Zajistí nám někdo bezpečí?

Dnešní doba je rychlá a bohužel i někdy nebezpečná. Kdo nám ale zajistí bezpečnost v době, kdy lidé ztrácejí zábrany a jsme svědky útoků v metru nebo na ulici? Bezpečnost občanů by měla být zajišťována orgány státu, které jsou za tímto účelem zřízeny. Jednou z podmínek zajištění bezpečnosti občanů státem proti všem, kdo by ji chtěl ohrozit, jsou samozřejmě fungující policie a armáda. Na rozdíl od armády, která je připravována pro obranu vlasti proti vnějšímu nepříteli a slouží i jako odstrašující prostředek proti případnému útoku, jsou úkoly policie značně rozdílné. Policie jako taková má širokou škálu úkolů, které jsou jí dány a mezi které patří i ochrana bezpečnosti osob a majetku, spolupůsobení při zajišťování veřejného pořádku, vedení boje proti terorismu a mnohé další. Všichni přece známe jejich heslo »pomáhat a chránit«, které by mělo být stěžejní pro jejich práci.

[o]

Skutečností je, že policie nemůže být všude a působí tedy spíše preventivně. Sice se na práci policie můžeme spolehnout, ale položme si otázku, kdo je na místě činu jako první? Většinou je to pachatel a oběť, popřípadě nezúčastněné osoby. Policisté tedy na místo události dorazí až s časovým odstupem, který je však rozhodující pro zamezení vzniku následků útoku. Hlavní břímě obrany tedy spočívá na bedrech potencionální oběti, která má na svou obranu čas v řádech sekund nebo spíše jejich zlomků. V takovém případě je nutné, aby pro svou obranu mohl dotyčný člověk použít adekvátních prostředků, popřípadě i zbraně. V případě jakéhokoliv konfliktu se jedná o velice vypjatou situaci, která je značně stresující a na její zvládnutí je potřeba být připraven.

Je hezké, když pro svou ochranu nosí lidé obrané spreje, obušky, ale i zbraně, ale dokážou je i efektivně v krizové situaci použít? Myslím si, že mnoho lidí si tak jistých v jejich používání nebude. Z tohoto důvodu by bylo dobré, aby se stát aktivně začal podílet na případné obranyschopnosti jednotlivých občanů. Jak se ukazuje na projektu Aktivních záloh. Zdá se, že je to dobrá cesta pro zefektivnění obranyschopnosti jednotlivců, ale i státu jako celku.

Jistě by stálo za zvážení zavedení systému výcviku i pro civilní držitele zbraní, kteří by tím pádem získali návyky a sebejistotu pro možné řešení krizových situací, a to v rámci dobrovolnosti vstupu do takovéhoto programu vedeného státem. Namísto zavádění nesmyslných regulací ze strany Evropské unie, stálo by za úvahu zavedení programu prohlubování a průběžného přezkušování znalostí a dovedností držitelů střelných zbraní v případě držení zbraně pro ochranu zdraví, života nebo majetku, jehož smyslem by bylo zefektivnění dovedností a zvýšení sebejistoty při případném použití zbraně jejím držitelem.

Pavla ŠLAHÚNKOVÁ, kandidátka do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!)

14. 5. 2019  Pavla ŠLAHÚNKOVÁ