Hnědouhelná pánev se stává krajem jezer

O podobě rekultivace hnědouhelných lomů na Mostecku a Chomutovsku má být definitivně rozhodnuto do konce příštího roku. Podle současných návrhů by se uhelný region měl přeměnit v soustavu jezer, díky čemuž by se mohla podkrušnohorská uhelná pánev stát zásobárnou vody a současně zdrojem elektrické energie z vodních elektráren.

Všechny potřebné studie má ministerstvu průmyslu a obchodu do poloviny roku 2020 předložit státní podnik Palivový kombinát Ústí, který území zasažená těžbou spravuje.

»Chceme vidět výsledky takzvané studie proveditelnosti, která nám ukáže ekonomickou náročnost, energetickou příležitost, technologické možnosti a samozřejmě i environmentální možnosti, které jsou s tím spojené. K 30. červnu (2020) Palivový kombinát Ústí předloží tuto studii proveditelnosti. A v následujícím pololetí, tedy do konce roku 2020, musíme mít rozhodnuto a musí to být stvrzeno vládním usnesením,« řekl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO).

Pokud by se podařilo pomocí hydrorekultivace vytvořit v Ústeckém kraji ve vytěžených lomech soustavu propojených jezer, vzniklo by největší vodní dílo v Česku. Objem soustavy by přesáhl 700 milionů kubických metrů. »Pokud by vznikla ta obrovská kaskáda od jezera Milada přes lom ČSA, Tušimice a včetně budoucích Vršan, vznikla by i možnost vytvořit energetické zdroje přibližně v rozmezí 1000 až 2000 megawatt, což vlastně znamená, že bychom vytvořili zdroj na úrovni dvou jaderných reaktorů,« popsal Havlíček.

Studie proveditelnosti

Konkrétní možnosti a také náklady na rekultivaci by měla ukázat právě studie proveditelnosti. Podle ředitele Palivového kombinátu Ústí Pavla Lence rekultivace lomu ČSA probíhá průběžně. »V současné době je zhruba polovina území už hotová. Pro zbývající území máme schválený plán sanace a rekultivace a připravené finanční rezervy. Jsem rád, že pan ministr na místě potvrdil, že své závazky ke krajině zodpovědně plníme, a uvědomuje si, že dojde-li k dostatečnému rozšíření plánu rekultivace, bude nezbytné hledat také další finanční zdroje z Evropské unie,« uvedl prezident skupiny Sev.en Energy Luboš Pavlas. Stát podle Pavlase bude muset zaujmout jasné stanovisko k ochraně ložiska, ve kterém ještě zbývá 750 milionů tun nejkvalitnějšího hnědého uhlí. Po ukončení těžby v lomu ČSA se odhaduje, že napuštění vodou z Ohře by trvalo 10 až 15 let. Vzniklo by tak jedno z největších jezer v ČR.

Oblast zasažená těžbou uhlí v Ústeckém kraji zabírá zhruba 400 kilometrů čtverečních. Jsou tu doly už zavřené, rekultivované i stále funkční. Při plánování závěrečné sanace a rekultivace zbytkových jam bylo zvažováno několik variant, tj. suchá (bez zatopení), mokrá (zatopení zbytkové jámy) a mezistupeň mezi těmito dvěma základními variantami (částečné zatopení zbytkové jámy). Jakékoli řešení vyžadující zeminu pro zasypání zbytkových jam lomů by si vyžádalo opětovné odtěžení již rekultivovaných výsypek lomů, což by životní prostředí ještě více zatížilo. Zatopení je proto nejvhodnějším způsobem, jak zahladit důsledky lomového dobývání.

Co se už podařilo

Barbora je vodní nádrž, která vznikla zatopením bývalého lomu Barbora na Teplicku. Je jednou z nejstarších hydrologických rekultivací po těžbě uhlí. V 70. letech 20. století byla zatopena důlní vodou, vznikla tak vodní nádrž o rozloze 55 ha, hluboká až 60 m. Díky hloubce a čistotě vody je oblíbeným centrem potápění, využívána je jachtaři a surfaři, nabízí se i možnost rybaření.

V dole Benedikt nedaleko Vtelna probíhala těžba až do roku 1963. Na území bývalého lomu je nyní sportovně-rekreační areál Benedikt s vodní plochou o rozloze 4,7 ha.

