Rozhovor Haló novin se sympatizantkou KSČM a antifašistkou Silvií Kocanovou

Pracujme od spodních pater

Zaujala jste mě, když jste letos v dubnu promluvila na Čestném pohřebišti rudoarmějců v Brně u příležitosti 74. výročí osvobození moravské metropole od fašismu. Co vás vedlo k tomu, že jste zde vystoupila?

V době před 74. výročím osvobození města Brna od fašismu jsem pomáhala ve volební kampani dvojce na kandidátce KSČM do europarlamentu, a tak jsem byla v kontaktu s předsedou Komise mládeže v Brně a ten mě o toto požádal. Prý, že jsem žena (úsměv). Ráda jsem pozvání přijala.

Není běžné, aby lidé vašeho věku, tedy nepamětníci druhé světové války a německé okupace, měli tak vážný vztah k této části historie. Nebo kolem vás jsou vrstevníci a vrstevnice s obdobnými zájmy?

Vztah k historii - to je u mé osoby trochu přehnané tvrzení. Já jsem spíše zemědělkyně a ekoložka. Ale je pravdou, že historie 20. století mě zajímala už od středoškolských studií úplně nejvíce z celého období dějin. Asi je to tím, že miluji Rusko a druhá světová válka je téma stále živé. A jsem ráda, že toto hodně podědil můj syn, který průběh i výsledky druhé světové války vidí stejně. A s těmito názory bohužel má velké problémy ve škole. Toto vidím jako jednu z velkých chyb, kterých se levicová politika po roce 1989 dopustila. Opustili jsme mládež a její výchovu. V rodině i ve školství.

[o]

Však víte, že levice za to nemůže, zásahy různých institucí typu ÚSTR či Člověk v tísni a také politických neziskovek a pravice zařídily, aby se školní vyučovací plány významně změnily. Ostatně stanovisko BIS v její výroční zprávě ohledně vyučování je také známo.

S tím mohu jenom souhlasit. Přijde mi to jako záměr, lidé bez kvalitního vzdělání se dají lépe ovládat.

Jak jsou uchovávány památníky a pomníky na osvoboditele, tedy Čechoslováky, Sověty a Rumuny, v Brně a okolí? Je o ně dobře pečováno?

Musím se přiznat, že nepocházím z Brna, a tak o této problematice tolik nevím. Každým rokem se však účastním akce Nesmrtelného pluku na Malinovského náměstí, kde je socha osvoboditele města Brna maršála Malinovského, a o tento pomník je pečováno. Levicová mládež chodí pomníky v Brně a okolí čistit.

V souvislosti s touto otázkou je jedna věc, která mě hodně potěšila. V těchto dnech byl opraven přístup k památníku z druhé světové války v Brně-Komíně a byla zde vybudována i retenční nádrž, která bude sloužit k zalévání výsadby v okolí památníku. Mé zelené srdíčko zaplesalo.

Dne 23. srpna uplynulo 80 let od uzavření sovětsko-německé smlouvy o neútočení. Samozřejmě mainstream měl jasno: »Spojení dvou totalit k ovládnutí světa.« Jak vy vidíte tuto událost, která v sobě skrývá i rozpory?

Sovětský svaz dělal, co mohl, aby sjednal smlouvu o kolektivní bezpečnosti s ostatními státy kromě Německa k zajištění míru. Když však tyto tzv. demokratické státy odmítly uzavřít tuto smlouvu a pokračovaly v politice appeasementu s nacistickým Německem (ustupování) ve snaze povzbudit ho k pochodu na východ, Sovětský svaz byl donucen ochránit své zájmy skrze tuto smlouvu o neútočení podepsanou v Moskvě dne 23. srpna 1939. Sovětský svaz totiž zůstal v obtížné situaci osamocen a musel si zvolit tuto tolik kritizovanou taktiku.

To, že Sovětský svaz měl pravdu v tom, že ostatní státy v podstatě nechtěly útočit proti Německu, potvrdila neexistence druhé fronty (dlouhou dobu do roku 1944). Je třeba, aby lidé věděli, že až do konce války se Británie a Spojené státy nevzdávaly svého dvojakého přání a svých pokusů dospět k porozumění s hitlerovským Německem, aby mu daly volnost k soustředění svých sil na sovětskou frontu. Vadil jim totiž komunismus a báli se šíření těchto myšlenek dále.

Červnové oslavy 75. výročí vylodění v Normandii byly velkolepé, i když měly dost podstatnou vadu na kráse: nebyl na nich přítomen, totiž nepozván, ruský prezident. Připomínka 80. výročí zahájení druhé světové války 1. září v Polsku vypadala obdobně. Co vy na to?

Souhlasím s vámi. Obávala jsem se, že se u této příležitosti opět otevře otázka Katyně nebo se rozvíří problémy mezi Polskem a bývalým Sovětským svazem. A budeme číst, jak je Rusko špatné. A tyto mé obavy byly naplněny.

Ale zase je to příležitost i pro nás, pro antifašisty a levici, abychom mohli veřejnosti sdělit historické pravdy.

Neobáváte se jako obyvatelka Brna, že v moravské metropoli se najdou někdy v budoucnu zastupitelé, kteří umožní právě v tomto městě sudetoněmecký sraz - někdy za rok, za dva tři?

