Jen jedna poznámka

Večerní slavnostní pořad k osmdesátinám Karla Gotta vysílaný na Nově odpovídal režimním zvyklostem. Obsahoval také mnoho nesmyslů. Už to, jak zpěvák začínal. Tvrzení o tom, že »v samých začátcích jeho kariéry byla doba, kdy neměl k muzice žádnou inspiraci, protože nic pořádného se nehrálo, jen masové,« tedy budovatelské písně, což bohužel řekl sám Gott, byl nesmysl. Zpívalo se a hrálo mnohé. Vznikaly soubory lidových písní, hledaly se staré zapomenuté. Dokonce i pořady o tom byly v rozhlase a začínající televizi. Byly i populární písně, kde nebylo slovo »práce«. Hrál se swing, obdivoval se Cortéz, pop-písně Kavky, hrál Karel Vlach, Brom i Kloc. Byli stoupenci písní á la Florenc 13.30 i My dva a čas. Byli i tací, kdo obdivovali Edith Piaf, ale i začínající Brouky. Byla dechovka, která plnila sály na venkově, i její tvůrci a interpreti. Bylo leccos. Byly i častušky zpívané svazáky, budovatelské písně v rozhlase. I jazz. Přicházeli noví skladatelé, noví zpěváci. Pak začal Semafor a další »malé formy« se svými zpěváky. Byl tu Matuška, objevil se Gott.

[o]

Dodnes zůstala většina »směrů« a mnohé navazující soubory. Jen ony »budovatelské písně« skončily. Není třeba budování, už nebudujeme. V budování je přece »kus socialismu«. I když i Gott vystupující před Listopadem dokonce na Dni tisku, tedy dni spojeném se vznikem Rudého práva, tvrdil v pořadu to, co si zřejmě přála televizní stanice. Ani její akcent na jeho záměry emigrovat ve skutečnosti v jeho životě nepřevyšoval. Zůstával tady, zpíval, lidé ho měli rádi a dostal za to i od socialistické vlády titul národní umělec, jehož nositeli před ním byli velikáni jako Nezval, Seifert, Werich, Trnka, Štěpánek, Smolík, Blachut, Podvalová, Malcev, Švabinský, Nowak a další.

Stejně jako oni zůstal věrný svým posluchačům, těm, kteří ho milovali, a proto je neopustil. To, co jsme uslyšeli z TV Nova, byla jen úlitba majitelů televizní stanice těm, co zmíněný pořad vytvářeli.

Jaroslav KOJZAR

19. 7. 2019  Jaroslav KOJZAR