Vrtulníky

Dovolte mi ještě jednou vrátit se k tématu nákupu vrtulníků pro naši armádu. Tento krok nadále považuji za jeden z nejméně uvěřitelných nápadů, které vláda chce realizovat. I když respektuji, že schází asi čtyři stroje pro přepravu osob včetně ústavních činitelů, tak nákup dvanácti strojů považuji za zbytečné utrácení veřejných prostředků. Navíc kombinace typu UH a AH, tedy tzv. univerzální vrtulníky a bitevníky, připadá nejen mně, ale zejména těm odborníkům, kteří za mnou nyní chodí velmi často, jako úplná hloupost století.

[o]

Řekněme si, jak mohou být čtyři kusy vrtulníků provozovány? Jeden bude dolétán do servisu, druhý bude těsně před servisem, třetí bude na výcvik. Jeden zůstane jako bojový. Nebo budou všechny létat stejně, pak ale ve stejnou dobu půjdou všechny čtyři na servis.

A nyní k samotnému nákupu. Mohu připomenout, že například Pákistán odmítl nákup produktů Bell. Považuje je za »výběhový« - neperspektivní typ. V řadě tzv. UH (universal helicopter) se ve státech NATO více prosazují UH řady Sikorsky, nikoliv Bell! Sousední Slovensko má Sikorského UH-60 Black Hawk, stejně jako další státy, se kterými se setkávají naši vojáci na misích. Další otázkou je, proč kupujeme stroj, který používá pouze Námořní pěchota USA a nikdo jiný? Napadne vás odpověď jako většinu z nás: protože jsou na skladě a nikdo jiný je neodebral a nechce odebrat. Možná se někdo ještě zeptá, k čemu nám je u vrtulníků tzv. antikorozní úprava pro létání nad mořem? Do jaké mise naše »nenámořnictvo« bude nasazeno?

A teď se vracím k zásadní námitce, rozhodnutí jde zásadně proti unifikaci. Budeme muset pořídit veškerou novou logistiku. Slováci mají Mi-17 a UH od Sikorského. Budeme raritou. Rakousko má Sikorského. O vztazích Polska k Rusku by se dalo popsat mnoho stran, ale přesto si zachová ve výzbroji Mi-24. Moc dobře totiž ve Varšavě vědí, že nic lepšího, resp. optimálního a osvědčeného na trhu za tu cenu není. Pokud bychom vyřadili Mi-24, ztratila by AČR schopnost vrtulníkového letectva likvidovat pozemní cíle řízenou municí. To je další minus celého nákupu. Přitom Mi-24 mohou létat ještě minimálně 10 let! Možná, že je nějaká privátní firma dobře prodá do Afriky, vydělá a český daňový poplatník opět zapláče. Co z toho bude mít ČR?

No, a když už jsem připomněl protikorozní úpravu pro lety nad mořem, tak nemohu vynechat informaci o tom, že ani jeden vrtulník nebude schopen operovat v podmínkách možného vzniku námrazy. Původně existoval požadavek na protinámrazové vybavení (ohřev listů rotoru... atd.). Tyhle stroje to nemají. Propagátoři nákupu jistě budou argumentovat, že v námraze se nelétá. Ve skutečnosti tam to protinámrazové zařízení je, aby za letu, když dojde ke vzniku námrazy na základě momentálních změn počasí (vlhkost, teplota) měla posádka šanci se z toho dostat. Do námrazy se dostávají v našem podnebním pásmu vrtulníky často bez ohledu na skutečnost, že se v námraze nelétá. V ČR je námraza prostě častý meteorologický jev.

A znovu se dostávám k otázce ceny. Tolik miliard za 12 vrtulníků, to je ostuda. Za stejnou cenu by se mohlo pořídit cca 25 vrtulníků řady MI-8/171 včetně vybavení pro noční létání, vše ve standardu NATO! A v nakoupeném počtu mohou být i ty čtyři stroje pro policii a ústavní činitele (v cenách za Mi-17V5)! To jen jako připomenutí, že v roce 2013 dodalo Rusko za americké peníze do Afghánistánu 12 vrtulníků Mi-17V5. Americké zpravodajské služby stále operují na strojích řady Mi-8/17/171. A tak za cca 8,5 miliard Kč může mít AČR dvacet vrtulníků Mi-171V5! Nemusíme měnit logistiku, výcvik. Máme opravárenský podnik. A také při nasazení našich pilotů v Afghánistánu došlo k tomu, že naši létali na místních Mi-8/171.

Tak to bylo ještě jednou asi deset základních výhrad k nákupu vrtulníků Bell.

Vojtěch FILIP, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM

28. 8. 2019  Vojtěch FILIP