Myslím si, že je to velmi reálné. Zastupitelé ANO ve spolupráci s KDU-ČSL na tom pracují již několik let. Je to ale i příležitost pro nastávající krajské volby. Toto bude velké téma, doufám, že se ho levicové strany pokusí dobře uchopit.

Co by v takovém hypotetickém případě měli dělat slušní občané a vlastenecky orientovaní Češi a Češky, kteří mají povědomí o historické pravdě? Jaké akce protestu byste doporučila?

Spolupráce, spolupráce a zase spolupráce všech levicově smýšlejících lidí. A tvrdá práce. Do zastupitelstev městských částí v Brně se za KSČM podařilo dostat jen pár zastupitelů a ze zkušeností »kluků« z Králova Pole (v této městské části byl nejlepší volební výsledek pro KSČM z celého Brna) vím, že za tímto úspěchem byla jenom tvrdá práce mezi lidmi. Mluvit s lidmi v terénu a snažit se lidi oslovovat i na sociálních sítích. Vzpomínám si i na protesty proti zavedení školného, které byly úspěšné a znamenaly velké nasazení lidí. To mi dnes chybí.

Jaké - podle vás - dračí sémě zasela tzv. Deklarace smíření o společné budoucnosti se sudetskými Němci, kterou přijalo v roce 2015 brněnské zastupitelstvo?

Toto je téma, které je a bude stále živé. Částečně si za tento stav můžeme sami, po válce a v dalších letech se mělo více zdůrazňovat, jaké to opravdu za války bylo. Bylo hodně pamětníků. Dnes tuto medializaci z druhé strany mají pravicové strany velmi dobře zpracovanou. Od roku 2016 se v Brně koná Festival Meeting Brno, kde se v rámci různých akcí snaží vedení Brna říkat svoji »historickou pravdu«, mimo jiné i k odsunu sudetských Němců. A sudetským Němcům jde podle mě především o majetek.

Je otázkou, jak bude vypadat budoucnost, až vyroste dnešní mladá generace, která přece jen vnímá hodně věcí odlišně. Dnešní svět, pocit bezpečí, současné školství je v tak špatném stavu, že si nedovedu představit, jak se tato budoucí generace k různým tématům postaví. Její znalosti jsou velmi malé a hodně povrchní.

Ve svém dubnovém vystoupení jste také varovala, že se možná nacházíme na prahu příštího světového válečného konfliktu. Varovat se musí, strašit nikoli. Jenže lidé jsou víceméně apatičtí, rozhodí je ještě tak otázky emigrace nebo evropské byrokracie, jinak se nezajímají o nic - a o snahách varovat před válkou nechtějí slyšet. Co s tím?

Válka bohužel je a bude. To, že není v České republice, neznamená, že jinde neumírají lidé a děti nepřicházejí o rodiče. Většina lidí si toto neuvědomuje a zajímá se jen o své já. Možná se blíží i boj o vodu, potraviny a důležité suroviny.

Co dělat? To je složitá otázka, zaspali jsme dobu. Komunistická strana by měla více pracovat s mládeží, pracovat uvnitř strany (například některé věci, které se ve světě i u nás dějí, jsou pro starší soudruhy složité a mladší názory nejsou vždy vyslyšeny). My lidé levicoví jsme nepracovali ve vlastních rodinách, nepracovali jsme v odborech ani u svých známých.

Jak z této situace ven?

Můj osobní názor je ten, že je třeba začít pracovat. Řeknu jeden příklad za všechny. V Brně žijí manželé Štofanovi, kteří i přes svůj věk neustále pracují pro lepší budoucnost. Jsou v kontaktu s mladými, mají mladé názory, jsou oblíbení a jejich práce je příkladem pro všechny. Takových soudruhů a soudružek by bylo potřeba více.

Je potřeba pracovat od spodních pater. Já mám pořád na mysli, že pokud máme do budoucna jako lidstvo přežít, je třeba začít budovat komunity a zde předávat lidem levicové hodnoty. Já osobně nesouhlasím s podporou současné vlády.

Jak vypadají vaše politické aktivity v Brně, s jakými organizacemi spolupracujete či jsou vám blízké?

Politikou jsem dlouhou dobu hodně žila, už jen kvůli tomu, že mám dvě děti a na jejich budoucnosti mně záleží, ale bohužel vývoj na levicové scéně mě donutil mnohé přehodnotit. Levicová scéna je roztříštěná, ochota ke spolupráci téměř nulová. A tak se nyní věnuji jiným aktivitám. Sázím stromy a pracuji pro to, aby se v přírodě alespoň trochu podařilo zadržet vodu. Je to málo, ale na rozdíl od politiky je tam vidět pozitivní výsledek.

Takže léto trávíte v přírodě péčí o ni?

Léto je pro mě nejhezčí roční období. Děti mají prázdniny, a tak jsme téměř pořád venku. Šlapeme pěšky nebo na kole a poznáváme Českou republiku. Moje děti to zrovna včera zhodnotily tak, že pořád lezeme někam do kopců. Ale z těch kopců je tak úžasný výhled. Moc bych si přála, aby tak krásná krajina byla zachována i pro budoucí generace. A aby všechny děti na světě měly příležitost poznat lásku a mír. Ale vím, že je to čirý utopismus.

Monika HOŘENÍ

3. 9. 2019  Monika HOŘENÍ