Scenárista a senátor Smoljak to ví

Senát, podle pana Havla »pojistka demokracie«, se pomalu stává její brzdou. Malá účast voličů při volbách do Senátu, jejich snadná ovlivnitelnost - protože ti, co k nim přijdou, dávají hlasy ne programům, ale kandidátům, které znají, byť třeba jen z médií, kolem kterých se něco děje - to jsou faktory, které přispívají k tomu, že do senátorských lavic, výjimečně je tomu jinak, zasednou lidé, kteří »pojistkou demokracie« nejsou ani být nechtějí. Může být skutečným ochráncem demokracie majitel hracích automatů, na jejichž provozu vydělává miliony? Takoví senátoři mají jiné zájmy, než jsou ty, které Senát musí nebo by měl řešit. Proto jsme se mohli v nedávném vysílání ČT seznámit s nesmyslnými důvody, proč nebyl ústavním soudcem zvolen kandidát, kterého navrhl prezident Zeman. Informoval nás o tom nedávno zvolený senátor Hiršl, jenž je také doslova příkladem, proč »pojistka demokracie« kulhá. Sám totiž nám před volbami předvedl, jak lze postupovat v rozporu s »dobrými mravy«, když kandidoval za stranu, kterou si pro ten účel vytvořil, jež nemá ani členstvo, kromě snad jeho rodiny, a ještě si tímto tahem »přivydělal« k senátorskému platu ročně devět set tisíc.

[o]

Senát v současném složení se postavil proti řadě rozumných zákonů, vrátil zpět Poslanecké sněmovně např. návrh na zdanění náhrad za tzv. církevní restituce. Jeho členové vymýšlejí nesmyslné legislativní návrhy, které jsou často v rozporu se zdravým rozumem. Ve středu 17. dubna se nám například představil nový senátor, scenárista Smoljak, syn před časem zemřelého režiséra cimrmanovských představení. Redaktorka Tvarůžková ho zpovídala z lecčehos. Zvláště mně utkvělo v hlavě jeho volání po tom, aby hlasovací právo dostali i šestnáctiletí, kteří - podle něj - se v politice už dobře vyznají a vědí, jak správně volit. Nevím, co pan scenárista ví o vývoji rozumových složek člověka, ale do osmnácti let člověk, alespoň většina z nás, hledá své místo »na slunci«. Nemá ho ujasněné. Je snadno ovlivnitelný, zvláště v době facebooků a internetu. Proto, což věděli přední pedagogové už po druhé světové válce – a nejenom naši – jakýsi kulminační bod ustálenosti názorů a tedy dospělosti je osmnáct let (v předmnichovské republice dokonce jedenadvacet). Dokonce i maturita na středních školách či »výuční list« bývají spojeny s tímto věkem. Proto zkoušku dospělosti už »za Rakouska« skládali studenti v osmnácti a i dnes delikventi »pod osmnáct« dostanou zcela jiné tresty.

A tady jsme u názoru pravicového senátora Smoljaka. Ty šestnáctileté totiž lze ještě ovlivnit. Dokonce v době moderních spojovacích metod i »masově«. A ovlivňuje je ten, kdo k tomu má prostředky. Tedy vlastní média a je schopen svými penězi vniknout do světa těch nejmladších, v tomto případě voličů. To už není tak snadné v letech pozdějších. A o to pravici jde. Éra kapitalismu znamená, že všechno, nebo skoro všechno, někdo vlastní a ten někdo pochopitelně má zájem, aby vše fungovalo podle něj. Kdo tedy vlastní média, kdo může ovlivňovat sociální sítě, a tudíž názory lidí, v tomto případě těch mladých šestnácti a sedmnáctiletých? Je kapitalismus. Vlastnit média, a tedy i ovlivňovat druhé, těžko může člověk »bydlící v paneláku«. To může jen ten, kdo na to má a komu, investuje-li správně, se tyto prostředky zase vrátí. A nejde jen o prodej bot, aut či půjček od jistého bankovního domu s jeho stále se opakující »zlatou rybkou« či sympatickou Káčou. Jde také o hlasy pro ty, kteří jsou souvěrci pánů Smoljaků. Jen je třeba vnutit jim »správné myšlení«, protože ti méně zkušení nejsou zatím ještě plně schopni rozeznat, kde je pravda a co by pro ně mělo být to nejdůležitější.

Scenárista a senátor Smoljak to všechno ovšem ví.

Otakar ZMÍTKO

26. 4. 2019  Otakar ZMÍTKO