrolovali nebo mu prohlíželi zavazadla důkladněji než ostatním.

Ale pokud jste se neocitla v hledáčku místní policie, pak buď vás znali jako prokubánskou aktivistku, anebo tvrzení pánů Pilipa a Bubeníka nebyla pravda. Tak jak to vlastně je?

Pokud se celníkům při rentgenové kontrole nelíbil obsah příručních zavazadel pánů Bubeníka a Pilipa, mají místní plné právo, tak jako všude na světě, provést důkladnější kontrolu. To samé platí i před vstupem na palubu letadla – raději důkladná kontrola všech cestujících (např. při odbavení na zpáteční cestě nám zrentgenovali i obuv), ať je zajištěn bezpečný let.

Kam vás všude pustili, protože se mi nechce věřit, že byste mohla, kam chcete?

Měla jsem zaplacený pobyt v překrásném hotelovém resortu na Varaderu. Pokud se člověk rozhodne cestovat místními dopravními prostředky kamkoliv, je to jeho rozhodnutí a není mu bráněno. Musí však počítat s tím, že dopravní prostředky zde jezdí bez jízdních řádů, existuje státní i soukromá doprava (která je podstatně dražší), ale nikdo nikoho nijak neomezuje. Já osobně jsem prožila celý den v překrásné Havaně, měla jsem to štěstí, že mě a mou kolegyni provázela česky mluvící průvodkyně, která nám ukázala vše, co jsme chtěly vidět, a zodpověděla všechny naše dotazy.

A jaké bylo ubytování a stravování? Mají tam dostatek potravin?

V resortu, ve kterém jsem bydlela, je ubytováno podle mých odhadů asi 2500 lidí. Je to veliký komplex několika budov, kde je spousta restaurací, barů, bazénů, je tu wellness, fitness, tenisové kurty, divadlo, diskotéka, koutek pro děti, zkrátka dovolenkové vyžití pro každého.

Na pokojích čisto, i když by se nějaké narychlo opravené a někdy i nefunkční věci našly. Ale na tyto chybičky zapomenete ve chvilce, kdy vidíte jídlo a pití v jídelně. Něco neskutečného - široký výběr čerstvě připravovaných ryb a mořských plodů, ostatní druhy masa na všechny možné způsoby, vždy několik druhů těstovin, pizzy, brambory, batáty, kaše z kořene juky, rýže, luštěniny, zelenina čerstvá a tepelně upravená, sýry, ovoce, čerstvé šťávy, zmrzlina, zákusky. Pro mě velkým zážitkem byl nápoj, připravený ze šťávy cukrové třtiny, mléka a kokosu. Dostatek jídla pro všechny turisty z Evropy, Asie, států Jižní Ameriky i Kanady (důchodci z této země prý sem jezdí na 3-4 měsíce, kdy je u nich zima, aby ušetřili na topení).

Místní lidé mají některé věci na příděl. Prodejnu těchto potravin nám ukázala naše průvodkyně v Havaně. Zde nakupují lidé za pesety. Kromě toho nakupují na trzích čerstvé suroviny od místních dodavatelů. Jsou zde i prodejny, kde je možnost nakoupit za konvertibilní peso.

Co se týká potravin, myslím, že mají místní dostatek, mnohé si vyprodukují sami.

Co obyčejní Kubánci?

Kubánce jsem měla možnost poznat při naší návštěvě Havany – v malých krámcích jako prodavače, v galeriích a při návštěvách muzeí a dalších významných míst, při obsluze v soukromé restauraci – přátelské, usměvavé a pozorné lidi, kteří vám ochotně poradí, kterým nevadí, že si s nimi chcete popovídat. Nemáte pocit, že je zdržujete nebo otravujete svými dotazy a že jsou unaveni vaší přítomností. Živá hudba na náměstíčkách, starý pán u klavíru v hotelu Ambos Mundos, kde bydlel Hemingway, lidé v dobových kostýmech, stará a ke Kubě patřící krásně opravená auta – to vše ve vás zanechá hezkou vzpomínku. I na hotelu jsem nezažila nepříjemný nebo odměřený personál, naopak. Neumím si sebe samu představit, že bych se po obsloužení tolika lidí od rána do večera, sedm dní v týdnu, stále usmívala a nic by pro mě nebyl problém. Někdo namítne, že je to přece jejich práce, ale porovnat s tím někdy obsluhu kdekoliv u nás (ať je to restaurace, obchod nebo úřad, kdy je to také zaměstnání našich lidí)… Asi jsem měla štěstí na samé prima lidi.

