Co je největším nebezpečím pro lidstvo?

Nepochybuji o tom, že drony, o nichž se dnes hovoří, mohou velmi pomoci člověku. Mohou se však stát i hrozbou. Svět za posledních dvacet třicet let se totiž velmi změnil. A nejde mi o politické změny, i když i ty tu byly a jsou. Najednou jako by všechno přestalo mít pravidla a ona pravidla, vytvářejí-li se vůbec, vznikají následně, ale to už technická či jiná novinka je překonána novou, či už jsou tady politické změny, aniž by také ony se uskutečnily podle pravidel (viz ukrajinský Majdan).

[o]

Nové generace dostaly do vínku mobilní telefony, aby krátce poté, kdy se jen tak tak naučily s nimi zacházet, přičemž stárnoucí lidé i s nimi měli problém, přišly chytré a ještě chytřejší telefony. Nové televize, které jste »včera« koupili, už letos budou zastaralé, a pokud si k nim nekoupíte přídavné zařízení anebo vám vše nevyřeší společná anténa, nebudete vidět nic. Snad jen filmy z koupených cédéček, které už také za tu dobu překonaly kazety.

V televizi nás každotýdenně seznamují s mnohými novinkami. A to nám neukazují, nebo výjimečně, novinky zbraňových systémů, které dokážou ničit víc a víc a v rukou šílenců či stále více se rozpínajícího kapitálu, by mohly Zemi přivést ke kolapsu. Současný kapitalistický systém totiž nemůže existovat, aniž by dále neexpandoval a neničil ty, kteří se mu postaví na odpor. K tomu však potřebuje prostor a zároveň zničení těch, kteří jsou pro něj konkurencí. Pokud jde o tu konkurenci, tu lze zničit i lepšími výrobky, na něž nestačí konkurovat, anebo prostě najít právní či jiné způsoby, jež ji položí na kolena. Jen jako příklad nám může stačit americký postup proti Huawei. Pokud jde o ty, kteří se však jedné silné skupině kapitálu postaví na odpor a jejich centra jsou za hranicemi dosahu, tedy v jiné zemi, pak ona země může počítat s tím, že ve jménu čehokoliv - dnes se nosí slovo demokracie - mateřská země silnějšího kapitálu, tedy její administrativa, se bude snažit co nejdřív si zmíněné země podřídit anebo úplně zničit. Stačí si připomenout osud Libye anebo pokus o zničení Sýrie.

Proto je pro kapitál tak nebezpečný socialismus. Proto všemi prostředky se ho snaží potlačit a nadobro zničit. Proto tak silné tlaky na Čínu, Kubu a další státy, které chtějí jít nekapitalistickou cestou. Proto i Rusko musí odolávat tlakům, i když už ideu socialismu dávno opustilo. Nechce se však podřídit jiným a chce přece jen svou trochu svobody.

Svět dnes je ve válce. Ne té, která se řeší tanky a raketami, i když obojí je pro případný boj na všech stranách také připraveno. Zájem kapitálu je třeba zabezpečit. Válčí se sankcemi, rozšiřováním lživých zpráv a lživým výkladem historie, jde o to obyvatele přesvědčit, že jen jediný způsob života je správný, tedy ten, který hlásají státní reprezentanti nejsilnějšího kapitálu, válčí se i rozséváním tvrzení, že staří nerozumějí mladým a jsou bariérou jejich budoucnosti, vnitřním rozvracením zemí, které nejsou poslušné a prosazují prioritu svého kapitálu anebo mají suroviny, jež mohou sloužit tomu globalizovanému, bojuje se o životní prostředí, které pro nejsilnější kapitál není zajímavé, protože každá dohoda o jeho ochraně je zároveň omezením aktivit zmíněného kapitálu.

Ta dnešní válka je zdánlivě méně krutá, než by šly proti sobě »čelo na čelo« armády v plné výzbroji. Její důsledky nejsou však jiné. Existuje ovšem i nebezpečí, jestliže se zmíněnými způsoby nepodaří té kapitálově nejsilnější zemi zvítězit, že »horká válka« skutečně může začít. Kapitál totiž ve své rozpínavosti nemůže tolerovat konkurenta.

Proto největším nebezpečím pro lidstvo je kapitalismus, i když třeba se zdánlivě humánnějším vnějším pozlátkem.

Jaroslav KOJZAR

29. 8. 2019  Jaroslav KOJZAR