SNP uspíšilo konec války v Evropě o jeden až dva měsíce

Vzpomínkové shromáždění k 75. výročí zahájení boje za svobodu a nezávislost v rámci Slovenského národního povstání si připomněli zástupci vlasteneckých organizací a občané u pomníku SNP v Brně - Černých Polích. Nechyběli mezi nimi zástupci Městského výboru KSČM v Brně nebo dva atašé Generálního konzulátu Ruské federace v Brně Arťom Indyčenko a Jurij Akajomov.

Náměstek jihomoravského hejtmana a starosta Městské části Brno-sever Martin Maleček v proslovu uvedl, že do povstání se zapojily dva tisíce Čechů, kteří riskovali při přechodu slovenské hranice příkaz fašistického vedení popravit na místě každého, kdo se o přechod pokusí. Do povstání se zapojil i 1. čs. letecký pluk, který alespoň v prvních dnech a týdnech pomohl rozmachu povstaleckého území, než se vojenská situace obrátila. SNP ale nemělo zajištěnou koordinaci a po dvou měsících bylo poraženo. Češi bojovali po boku 13 tisíc povstalců, kteří odešli do hor, kde svízelně přečkali zimu a přidali se k postupující Rudé a Čs. armádě.

[obrazek]

Podle Malečka SNP bylo vykládáno se společenskou proměnou doby z mnoha ideologických a propagandistických náhledů od levicového (s osvobozovacím úsilím slovenské armády a partyzánů) po pravicové (národ se nepřístojně vzbouřil proti vlastnímu státu). Při realistickém hodnocení z pohledu vojenského, politického a společenského SNP mělo význam pro střední Evropu i Slovensko, které tím přešlo od klerofašistů na stranu Spojenců. Těch, kteří přitom položili své životy, si velmi vážíme – uvedl vicehejtman Maleček.

Kancléř Univerzity obrany v Brně Miloš Dyčka řekl, že znalosti o vojenském a politickém významu SNP patří k základním kamenům vzdělanosti důstojníků Armády ČR. Povstání prokázalo úzkou spojitost a spolupráci mezi českým a slovenským národem. Jejich vlastenecké a politické elity pochopily, že jejich místo je pospolu – což platí i v dnešní době. Při přípravě a řízení SNP našli společnou řeč zástupci politických směrů, kteří by si v mírové době nepodali ruku. Na přípravě spolupracovali komunisté, sociální demokraté, agrárníci, většina opozičních luteránských skupin na Slovensku a další, kteří odmítali klerofašistický režim. Povstalce zásoboval zbraněmi, materiálem i lidmi Sovětský svaz. Anglo-americké letectvo posílalo v rámci svých možností materiálně technickou pomoc z Itálie.

Podle Dyčky SNP prokázalo, že čas od času je velmi důležité jít i do předem prohrané bitvy. Povstání nezačalo v době příhodné pro povstalce. Němci odzbrojili na východě Slovenska dvě slovenské divize, které měly propojit SNP přes Duklu k postupující Sovětské armádě. Ale nepodařilo se zapojit do povstání řadu vojenských útvarů, přičemž Němci odzbrojili slovenské jednotky na západě Slovenska. Přesto 60 až 65 tisíc povstaleckých vojáků a 18 tisíc partyzánů i řada dobrovolníků z 30 národů a národností nejen z Evropy dokázalo po dva měsíce vázat na sebe mnoho německých jednotek, které fašisté zoufale potřebovali nasadit na východní frontě. Podle vojenských historiků SNP uspíšilo konec druhé světové války v Evropě o jeden až dva měsíce.

V současnosti žijící generace (až na nejstarší lidi) nepoznala skutečný válečný konflikt a nemá s ním zkušenosti. Současníci, zvláště mladí, si nedokáží představit, jak krutě a bestiálně zacházeli např. příslušníci zbraní SS a slovenské Hlinkovy gardy s lidmi, kteří byli jen podezřelí, že mají něco proti klerofašistickému režimu. Takové excesy se už nikdy nesmějí opakovat – zdůraznil představitel brněnské Univerzity obrany.

(vž)

30. 8. 2019  redakční zpráva