Dík obráncům Prahy, věčný dík

Pátého května 1945 vyvrcholilo Květnové povstání českého lidu povstáním v Praze. Pohár čekání tím přetekl. Nacisté však byli silní, velmi silní a šlo jim nejen o to udržet poslední stabilní území velkoněmecké říše, z něhož, jak někteří stále doufali, budou moci třeba se i nadechnout k dalším bojům. Stále pokládali Čechy, kde byla milionová nacistická armáda a země skýtala mnohé možnosti, za schopné obrany. Byly tu horské hřbety, které bylo možné hájit, řeky, přes něž vedly mosty, jež v případě poškození znamenaly pro nepřítele nesmírný problém, a bylo tu i české obyvatelstvo, které Spojenci museli chránit a tedy paradoxně chránili také samotné nacisty a jejich armádu.

[o]

Povstání v Praze tedy silně zkomplikovalo záměr nacistického velení. V hlavním městě protektorátu, centru obranného prostoru, byla totiž také řada mostů, které umožňovaly přechod přes Vltavu, a jestliže by nacisté ztratili nad nimi kontrolu, pak přechod z východu na západ by pro ně byl značně komplikovaný. A na západ, pokud by se nenaplnily poslední plány Schörnerova velení na vojenské využití prostoru s možností protiútoku, bylo třeba se dostat, a tak i z dosahu sovětské armády a dalších vojenských jednotek, které postupovaly po jejím boku. Nacisté si totiž uvědomovali, co jejich armáda, co hitlerovská moc napáchaly na území Sovětského svazu, a báli se odvety. Američané, kteří kopírovali tok Dunaje, ony zkušenosti neměli a bylo lze očekávat, že se k zajatým nacistickým vojákům a Němcům vůbec budou chovat jinak.

Pražské povstání znamenalo těžkou ránu v plánech německého vojenského seskupení. Velká část z milionu vojáků wehrmachtu jím byla odříznuta. Průchod Prahou znemožněn. Brzy se ukázalo, že nacisté nemají dostatek sil k jeho porážce. Asi čtyřicet tisíc nacistických vojáků, kteří tu byli rozmístěni, bylo zatlačeno do defenzívy. Proto Schörner sem nechal narychlo povolat části tankové divize SS z Děčína, Milovic a Benešova. Na 1583 barikád, které obránci Prahy doslova přes noc vybudovali, bylo i pro jejich tanky velkým oříškem.

Přes nedostatek zbraní a střeliva dokázali Pražané odolávat silně ozbrojeným nacistickým jednotkám a zmařit tak jejich záměry, vrazit klín mezi jednotlivá německá seskupení a zabránit případnému uskutečňování plánu o pevnosti Čechy. Dík za to všem těm našim předkům, kteří se na povstání podíleli, dík těm 3700 mužům a ženám, kteří položili v těchto bojích své životy.

Otakar ZMÍTKO

4. 5. 2019  Otakar ZMÍTKO