Politika na všechny strany

Je zajímavé sledovat postoje sociální demokracie. Lze je nazvat politikou na všechny strany, a protože ne vždy je jasné, o co jde, stává se, že raději se zdrží hlasování, aby čekala, jak to dopadne. Bylo to zřetelné při hlasování o navrácení všech práv Rusku v Radě Evropy, kdy jejich zástupce se nepřipojil ani k vstřícnému postoji ANO, ani k negativistickému zástupce Pirátů. Také poslední jednání »o pádu vlády« je toho ostatně svědectvím. Sice bylo jasné, že z vlády odejít strana nechce, ta křesla se hodí, ale aby si nezadala, ještě v průběhu parlamentního projednávání návrhu pravice se sešlo jejích patnáct poslanců, aby se rozhodli, zda se připojí k opozici anebo v klidu počkají, jak to dopadne. Tedy spíše nedopadne, protože si spočítali, že ani jejich patnáct poslanců by k »položení vlády« nestačilo. A ostatně, proč vůbec by z ní měli odejít?

[o]

Přiznávám, že jsem v jeden okamžik dokonce souhlasil s poslancem ODS Stanjurou, když ministru kultury, který vyslovoval perfektní argumenty a obracel se směrem k pravicovým lavicím, řekl, že sice jeho argumenty bere, ale že se ministr měl raději obracet směrem k lavicím sociální demokracie, která – tedy Staňkova strana – ho donutila k podání demise. A zase jsme u toho lavírování. Ministr Staněk odvedl dobrou práci. Odvážil se řešit post generálního ředitele Národní galerie a měl pro to argumenty. Jenže jistá skupina umělců přesvědčená o tom, že oni mohou všechno, přičemž šlo minimálně o neetický postoj ředitele Fajta, který si sám sobě přidělil milion za kurátorství výstavy, která se ani neměla týkat zájmové oblasti NG, tedy tato skupina napsala dopis, jenž se Fajta zastával. Pravice se věci chopila, řvouni na náměstích řvali, namísto toho, aby Staňkovu odvahu řešit problém dokázali sociální demokraté podpořit, se postavili proti němu a jako kandidáta vybrali mezi sebou člověka, jenž s kulturou má máloco společného. Tak dokázali, jak se bojí, aby je pravice neodvrhla. Prezident zatím nevyslyšel jejich návrh. A vedení ČSSD přemýšlí, co teď, protože ani premiér, který podle přání sociálních demokratů požádal prezidenta o přijetí Staňkovi demise, ač s tím evidentně nesouhlasil, neuspěl. Tak se zase v kuloárech přou, jaký krok dále udělat, aby se »vlk nažral a koza zůstala celá«.

Také v kauze Lidového domu a potomků právníka Altnera, to zaskřípalo. Namísto řešení v samém počátku, zvolilo vedení strany jiný přístup. Ten se jim vymstil. Nyní je ve hře tolik, pokud by měli svůj závazek ze smlouvy splnit, že by pak mohli přijít o celý Lidový dům.

Nedivme se, že ani jediný člen ČSSD nebyl zvolen do Evropského parlamentu, že preference strany se pomalu dostávají pod pět procent. Zdá se, že poučení zkušených z minulosti, že věřit sociální demokracii se nedá, že na ni není spoleh, je pravdivé.

Josef ŠENFELD, předseda OV KSČM Litoměřice

3. 7. 2019  Josef ŠENFELD