S těžbou v dole Matylda se začalo v r. 1886, po ukončení těžby byla v roce 1986 zahájena rekultivace. Šlo o stavbu vodní nádrže v místě bývalého povrchového lomu, která se v r. 1992 začala napouštět vodou z Nechranického přivaděče. Vzniklo tak neprůtočné jezero s názvem Matylda s rozlohou vodní hladiny 38,7 ha.

Zatopením zbytkových jam lomů Chabařovice a Most-Ležáky v období od roku 2001-2014 vznikla dvě velká jezera, a to Jezero Milada a Jezero Most, které je zatím ještě veřejnosti nepřístupné.

Do roku 2050 by mohly v oblasti Mostecké pánve vzniknout rozsáhlé rekultivační akce, kdy plochy budoucích jezer ve zbytkových jamách povrchových lomů přesáhnou nejen plochu Jezera Most, ale také největší rybníky v České republice, kterými jsou jihočeský Rožmberk s téměř 650 ha a Bezdrev s více než 500 ha. Jedná se o jezera ČSA (666,1 ha), Libouš (939,8 ha) a Bílina (930,6 ha). Po roce 2050 přibude pak další jezero Vršany-Šverma (263,5 ha). Vzniknou jezera o celkové kapacitě 1,3 mld. m3 vody.

Připravil Jiří NUSSBERGER

FOTO - Sev.en Energy


Rekultivace mění Ústecký kraj

Otázky Haló novin pro Stanislava Rybáka (KSČM), náměstka hejtmana Ústeckého kraje

Souhlasíte s rekultivací bývalých hnědouhelných lomů zatopením, nebo byste raději preferoval jiný postup?

Mně osobně se tato praxe líbí. Již řada takto rekultivovaných míst potvrzuje, že významně přispívá ke změně pohledu na náš kraj i ke změně podmínek života našich občanů. Za významné ale považuji i to, že napomáhá zadržování vody v krajině, což je z hlediska dnešních potřeb velice prospěšné. Otázkou je, zda to bude v budoucnosti nezbytné v tak velkém rozsahu, o kterém se uvažuje. I u některých současných vodních ploch není vždy vše vyřešeno. To musí posuzovat odborníci z řady oborů včetně geologů tak, aby byly tyto rekultivace nejen potřebné, ale skutečně prospěšné.

Zásoby hnědého uhlí na severu Čech jsou ještě velké, měly by se podle vašeho názoru využít, nebo raději zachovat současné limity těžby?

Tato otázka souvisí jak s celkovou energetickou koncepcí státu, tak i s vizí Evropské unie. Podle ní má postupně dojít k útlumu těžby až po její ukončení. Osobně si myslím, že by mělo dojít nejméně k zachování současných limitů. Je podstatně jednodušší těžbu ukončovat, než ji případně v budoucnu znovu obnovovat. Má to mnoho souvisejících problémů. Za nejvýznamnější pokládám další osud lidí a jejich rodin na těžbě závislých. A to nejsou jen lidé, kteří jsou v hornictví přímo zaměstnáni. Je mnoho navazujících firem, podílejících se na zajištění vlastní těžby. Zatím není jasné, jak tyto lidi dále zaměstnávat, kde najdou své budoucí uplatnění. Ale na těžbu jsou napojeny i elektrárny a teplárny.

Čím bude uhlí nahrazeno? Nemyslím si, že by jej měly plně nahradit solární elektrárny, které již dnes existují i na území s velmi úrodnou půdou. To samé si ale myslím i o větrných elektrárnách. Pohled na »lesy« větrníků není nic moc záživného ani uchvacujícího. Částečně to sice mohou pomoci řešit i vodní elektrárny plánované na některých rekultivovaných vodních plochách. Ale určitě nebudou řešit problém celkově.

Jak rekultivace po hornické činnosti ovlivňuje Ústecký kraj?

Nejméně ve třech směrech. Za prvé mění celkovou tvář krajiny. Náš kraj je dodnes řadou lidí z jiných částí republiky vnímán jako krajina poznamenaná hornickou činností. Rekultivace tuto tvář mění, místo bývalé »měsíční krajiny« se objevují nová krásná místa vybízející k rekreaci, sportování a turistice. A to je druhý směr, kdy jsou takto lidmi rekultivovaná území využívána. Celkově to ale přispívá i k rozvoji cestovního ruchu, kdy tato místa lákají k opakované návštěvě našeho kraje a přivádějí i nové turisty.

22. 8. 2019  Připravil Jiří NUSSBERGER