Proč ne já?

Pravděpodobně již jen málokdo pochybuje o tom, že se můžeme pyšnit jedním z nejdemokratičtějších, nejtvořivějších a odborně i politicky nejvyspělejších parlamentů světa. Plyne to z nepřehlédnutého příběhu (ne)ministra kultury. Příběhu podle pozornosti mu věnované sdělovacími prostředky zřejmě svým významem přesahujícímu pád říše římské.

[obrazek]

Podle jedněch měl nominant Šmarda všechny odborné předpoklady, podle druhých by neobstál při představení ve Vídeňské opeře. Podle jedněch se o funkci bezostyšně bral, podle jiných se stal loutkou loajality. Podle jedněch neměl dostatečné vzdělání, což podle jiných kompenzoval praxí z komunální sféry. Podle jedněch mu chyběl globální pohled, což sám odmítl s tím, že bude kandidovat do Senátu. Podle jedněch je obětí komplotu prezidenta, podle jiných naopak slabosti premiéra. Podle jedněch prezident Ústavu dodržuje, podle druhých nikoli, podle třetích ohýbá a podle čtvrtých interpretuje dle svého. Kupodivu každý ze zasvěcených a tázaných poslanců a senátorů vyjadřuje svůj názor opírající se o slyšený názor »ústavního právníka«. Těch je tolik, že každý z dotazovaných může být originál. Bohužel se neshodnou, a to ani o Ústavním soudu.

Přitom řešení by mohlo být jednoduché. Mám dvojí vysokoškolské vzdělání právního a ekonomického zaměření, takže bych se nejen nedostal do kolize s Ústavou, ale dokonce i rozuměl rozpočtu ministerstva. Rozeznám Kupku od Mařáka či Filly i potmě. Zahraji na pianino Verdiho, Bizeta i odrhovačku čtvrté cenové. Na gymplu jsem oblboval spolužačky veršíky z Nezvalovy Manon. Pokud by bylo třeba, přerušil bych členství ve straně a vystupoval jako nezávislý, což u nás umožňuje víceúčelové použití. Také bych neurážel své kolegy, resp. hlavy pomazané ze Sněmovní. Jako důchodce bych posílal plat na charitu.

Řekněte, nebyl bych příště dobrý tip?

Ladislav ŠAFRÁNEK

2. 9. 2019  Ladislav ŠAFRÁNEK