Rozhovor Haló novin s předsedou OS Stavba ČR Pavlem Zítkem

Stavebnictví je příkladem pozitivního sociálního dialogu

Na VIII. sjezdu Odborového svazu Stavba ČR, který se konal počátkem února, jste byl zvolen novým předsedou svazu. Jak vidíte současný vývoj českého stavebnictví a možnosti dalšího kolektivního vyjednávání se stavebními podnikateli?

Musím předeslat, že v několika minulých letech jsem zastával funkci místopředsedy našeho odborového svazu a byl jsem také zodpovědný za průběh kolektivního vyjednávání se stavebními podnikateli, to je konkrétně s vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Mohu plně potvrdit, že v posledních dvou, třech letech se situace v rámci kolektivního vyjednávání začala zlepšovat, pokud jde o růst mzdových tarifů a zlepšování pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců, a to v návaznosti na to, jak se české stavebnictví v poslední době začalo dostávat ze stagnace, která nastala po krizovém období po roce 2008. Potvrzuje to například skutečnost, že jsme počátkem dubna uzavřeli novou Kolektivní smlouvu vyššího stupně (KSVS) s vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví, kdy minimální mzdové tarify pro rok 2019, které platí do 31. března 2020, vzrostly v hodinové mzdě o 9,1 % a v měsíční mzdě o 6,1 %. Pro celé odvětví stavebnictví!

[o]

V této souvislosti chci připomenout, že v dobách po krizi se minimální mzdové tarify nezvyšovaly vůbec se zdůvodněním, že je nutné zachránit pracovní místa pro zaměstnance s tím, že v následujících letech se zvyšovaly o jedno či maximálně o tři procenta ročně. Takže, současný vývoj českého stavebnictví umožňuje takto výrazný růst mzdových tarifů.

Mohl byste novou kolektivní smlouvu vyššího stupně charakterizovat?

Víte, ono vše souvisí se vším. Mám na mysli, že naše odborová činnost se prolíná i s tím, jak se vyvíjí české stavebnictví v současné době. S novým vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví, které bylo zvoleno v závěru loňského roku, jsme se nakonec dohodli, že je zapotřebí naše vzájemné vztahy stabilizovat na delší období, než tomu bylo dosud, kdy se uzavíraly kolektivní smlouvy na tři roky. Takže jsme podepsali novou KSVS na dobu pěti let, tj. na období 2019–2024 s tím, že každý rok se bude uzavírat dodatek KSVS, v němž bude stanovena výše minimálních mzdových tarifů pro každý rok. Tedy tak, jak jsme to dělali v minulosti.

Zároveň chci upozornit, že Kolektivní smlouvy vyššího stupně uzavíráme se stavebními podnikateli již od roku 1991, což je v České republice určitý unikát. Řada jiných odborových svazů u nás to nemá s uzavíráním KSVS jednoduché a existují obory, kde zaměstnavatelé uzavírání odvětvových smluv nechtějí a brání se tomu. V našem případě jde o historicky významnou událost, že tato odvětvová smlouva platí na pět let. Mimochodem, na VIII. sjezdu OS Stavba ČR jsme změnili stanovy s tím, že také platí pětileté období pro náš odborový svaz. Jako odboráři jsme usoudili, že právě doba pět let se bere z hospodářského hlediska jako určité stabilní období, na které je vhodné plánovat úkoly, což potvrzuje i uzavření KSVS také na pět let.

Jaký je její další konkrétní přínos pro zaměstnance ve stavebnictví?

S vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsme společně podepsali i žádost na ministerstvo práce a sociálních věci (MPSV), aby platnost nové KSVS byla uznána pro celé odvětví našeho stavebnictví. V současné době jsme obdrželi upozornění z MPSV, že byly z naší strany, tj. stavebních podnikatelů a odborů, splněny podmínky pro uznání její závaznosti pro celé odvětví stavebnictví. Takže očekáváme, že koncem června bude uznáno rozšíření její závaznosti.

Víte, to je velmi důležitá záležitost, neboť KSVS platí pro ty stavební firmy, které jsou členy Svazu podnikatelů ve stavebnictví a jsou tam i odborové organizace, zatímco když je uznáno rozšíření její závaznosti na celé odvětví stavebnictví, platí i pro firmy, kde odbory nejsou nebo nepůsobí.

Kromě KSVS, kterou uzavírá vás odborový svaz, tak jednotlivé odborové organizace uzavírají i podnikové kolektivní smlouvy. Jaká je situace v této oblasti?

