Diskuse levice o roce 1989: Osvobození, nebo porážka?

Středoevropská levice a její postoje k událostem roku 1989 - bylo to osvobození, nebo porážka? Tato témata dominovala mezinárodnímu debatnímu odpoledni, které v Braunově domě na Karlově námětí v Praze 28. května připravila Škola alternativ Ekumenické akademie. Projekt financuje Nadace Rosy Luxemburgové.

Řečníci i diskutující z diváckých lavic na věc neměli stejné náhledy, což se projevilo živou diskusí. »Každá generace má svou definici socialismu. Levice nenašla způsob komunikace s touto generací, ale musí ho najít,« uvedl například politolog profesor Oskar Krejčí, někdejší poradce čs. premiéra Ladislava Adamce. Podle Krejčího jsme »se zprofanovanými organizacemi vylili i ideály, za které bojovaly generace«. Na otázku v záhlaví akce – porážka, nebo osvobození? – odpověděl, že v roce 1989 nastalo obojí, především to však byla porážka. »Socialismus tehdy narazil, neměl pud sebezáchovy. A když jsme narazili, bylo možné nějak reagovat. Jinak reagoval Gorbačov, jinak Teng Siao-pching,« poznamenal Krejčí. Na příkré vyjádření z publika reagoval, že nelze tvrdit, že by všichni členové někdejší KSČ byli snad zločinci. »Dobrá vůle u nich byla, napsal jsem o tom stovky stránek,« obhájil většinu poctivých komunistů budujících, jak byli přesvědčeni, novou a lepší společnost.

»Patřím k těm občanům NDR, kteří považovali zánik svého státu za ztrátu. Vyrostl jsem v zemi, kde bylo normální být socialistou. Většina země žila pro socialismus,« řekl Holger Politt, jenž dnes pracuje jako ředitel Nadace Rosy Luxemburgové ve Varšavě. Socialistický systém v NDR však měl stále větší problémy a průmyslové dělnictvo bylo nespokojené, stále četnější byly protesty občanů, například v 600tisícovém Lipsku, kde Politt žil, protestovalo v roce 1989 až 100 000 lidí. V létě toho roku si mnoho mladých východních Němců našlo cestu ven. Po roce 1989, zvláště po vystřízlivění ze sjednocení Německa, došlo k velkému zklamání, kdy se z průmyslové NDR stala »země poskytovatelů služeb«, přiznal.

[o]

Polsko: levice je sprosté slovo

Svědkem událostí pádu lidového zřízení ve své zemi se stali také polský historik a archivář Grzegorz Sołtysiak a novinář a politik, bývalý levicový poslanec Piotr Ikonowicz. V Polsku události započaly dříve. V roce 1988 již probíhaly stávky, jednání u kulatých stolů, následovaly volby do Sněmovny a Senátu. »Polská sjednocená dělnická strana měla sice velký počet členů, ale většina se styděla za své členství, zejména v intelektuálních kruzích,« uvedl. V následujících volbách levice získala jen jedno procento hlasů. Aktéři převratu říkali, že »šoková teorie je nutná, je žádoucí zavést kontrolovanou nezaměstnanost, ale bylo pozdě, když na to dělníci přišli,« uvedl.

A současné Polsko? Pojem levice je tam skoro urážkou. »Je jedno, kdo kým je, podstatné je, co řekne Jaroslav Kaczyňski (předseda strany Právo a Spravedlnost). Jeho pokyn určuje, kdo je ‚oni‘ a kdo ‚my‘. Rok 1989 není ani porážkou ani vítězstvím.«

Ikonowicz potvrdil, že v současnosti v Polsku levice neexistuje, neboť »postkomunistická strana to dovedla tak daleko, že levice je sprosté slovo«.

