Nastává konec ideologií?

Se zájmem jsem si přečetl stejnojmennou stať Jana Klána v příloze Haló novin Naše pravda (29. července 2019). Jde o téma velmi aktuální, přesto, že se s ním již před čtvrt stoletím v euforii po pádu bipolárního světa marně pokoušeli vyrovnat např. Francis Fukuyama či Samuel Hungtington. Jan Klán na ně navazuje, i když dle mého názoru nikoli správně zacíleným a poněkud deformovaným způsobem. Vyplývá to zřejmě z jeho chápání ideologie, v němž se lišíme. Vede mne k tomu jeho zásadní teze o diskusi, zda byla »ideologie tehdejšího sovětského socialismu špatná, nebo dobrá«. Nešlo přeci o ideologii sui generis, nýbrž o její politické cíle a formy provádění.

[obrazek]

Ideologie je zpravidla chápána jako ucelená soustava názorů, postojů a hodnot, založená na systemizaci politických, ekonomických, sociálních, etických či světonázorových zájmů určité skupiny. Pomáhá vysvětlovat politické jevy a události, připojuje nás k nějaké vyhraněné sociální skupině, nabízí základní rysy politického programu a cíle. V tomto pojetí je integrální součástí myšlení lidstva po celou dobu jeho třídní historie.

Karel Marx v počátcích své vědecké tvorby vycházel z toho, že ideologie je přechodným jevem, protože proletariát žádnou ideologii nepotřebuje. Průběhem času své názory korigoval natolik, že Vladimir Uljanov zásadně odmítl pojetí ideologie jakožto mystifikace jako zásadně chybné a zdůvodnil existenci »marxistické« či »socialistické ideologie«. V souladu s Marxovou logikou odhalil nesprávnost převládající představy buržoazních teoretiků o prvotnosti politiky a zdůvodnil, že politika je konkrétním prováděcím nástrojem, realizátorem ideologie, jejíž konkrétní podobu a časový horizont veřejnosti sděluje program organizované skupiny – politické strany.

Dovršení revolučního pojetí ideologie je spojeno s dílem Antonia Gramsciho, který tvrdil, že třídní systém kapitalismu není spojen pouze s ekonomickou a politickou nerovností, nýbrž i s existencí buržoazní a proletářské ideologie. Současná snaha některých politických stran a hnutí o »deideologizaci« naší politické scény včetně tvrzení o překonání třídní struktury společnosti, resp. o tzv. prekariátu či kognitariátu či bojem o »ozelenění programů« jsou jen prostředkem buržoazie k odvádění pozornosti od základních hybných sil společnosti, od vykořisťování člověka člověkem.

Souhlasím s Janem Klánem, že se zelená politika musí stát součástí moderního pojetí socialismu. Nikoli však ceteris paribus, jako samostatný fenomén bez vazeb na ekonomické, politické i sociální a etické okolí, nýbrž v souladu s ním a v jeho jménu. Zelená politika socialismu musí být třídní, jinak nemá smysl. Pravice se toho všeho bojí. To je skutečná podstata zpochybňování ideologie a volání po jejím konci

Ladislav ŠAFRÁNEK

12. 8. 2019  Ladislav ŠAFRÁNEK