Jeho odkaz je stále živý

Doba »převyprávění« a »nového výkladu« historie se nemohla vyhnout ani osobě Jana Husa. Podle současného výkladu mělo jít pouze o jeho »vzpouru proti praktikám církve«, přičemž prý jeho výklad ne vždy odpovídal skutečné pravdě. Pokud by uznal výtky a dokázal se z nich poučit, pak by se nikdy na hranici nedostal. Je tu však i jiný názor. Hus se údajně vzbouřil proti tehdejšímu právu a musel počítat s tím, že bude nést následky. A to proti církvi, jíž přísahal věrnost. A ono jeho »braň pravdu« bylo vlastně bránění pouze »jeho vlastní pravdy«, která byla prý scestná.

[o]

To všechno a mnohé další teorie, někdy i od tzv. historiků, můžeme slyšet nebo číst, a jestliže pod takovým názorem je podepsán graduovaný člověk, pak nepochybně to »musí být pravda«. Komunisté vám lhali – to je základní tvrzení a do toho se dosazuje podle potřeb »skutečná pravda«. Kdysi, v době, kdy moc v zemi ovlivňovali jezuité, kdy dominikáni byli snad jedinými správnými výkladci víry a Bible, se jeho jméno, jméno Jana Husa, překrylo legendou o svatém Janu, jiném než byl mistr Jan, o Janu Nepomuckém. Potřebovali někoho, kdo převezme »prapor mučedníka« a člověka, který pro svou pravdu musel také zemřít. Prý nevyzradil králi zpovědní tajemství svěřené mu samotnou královnou. Bylo to jinak, ale to lid nemohl vědět. Nic nevadilo, že si zpočátku pletli Jana z Nepomuku s Janem z Pomuku a měli najednou hned Jany dva. Ani to, že Nepomuk je jeden a obec jmenující se Pomuk neexistovala. Pak na téměř každý most začali stavět jeho sochy, aby ho každý měl dennodenně na očích. Brzy po listopadovém převratu se dokonce pouti na počest tohoto Jana účastnili i tehdejší nejvyšší státní představitelé a tím »potvrdili« »pravdivost« příběhu, který neměl se skutečností nic společného.

Nahradit Jana Husa Janem Nepomuckým se však nepodařilo. Další léta přece jen mnohé z nepravd vytěsnily, i když zmíněné pokusy a vyslovované »argumenty« mající za cíl mistra Jana přenést z nábožensko-sociální oblasti na pouhou církevní reformaci, stále trvají a nejsou tak účinné, jak by si představovala církev a ideologové současnosti. Zapadá do nich i pokus o postavení repliky Mariánského sloupu přímo proti pomníku Jana Husa.

Ano, je pravdou, že Hus bojoval za očistu církve, že se postavil proti odpustkům, je však také pravda, že kázal a psal o rovnosti lidí, že přiznal právo se postavit proti těm, kteří jsou »nehodni« a jde jim pouze o bohatství, než o blaho všech lidí. Byla v tom výzva k odporu proti zneužívání moci, proti tomu, že jedni mají vše a druzí strádají. Pokoušel se změnit svět slovem, jeho následovníci, kteří se nazývali »husité«, už vzali cepy do rukou a začali svět měnit. Proto Jan Hus »se stal« praporem skutečné rovnosti mezi lidmi, revolučnosti v myšlení, proto pokusy jeho odkaz posunout jinam. Proto si výročí jeho hrdinské smrti také připomínáme.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM

4. 7. 2019  Stanislav GROSPIČ