Dalším přínosem KSVS je i to, že se stává vzorem pro uzavření podnikových kolektivních smluv v jednotlivých stavebních firmách. Potvrzuje to i skutečnost, že v řadě případů hospodářská vedení stavebních firem v rámci kolektivního vyjednávání v jejich podnicích vyčkávají až do doby, kdy je uzavřena KSVS a jejímu znění často přizpůsobí i znění svých podnikových kolektivních smluv. Ostatně to je právě ta skutečnost, proč i jiné odborové svazy chtějí uzavírat odvětvové kolektivní smlouvy. Tam, kde neexistují, hospodářské vedení podniků svým způsobem může diktovat odborům, potažmo zaměstnancům, pouze to, co jim hodlá nabídnout. Takže potom záleží na síle příslušné odborové organizace, nakolik zná ekonomickou sílu daného podniku a může si vyjednat rozumné zvýšení mezd.

V současnosti však můžeme říci, že drtivá většina podnikových kolektivních smluv ve firmách, kde působí naše odborové organizace, je již uzavřena. A řekl bych i s velmi dobrým výsledkem, kdy se v nich příznivá situace českého stavebnictví plně odrazila. Nikde nedošlo k redukci dříve sjednaných podmínek, a to jak pracovních, tak i mzdových. S potěšením mohu konstatovat, že v naprosté většině případů došlo k navýšení mezd a ke zlepšení benefitů. Pokud jde o nárůst mzdových tarifů v rámci uzavíraných podnikových kolektivních smluv, náš předběžný odhad činí asi 6 až 7 %. Během letních měsíců nám skutečný stav zjistí statistika, kterou si průběžně každý rok děláme.

Nově zvolený prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza s vámi během kolektivního vyjednávání hovořil o současné situaci v stavebnictví. Jak ji charakterizoval?

Prohlásil, že se dobré výhledy českého stavebnictví pro letošní rok potvrdily. Proto nakonec v rámci kolektivního vyjednávání jsme se dohodli na tak výrazném nárůstu minimálních mzdových tarifů a také na zlepšení pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců v rámci benefitů, které jsou také nedílnou součástí kolektivních smluv. Ukazuje se totiž, že stavební firmy, které u nás působí, mají oproti dřívějším letům dostatek stavebních zakázek. Ba dokonce někteří stavební podnikatelé tvrdí, že je jich tolik, že je ani nestačí pokrýt svými kapacitami. To se přirozeně projevuje i v tom, že se narovnaly ceny, které stavební firmy uzavírají se svým objednavateli. Zde bych přece jenom podotkl, že když bylo před pár lety málo stavebních zakázek, stavební firmy musely jít častou s cenou níže, než byly rozpočtové náklady té které konkrétní zakázky. Dnes již tomu tak naštěstí není a jak jsem již konstatoval, odráží se to i v růstu mezd.

V České republice také působí řada nadnárodních stavebních společností, jejichž sídlo je v některém jiném státě. V těchto zahraničních společnostech existují Evropské rady zaměstnanců. Jak je jejich poslání a jak se do jejich činnosti zapojují jednotlivé organizace vašeho odborového svazu?

Jde o takové známé zahraniční společnosti, jako jsou například švédská SKANSKA nebo německý HOCHTIEF či francouzská EUROVIA, případně i mexický CEMEX. Zkrátka všude tam, kde je přítomen významný zahraniční kapitál, existují tyto Evropské rady zaměstnanců, které jsou velmi významným institutem pro fungování odborových organizací. Musím říci, že koncem února se v Praze uskutečnil seminář pro naše zástupce v těchto Evropských radách zaměstnanců. Přítomní zástupci velmi podrobně komentovali výsledky sociálního dialogu v jednotlivých společnostech a vzájemně diskutovali o aktuální situaci u svých zaměstnavatelů a v celém odvětví stavebnictví.

Mohu potvrdit, že význam těchto Evropských rad zaměstnanců spočívá také v tom, že odboráři ze všech zemí, kde tyto firmy působí, se tam setkají s hospodářským vedením mateřských firem a mohou jim předat své poznatky z průběhu sociálního dialogu s vedením svých pobočných firem v dané zemi. To je pozitivní věc v tom smyslu, že naši zástupci tak mohou upozornit šéfy v Berlíně, Paříži či Stockholmu na skutečnost, kde a z jakých důvodů vázne sociální dialog s českým vedením příslušné společnosti.

Takže, když je hospodářské vedení rozumné a uvědomuje si tuto skutečnost, tak se to většinou odrazí i v tom, že se obě strany v rámci kolektivního vyjednávání dohodnou. Samozřejmě že v některých případech jsme svědky toho, zejména když se vedení firmy vymění a nastoupí noví šéfové, že sociální dialog se zadrhne. Právě proto vidíme významnou roli Evropských rad zaměstnanců v tom, že napomáhá sociálnímu dialogu na solidní úrovni.

Na co konkrétně naši odboráři upozorňují vedení mateřských firem?