Setkala jste se kritikou režimu?

Myslím, že samotní Kubánci režim moc neřeší. Nevím, jak mladí, samozřejmě mají své sny, ale že by všichni toužili někam utéct? Školné zdarma, lékařská péče také, pro státní zaměstnance (lékaře, vojáky a policisty) platí některé výhody ohledně bytů a nákupu spotřebního zboží. Ve dnech, kdy jsem byla na Kubě, zde probíhalo referendum k ústavě. Na billboardech byli místní zváni k účasti, kampaň mi nepřišla nijak pompézní, a jak mi průvodkyně řekla, účast je velká, protože se jedná o ně samé, a když mají možnost se vyjádřit, proč to nevyužít?

S příchodem Raúla Castra se mnohé změnilo. Pomalu se začíná rozvíjet soukromé podnikání v dopravě a pohostinství. U větších soukromých podniků, kdy zde mají možnost podnikat zahraniční firmy například prostřednictvím Kanady, však zůstává poměr vlastnictví státu 51:49.

Co jste vůbec tedy na Kubě viděla?

Neskutečně zajímavé jsou rostliny, desítky různých druhů palem, na kterých jako parazité rostou orchideje, obrovské háje palem královských, spousty kokosových palem, mimózové stromy, fíkusy, banánovníky, obrovský – z dob indiánů posvátný strom ceiba, tabákové plantáže.

Nesčetné množství ptáků – od různých racků až po supy, které vás doprovázejí po cestě autem nebo autobusem.

Měla jsem možnost vidět jen sever Kuby, na jihu jsou určitě jiné zajímavé druhy rostlin a zvířat. Byla jsem zde jen osm dní, tudíž mé poznatky jsou jenom velice malé, ale o to silnější.

Kdo se chystá na Kubu, měl by počítat alespoň dva dny na návštěvu světového kulturního dědictví UNESCO – Havany. Nenechat si ujít možnost navštívit zde historickou pevnost El Morro s muzeem zbraní. Ve Fortaleze de la Cabana najdete místnost bývalého velitelství Che Guevary, při troše štěstí, které jsem měla i já, se zde setkáte s držitelem rekordů zapsaných v Guinessově knize rekordů – s panem José »Cueto« Castelar Cairo, který je autorem 90 metrů dlouhého doutníku, vyrobeného k 90. narozeninám Fidela Castra. Tento pán vám ukáže, jak se doutníky vyrábějí, poutavě povypráví o pěstování tabáku i o tom, kterou značku doutníku kouřili Churchill, Kennedy, Castro. Nedaleko odtud se tyčí největší socha Krista na světě, kterou vytvořila žena.

Ve staré Havaně navštívíte muzeum umění, hudby, tance (věnované Alicii Alonsové), nábytku, čokolády, automobilů, rumu. Podívejte se v uličce Callejon de Hamel na nástěnné malby, možná, že se zde bude zrovna konat street party (všichni tancovali a bubnovali v otevřeném prostoru na ulici, co to šlo), projděte se zónou s kavárnami a bary, kde býval hostem E. Hemingway. Podívejte se na starobylá náměstí, v krásných partiích hotelových kaváren ochutnejte kávu, mojito, daiquiri, šťávu z čerstvého ovoce…

Dojděte na náměstí Prado, kde je postaven Kapitol podle washingtonského vzoru, Velké divadlo, v němž zpíval Caruso a kde je nyní sídlo národního baletu. Na »Kopci Katalánců« uvidíte památník José Martího, náměstí pak lemují reprezentační budovy ministerstev, Národního divadla, knihovny a informačního centra.

