O svobodu, o demokracii se bojím

Co říkáte níže uvedeným citátům? Nejsou vymyšlené, jsou autentické. Byly zveřejněny tuto středu. Leccos o myšlení jejich protagonistů jsem věděl. Leccos ne.

[obrazek]

První z dále jmenovaných po převratu získal »Barrandov«, to byl docela dobrý tah. Jen filmový archiv se rovnal milionům, tedy za půjčování dokonce i socialistických filmů. Ale i ateliéry samy se mohou půjčovat a vydělávají.

Druhý je režisérem. Natočil řadu filmů, které nám ukázaly »hrůzu« předlistopadové minulosti. I granty a nabídky se mu proto hrnuly a s nimi peníze. I on by těžko mohl chtít návrat o třicet let zpět. Lepší je útočit na onu dobu, znevažovat ji, hledat výjimečnosti a dávat jim punc »typičnosti«. Odvrhnout ty »Anděly«, »Zemany«, dietlovské seriály a nahradit je »pravdou pravdoucí«.

Ale k těm citátům. Pan režisér z Barrandova Marhoul nám sdělil: »Zeman je zlo a v Češích probudil to nejhorší, jak fašisti… nechci, aby lidé žili v nenávisti a zdávali boj o to lepší, co je v nich…« Ten druhý, také režisér, Renč, nám zase vzkázal (nebo pohrozil?), že »Zemanovo vyznamenání je trest. Umělce za něj zkopou.« Uvědomujete si, kolik v těchto větách je »demokracie« a kolik už začínajícího fašismu? Neuvědomujete si to? To je ovšem chyba. Už Václav Havel věděl, že z děr vylézají různé podivné elementy. Ti dva je jenom personifikovali. Dosadili do rovnice jméno, vlastně i jména, i když pan režisér Renč nikoho nejmenoval. Mohl ovšem jmenovat. Třeba historika Macháčka, který napsal velmi objektivní knihu o Gustávu Husákovi a dostal za ní vyznamenání od prezidenta Zemana, a následně naši demokraté ho úplně vyřadili z možnosti pracovat v oboru. A nejde jen o něj. Dokázali tak, že u nás by to s demokracií bylo poněkud nahnuté, kdyby se k moci dostali takoví Renčové a Marhoulové. Fašismus totiž nejsou jen ohňové pochody a kraválisté v uniformách SA v ulicích. Je to i napadání druhých, ať již fyzicky, nebo jinak, zabránění výkonu povolání, hrozby, které nakonec končí zatím jen poléváním červenou barvou »nepohodlných pomníků«, ničením památek minulých období, vyřazováním knih z knihoven, výtvarných děl neodpovídajících jejich myšlení z prostoru i z galerií. Zatím jde o »slovní fašismus«. Ale jak daleko je k tomu neslovnímu?

Kavárenská pravice, která ve volbách nezvítězila, není schopna se smířit s realitou. Je odhodlána k čemukoli. Ti, kteří se nepřipojí, musí počítat s odvetou. Zatím, pokud jde o umělce, může to znamenat konec příležitostí, pokud jde o další odborníky, pak vyřazení z týmů, z možností dále pracovat ve svém oboru, ti ostatní, kteří se náhodou ocitli na chodníku Václavského náměstí, když probíhala Minářova akce, mohli dostat jen ránu do zad. Zatím. Když čtu slova pánů Marhoulů a Renčů, bojím se o demokracii, bojím se o svobodu. A těch Marhoulů a Renčů je u nás stále dost.

Jaroslav KOJZAR

31. 8. 2019  Jaroslav KOJZAR