Jak neteče krev…

Ano, přiznám se bez mučení, jsem jeden z těch, kterého uchvátil současný fenomén - seriál Hra o trůny. Sice mi to chvilku trvalo, ale nyní se již těším na každý další díl, obzvláště nyní závěrečné osmé série.

[o]

A zdaleka tedy nejsem jediný, seriál sledují desítky milionů lidí v téměř dvou stech zemích světa. Jelikož mne baví zjišťovat si k různým snímkům veškeré informace, tak i ke Hře o trůny jsem si pročetl různé komentáře, recenze či zajímavosti. Po odvysílání prvních dvou dílů závěrečné série mne zaujala nezvyklá kritika. Upozorňuji, že zahraniční komentátoři ji hodnotí vesměs pozitivně, kritika zaznívá spíše z našich končin.

Na tomto seriálu mne baví především propracovanost příběhu a místy velmi zajímavé dialogy. Co se bitev týče, odrazoval mne naopak jejich zřejmý nerealismus, byť grafické ztvárnění je bezpochyby na špici. Vcelku častá krutost mi mnohdy přijde též zbytečná, v tom ale jsem, jak jsem nyní pochopil, asi výjimkou. Zatím poslední dva díly jsou totiž spíše konverzační, alespoň dle mého názoru patří ale na špici.

Jenže komentáře k těmto dílům se nesou v duchu – kdy konečně někdo začne umírat; chceme vidět masakr a teror; promrhané díly bez krve; chceme pořádnou bitvu. No, asi bylo těmto komentátorům upálení jednoho chlapce hned v první epizodě málo…

Vždycky jsem žil v domnění, že popularita Hry o trůny je dána oním propracovaným příběhem a porušováním mnoha konvencí. Ne, mnozí dnešní mladí očividně chtějí vidět jen krev, ale přitom nedokážou ve světle posledních událostí ani drobnou opileckou strkanici řešit bez policie… Budoucnost v tomto světle skutečně nevypadá moc nadějně.

Tomáš CINKA

26. 4. 2019  Tomáš CINKA