Válka a její souvislosti

Prvního září 1939, právě před osmdesáti lety, začala druhá světová válka, jedna z nejkrutějších válek v historii lidstva. Každá válka je krutá a byly i jiné, neméně kruté, hrůzné svým mimořádným dosahem, ale ta druhá světová, která začala 20 let po skončení té prvé, jíž se do té doby říkalo krátce Velká, zatáhla do válečných akcí rozhodující část světa a přehnala se svým zničujícím rozsahem celou Evropou, východem Asie, severem Afriky, všemi moři a oceány, vzdušným prostorem. Přinesla hrůznou podobu fašismu. Dotkla se i většiny zemí, i tzv. neutrální státy jí byly tou či onou měrou zasaženy. Nikdo tehdy netušil, že na konci této války bude, podle nejnovějších zpřesnění, na sedmdesát dva milionů obětí, z toho pak čtyřicet sedm milionů na obětech civilních.

[obrazek]

Tato válka měla na počátku mnoho příčin. Nejenom rozpínavost nacistického Německa. Byla tu snaha znovu rozdělit svět, aby sloužil zájmu tehdejšího kapitálu, který sice už začínal být světově propojený, ale na svou globalizaci ještě nedosáhl. Zatím stále ještě vítězil nacionalismus nejhlubšího zrna. Byla tu i snaha získat co nejvíce území směrem na východ a jihovýchod, protože tam byly »obilnice«, které by dokázaly zásobit Německo obilím, i naftová pole, jež by ho zásobila energií. Na jihu Evropy od Středozemního moře byly zase kolonie ovládané zatím několika západními státy, kde byly suroviny, z nichž dobře žily koloniální mocnosti a díky jimž dodnes mají vysokou životní úroveň. Byl tu i rozlézající se fašismus, který hrozil, že spolkne celý svět a zničí svobodné myšlení a kulturu, jež lidstvo vytvářelo staletí. Byla tu ovšem i snaha zlikvidovat první socialistický stát, protože byl příkladem pro masy, které také nechtěly mít sociálně rozdělený svět (a v tom se shodovali všichni budoucí protagonisté války), v němž jedni mohli žít a utrácet peníze na Riviéře a druzí v jeskyních a plechárnách, např. v okolí Prahy. Byla to válka zrozená z nesmiřitelných protikladů imperialismu.

Nacistické Německo, německý kapitál, velmi zasažený a rozčilený z toho, co bylo rozhodnuto ve Versailles, chtěl také více podílu na bohatství jiných a Hitler mu dával naději, že se tak stane. A Západ se svými »vyspělými« buržoazními demokraciemi? O tom všem věděl, vždyť tyto myšlenky v milionových nákladech byly vytištěny v jeho Mein Kampfu. A přesto neudělal nic k jeho zastavení. Naopak mlčky přiživoval nejen nacistické Německo a fašistickou Itálii, ale i další fašistické režimy v Evropě a ve světě. Umožnil Německu znovu se vyzbrojit, dal mu Rakousko a Československo.

Pak přišlo na řadu Polsko. Také tady podmínky nacistů byly nesplnitelné. Velkopanská polská vláda si sama strčila hlavu do oprátky. Ona totiž byla jedním z hlavních problémů, který neumožnil, aby se tři evropské mocnosti dohodly o vzájemné pomoci. Odpor k Sovětskému svazu, k Rusku, byl u Poláků tak veliký, že zamítlo poslední šanci dohodnout se.

Západní evropské mocnosti napadanému Polsku přispěchaly na pomoc slovně, jak jinak. Začalo období »podivné války«, které se vyznačovalo »lázeňským čekáním« na hranicích Německa a Francie. To umožnilo v prvním »blitzkriegu«, »bleskové válce«, rychle dobíjet Polsko. Válka sice začala, ale mřeli zatím »jen« Poláci a jejich západní spojenci čekali, jak vše dopadne. Brzy se však válečný oheň rozšířil dál a dál, ale to už nebylo spojeno s likvidací Polska. Válka se postupně rozšířila na všechny kontinenty.

Je třeba připomenout, že na počátku byl »Mnichov« a po něm 15. březen 1939 a ještě před tím anšlus Rakouska a obsazení Porýní. Nebyl to první ani poslední komplot západních demokracií. Tehdy západní »spojenci« nás věnovali Hitlerovi. Nebýt právě »Mnichova 1938«, nebylo by ani 1. září 1939.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM

31. 8. 2019  Stanislav GROSPIČ