Své kouzlo má i nová Havana se svého času největší nemocniční budovou na světě. I zde se staví, jako ve všech světových metropolích, nové hotely, domy, budují se nové ulice s moderními obchody, svá zastoupení tu mají různé banky. Život jde dopředu.

Zaznamenala jste nějaké problémy?

Problémy jako takové asi turista, který přijede s nějakou cestovní kanceláří, na Kubě nemá. Pokud přijedete k individuální návštěvě, nemohu posoudit. Z vyprávění místních jsem poznala, že jsou problémy s kosmetickými přípravky, s léky, není velká možnost výběru oblečení, proto ve všední dny chodí lidé převážně v oblečení, které jim hradí zaměstnavatel, děti ve školách mají uniformy (kdy podle barevného rozlišení poznáte, jakou školu navštěvují). Mimochodem, základní školy jsou i v každé malé vesnici, aby děti nemusely do škol dojíždět. Zajímavé je i to, že ženy nemají povinnost pracovat, ale pokud pracují, děti dostávají obědy ve škole zdarma.

Problémy mají někdy místní s dodávkou elektřiny, v některých místech i s pitnou vodou.

V oblasti od Havany na Varadero se těží ropa, která pokryje asi 50 procent potřeby Kubánců. Ostatní je dodáváno z Venezuely. Za pomoci bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze byla vybudována v blízkosti města Varadera velká ropná rafinerie.

Problémy na Kubě také způsobují hurikány, ale škody, které vznikají (například poničené silnice), jsou rychle odstraněny za veliké pomoci armády.

A co embargo ze strany Spojených států?

Obrovskou ztrátou pro Kubu je, že nemůže vyvážet cukr. Proto zanikly cukrovary, nemají odbyt, vyváží se snad jen káva, doutníky, rum.

A co Guantánámo?

Spojené státy platí od roku 1903 směšný poplatek za pronájem území, na kterém je tato vojenská věznice. Původní pronájem byl prý na 50 let. Když byl zvolen prezidentem USA Barack Obama, údajně slíbil vyřešení celého problému. Teď prý se objevil »nový« dokument, kde není stanovena doba pronájmu.

Nejsem politik, historik, prognostik. Jsem obyčejný český člověk, který si o některých věcech udělá svůj náhled, možná pro někoho naivní, ale mně to nevadí, je to můj pohled na věc.

Co k tomu dodat, honbu mocných za vrácením majetku, který měli jejich předkové na Kubě, bych přirovnala k restitucím u nás, nebo k některým nařízením Evropské unie. Proč si někdo dovoluje rozhodovat o tom, jak mají lidé v té které zemi žít? Kdo mu k tomu dává právo? Proč si někdo dovolí zakazovat pomoc potřebným? Žij a nechej ostatní žít, majetek si do hrobu stejně nikdo nevezme. Nevím, která další země by tolik let vydržela to, co Kuba. Přirovnat se k tomu dá jen počet ztracených životů ruských občanů ve druhé světové válce - osvobodili svoje území a neváhali jít pomoci ostatním.

Vrátíte se tam znovu?

Snad se mi to podaří alespoň ještě jednou se na tento krásný ostrov vrátit. Nedokázala jsem najít smysl věty, kterou mi před cestou na Kubu řekla pracovnice cestovní kanceláře: »Kuba je moje srdeční záležitost.« Dnes už vím, o čem mluvila, dnes už vím, proč si jeden pán z našeho města, který se na Kubu vrací každý druhý rok, přeje, aby mu vydrželo zdraví co nejdéle, a také je mi moc smutno z toho, že se ten, který si moc přál se na Kubu podívat, výletu už nedožil. Tak mu vyprávím…

Jaroslav KOJZAR

15. 4. 2019  Jaroslav KOJZAR