Ani u nás nejsme zcela imunní

Divili se v Soukupově televizi, divili. Jako absurdní nesmysl nám ukazovali jisté pokusy jistých kruhů v Anglii a jejich boj proti rasové diskriminaci. Prý dokonce mašinka Tomáš a další mašinky z oblíbené dětské série krátkých filmů musely změnit barvu. Nesmějí být ani tmavé, ani úplně bílé. V barvě je totiž údajně skrytý rasismus. Protože negativně se projevující mašinky ve zmíněných pořadech byly černé, děti pak to mohly přenášet na lidi černé kůže. Běloba jiné, tentokrát na pozitivních mašinkách, údajně v sobě skrývá nadřazenost bílé rasy. Proto pryč s takovými barvami a vyrobme nějaký neutrál, jenž nic nebude evokovat. Nedivím se řediteli Soukupovi, že karikoval zmíněný nápad. Jenže ono o nápad nešlo, ono šlo o absurdní skutečnost. A vůbec ne o první.

[o]

Vzpomněl jsem si v té chvíli na ostrou kritiku, jež dokonce zazněla v televizi z úst jakéhosi zástupce kavárny, že v pohádkách, tentokrát nešlo o barvy, Marie Kubátové, ve Večerníčcích o Trautenbergovi, je šířena nenávist. Trautenberg totiž byl Němec, jeho sloužící Češi. Z toho kavárenskému mysliteli vycházelo, že Němci se ve zmíněných Večerníčcích ukazovali jako tupci, a chudáci Češi, oni sloužící, byli naproti tomu líčeni jako postavy pozitivní, jimž děti drží palce a tleskají, když na Němci Trautenbergovi vyzrají.

Ten dotyčný stoupenec kavárny vyvolal dokonce akci podobných havlovských souputníků. Naštěstí »masy se nepostavily za nového myslitele«. Zůstal s několika stejně uvažujícími druhy osamocen. Pro Marii Kubátovou to prý však znamenalo problém, když její další knížku nakladatelství nepřijalo a Večerníček o »Němci« Trautenbergovi na nějaký čas zmizel z obrazovek. Marie Kubátová už nežije. Možná, že ani onen kritik. Nepochybuji o tom, že by si jinak své obvinění nezopakoval.

Oba příklady, z nichž první se pan Soukup pokusil zkarikovat a naznačit nám, Čechům, jak mohou být hloupí někde za našimi hranicemi, snad i to, že u nás by se nic podobného nemohlo stát. Ten druhý příklad však ukazuje, že i u nás je něco podobného možné, že i tady jsou »hledači rasismu«, který ve »svatém nadšení« odkrývají leckde. A vůbec nejde jen o barvu pleti. Pamatuji na zcela dávnou kritiku jednoho starého filmu promítaného v televizi, kde kramář-žid umožňoval chlapům opíjet se v jeho kvelbu – prý šlo o protižidovský přístup a snahu ukázat všechny židy v negativním světle.

Dál pokračovat netřeba. Jaromír Soukup nám jistě někdy předvede, že ani dnes u nás k takovému myšlení nejsou někteří lidé zcela imunní. Pak to ovšem nebude k smíchu.

Jaroslav KOJZAR

30. 4. 2019  Jaroslav KOJZAR