Prakticky na všechno, co je potřeba, ale největší význam má informace o tom, jak propastné rozdíly jsou mezi mzdami v České republice a například v sousedním Německu či ve Francii. Tyto informace ve svých důsledcích prospívají kolektivnímu vyjednávání. Musím říci, že díky tomu v posledních letech nabralo sbližování zemí rychlejší tempo.

Dá se předpokládat, že odboráři z každé země, kde firma působí, tam asi hájí své zájmy?

To je logické. Takže postavení českých zástupců na jednání Evropské rady zaměstnanců není vůbec jednoduchou záležitostí. Ale právě proto bych chtěl pochválit naše zástupce za výkon, který při těchto jednáních předvádějí. Vždyť tyto Evropské rady zaměstnanců fungují tak, že se tato společná jednání uskutečňují jednou za rok. Takže záleží i na tom, jak je naše odborová organizace aktivní, jak si dokáže vybudovat i svůj vztah s příslušným českým vedením dané společnosti. Informování vedení mateřské společnosti se obvykle praktikuje, až když selžou možnosti dohodnout se u nás.

OS Stavba ČR je také členem Evropské federace pracovníků ve stavebnictví a dřevařství (EFBWW). Co z tohoto členství vyplývá pro činnost vašeho odborového svazu?

Přirozeně, že náš svaz je také členem Evropské federace pracovníků ve stavebnictví a dřevařství. V závěru listopadu by se měl ve Vídni uskutečnit kongres EFBWW, který se koná jednou za čtyři roky. V současné době probíhají v jednotlivých členských zemích přípravy na jeho uskutečnění.

Musím zdůraznit, že náš svaz je rovněž členem Wiesbadenské skupiny (W 6), která sdružuje stavební odbory v Německu, Rakousku, Maďarsku, Slovensku, Polsku a České republice. Tato středoevropská skupina stavebních odborů je v rámci EFBWW vysoce aktivní. Jednou ročně se schází v některé členské zemi a na těchto setkáních se snaží zformulovat společná stanoviska k různým záležitostem, které se týkají stavebnictví, a to konkrétně za země střední, případně i východní Evropy. Má to přirozeně význam, že se tato naše stanoviska snažíme prosadit i na jednáních EFBWW. Někdy se pokoušíme získat pro naše názory i například zástupce odborů ze severských, skandinávských či pobaltských zemí. Ovšem záleží na tom, jak se naše zájmy prolínají a doplňují či naopak odlišují. Význam této komunikace spočívá i v tom, že se jednotlivé odborové svazy navzájem informují o svých problémech, ale i úspěších.

Vraťme se k české ekonomice. V současné době se u nás projevuje nedostatek pracovních sil, což se řeší i příchodem lidí ze zahraničí. Jak to vidí odbory?

Nedostatek pracovních sil vidíme i v českém stavebnictví. Přirozeně, že se to vedení firem snaží zabezpečit příchodem zahraničních pracovníků, zejména z Ukrajiny. Ale mohu říci, že to mnohdy nestačí. Navíc se ukazuje, že například pracovníci z některých balkánských zemí nemají příslušné pracovní návyky, takže jejich zapracování není jednoduchou záležitostí. Běžně se tedy stává, že celou situaci řeší mnohé hospodářské vedení firem u nás tím, že se pracuje přesčas a občas i za cenu mimořádných směn. To vše vytváří tlak na zaměstnance, což se, mimochodem, někdy projevuje i ve zvýšení pracovní úrazovosti. Českému stavebnictví se tak, bohužel, nevyhýbají ani úrazy smrtelné. Ostatně za loňský rok došlo k jejich nárůstu i v rámci celé České republiky.

Navíc je zde další problém. Lidé v pozdním věku postupně odcházejí do důchodu a nemá je pomalu kdo nahradit. Učňovské školství ve stavebnictví neprodukuje dostatek mladých pracovníků, kteří by odcházející důchodce nahradili. Přibližně jen třetina učňů jde pracovat do oboru, ostatní hledají uplatnění jinde. Zde musím ocenit, že Svaz podnikatelů ve stavebnictví se snaží o řešení tohoto problému. Zpracoval k této problematice ucelený materiál, kde jasně popsal současný stav a také navrhl možná řešení. Jenže ukazuje se, že toto je celospolečenský problém, nikoliv jen stavebnictví.

Příslušné kroky budou muset podniknout státní orgány, aby se změnila atmosféra ve společnosti. Prostě ne každý může být vysokoškolák, zejména v humanitním oboru. Mládeži by se mělo připomínat staré heslo, že »řemeslo má zlaté dno«. Samozřejmě že část mladých lidí se dá zlákat i na automatizaci a robotizaci, která se začíná prosazovat i ve stavebnictví, zejména na stavbách na »zelené louce« Ovšem, pokud jde o rekonstrukce, tam je i nadále zapotřebí řemeslná zručnost.

Miroslav SVOBODA

12. 6. 2019  Miroslav SVOBODA