Levý proud v OF – Levá alternativa

Bývalý poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za koalici Levý blok a pak KSČM v letech 1992-96 Vratislav Votava připomněl okolnosti vzniku levicové platformy Levá alternativa na jaře 1989. Jejím cílem byl samosprávný socialismus. U počátků stáli kromě Votavy např. Egon Bondy, Petr Kužvart či Petr Uhl. Levá alternativa se zapojila do Občanského fóra, které tehdy vnímala jako revoluční hnutí, zavzpomínal Votava. Postupně však vznikaly názorové rozdíly. »Václav Havel i Václav Klaus, ač reprezentovali protichůdné názory, měli jasno v tom, že vývoj Československa bude prokapitalistický, prozápadní, prostor pro levicovou politiku v rámci OF nebyl,« vysvětlil Votava s tím, že OF pod vedením Klause vzápětí zlikvidovalo jak Levou alternativu, tak Obrodu. Votava vnímal rok 1989 do konce listopadu jako osvobození, pak už jako porážku.

Ekologický aktivista a novinář Jakub Patočka se na semináři věnoval proměnám ekologického hnutí před listopadem 1989 a po něm, přičemž ekologická idea procházela humanistickou tradicí, není to fenomén pouze levicový. Všechny složky ekologického hnutí do roku 1989 (Hnutí Brontosaurus, Čs. svaz ochránců přírody, osobnosti) podle jeho slov přivítaly rok 1989 jako revoluci. »Lidé volali po demokracii, po svobodě, ne po restitucích a privatizaci. Předpokládali jsme, že komunální a družstevní vlastnictví bude postaveno na roveň soukromému, což se nestalo,« připustil. A »zelená politika« byla postupně vytlačena »brutální skupinou Václava Klause«. Rozchod s novým režimem prý nastal tehdy, když se Klaus stal premiérem a rázně se s ekology vypořádal onálepkováním za ekologisty. Patočkovy jízlivé odsudky na adresu současné KSČM, které si ve svém příspěvku neodpustil, vyvrátil například předseda komise strategie životního prostředí ÚV KSČM Miroslav Prokeš.

Vzešla šance i ke spolupráci

»Bylo to osvobození od nesvobodných názorů a porážka pro všechny části levice,« tak vnímá odpověď na danou otázku Richard Pitterle, někdejší poslanec Die Linke a rodák z našeho pohraničí. Pitterle připomněl, že obyvatelé východní části Německa jsou stále považováni za méněcenné v rámci SRN, mají menší důchody a platy. Die Linke je jedinou frakcí v Německu, která nesouhlasí s nasazením vojáků mimo své území a s navyšováním rozpočtu pro armádu. Pitterle se vyslovil pro spolupráci sociální demokracie a Levice, protože »dnes prohrávají obě strany. Z roku 1989 vzešla šance a my se zasazujeme o to, aby se levice nenechala zastrašit«.

Dokumentaristka a novinářka Apolena Rychlíková v příspěvku »Vyrovnávání se s minulostí ve stínu antikomunismu« poznamenala, že antikomunismus ukradl část paměti – například historii levice v disentu. »Chtěli jsme nekriticky na Západ, že jsme akceptovali i to, co už je tam překonáno,« uvedla. Zdá se jí, že česká levice nikdy neexistovala v liberální podobě, je vnímána jen konzervativně.

Sedm hodin debat

Sedmihodinová debata nabídla mnohé další názory a zamyšlení. Jednotlivé složky levice v ní mohly být více reflektovány bohatším zastoupením vpředu v panelu, i mezi diváky a posluchači.

Jak poznamenal Jan Šolta v diskusi, revoluční události roku 1989 nešly odspodu, ačkoli se vytváří takové zdání. Například stažení sovětských vojsk ze střední Evropy bylo rozhodnuto ministerskou radou SSSR již v listopadu 1988. »Pravice nepotřebuje ideje, levice však ano a bude se dále propadat, pokud tyto ideje nebude mít,« zaznělo také v diskusi.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

12. 6. 2019  (mh)