K jednomu prázdninovému pořadu televize

Ne, nechci znevažovat osvobozovací akce americké armády. I ony přispěly k záchraně našich životů. Ti mrtví Američané o tom byli přesvědčeni a měli pravdu. Diskuse kolem možného osvobození Prahy právě jimi se nám však snaží do mozku uložit jiné výklady. Kdyby prý Američané směli do Prahy, byla by ne devátého, ale už zřejmě osmého svobodná. Slovo »kdyby« má křídla, lze za jeho pomoci vymyslet leccos. Na ČT se k tomu v minulých dnech dokonce vrátili.

[o]

Šlo o americkou misi k Schörnerovi do Lázní Velichovky. Pattonovo velení se prý rozhodlo informovat maršála o tom, že válka už vlastně skončila, že v Remeši byla podepsána kapitulace. A přitom klidně projelo Čechami. Jen barikády v Praze jim dělali problémy. Kdyby prý, jsme u toho »kdyby«, Američané od Plzně se dali na pochod, byli by v Praze o den dřív. Jenže nesměli. V tomto tvrzení je opět samé »kdyby«.

Především tvrzení, že by štáb Armád Střed, tedy Schörner, fanatický nacista, nic nevěděl, protože zprávy podobného typu byly blokovány, je nesmysl. Měl své radisty, své informace. Nikdo je nemohl blokovat, protože Berlín »už nebyl«. Že by tedy k němu nedošla zpráva o Remeši, když v Praze povstalci o ní věděli, a dokonce i Schörnerův podřízený generál Toussaint, jenž i vzhledem k ní podepsal dohodu o volném průchodu Němců Prahou směrem na západ, o ní věděl. Důvod cesty byl tedy jiný, než uvádí Česká televize. Jaký? Dodnes nevíme. Pro Schörnera příjezd americké delegace překvapením nebyl. O opaku neexistuje svědectví. Co se ve Velichovkách dohodli, či nedohodli? Nebyl »náhodou« vlivem této dohody Toussaint tak ochotný podepsat s Pražany dohodu?

Cesta z Plzně do Velichovek byla skutečně málo problémová. V sestavě amerických vojáků byl vysoký německý důstojník. Navíc kromě americké vlajky vlál nad džípy i bílý prapor vyjednavačů. Kdyby se zřejmě ona podivná cesta uskutečnila o čtrnáct dnů dřív, nebyla by tak jednoduchá. A zase jsme u onoho »kdyby«. Kdyby se na cestu ku Praze dalo část amerických sil – pozor, bylo jich v západních Čechách asi sto tisíc a proti nim milionová armáda seskupení Mitte, nebyl by jejich přesun tak jednoduchý. Čtyřicet padesát tisíc vojáků nebo kolik by dal dohromady generál Patton, kteří by se nepřesunovali tak rychle, jako několik džípů s bílým praporem, v jejichž středu byl neustále k vyjednávání v uniformě a s řády na prsou připravený nacistický plukovník. A také vyjednával. O tom svědectví nejsou. Nic nebylo zachyceno písemně.

Naproti nim stála plně vyzbrojená nacistická armáda a v jejím svazku nesmiřitelný SS generál Pückler. Nebyl ostatně jediný. Více divizí SS stálo připraveno a pohybovalo se v okolí Prahy. To nebyly méně armádou obsazené pohraniční okresy v Pošumaví. Co nacisté umějí, ukázali ostatně Američanům v Chebu a Čechům už v naprostém konci války např. v Lejčkově, Leskovicích a jinde.

Něco jiného byla dvoumilionová armáda přijíždějící ze severu. Ta byla sovětská a odpor, k němuž pochopitelně také došlo, dokázala zlomit silou. Navíc osvobodila i stovky obcí a měst severozápadně a severně od Prahy. Tolik k jednomu prázdninovému pořadu České televize glorifikujícímu podivnou misi americké armády do Velichovek k nacistickému generálu Schörnerovi.

Jaroslav KOJZAR

13. 8. 2019  Jaroslav KOJZAR