Na počátku byl starosta Kolář

Všichni z tzv. demokratického tábora se nyní »diví« reakci ruského ministra kultury na čin starosty Prahy 6 Koláře. Možná, že ruský ministr měl užít jiný příměr než »nacismus«. Ale jaký? Stačilo by slovo barbarství? Možná stačilo. Jenže postup starosty, který znevážil samotnou osobnost a i sochu maršála Koněva, vyvolal nejen u nás doma, ale zvláště pak v Rusku, veliké emoce. Pro Rusy jsou totiž pomníky představitelů hrůzné Vlastenecké války svaté. Nejen personifikují tu či onu osobnost, ale především jsou vyjádřením díků všem, kteří bojovali za vlast, všem padlým v této kruté válce. To pan Kolář pošlapal.

[o]

A ono »urážlivé« slovo ruského ministra, které dokonce ministr Petříček chce řešit s Ruskem diplomaticky? Pochopil vůbec starosta Kolář, jakou »Pandořinu skříňku« otevírá? Co ví o druhé světové válce a hrůzách s ní spojených? Nezažil nacistickou okupaci, dennodenní strach lidí v zázemí, ani nic neví o umírání na mauthausenských schodech či o Mengeleho smrtícím gestu u každého nově příchozího do tábora Osvětim-Birkenau. Neležel v zákopech, na něž padaly granáty a bomby, neběžel do útoku proti kulometné palbě. Aby byl konec Mauthausenů a Březinek, museli však vojáci Koněvova Ukrajinského frontu Rudé armády umírat ve zmíněných zákopech a běžet zničit ona kulometná hnízda, jinak by nepostoupili dál. Doběhli málokteří. To vše proto, aby i pan Kolář mohl dnes spokojeně žít.

Nyní, po sedmdesáti letech, přijde málo znalý starosta a vůbec neznalý ministr zahraničí a rozčílí je, že snaha znevážit jednoho z vítězů nesmírně kruté války, a vlastně i všechny muže a ženy jeho frontu, je nazvána z ruské strany tak tvrdě. Jenže pro Rusy mezi nacismem a barbarstvím je rovnítko. Vzpomeňme na zcela zničený Kateřinský palác v Puškinu (Carskoje sělo), palác a fontány v Petěrhofu, na poničenou Jasnou Poljanu Lva Tolstého, kde psal svou Vojnu a mír, či zničené Puškinovo Michajlovskoje, tedy rodiště básníka, jehož bustu s pompou před časem odkryli na jednom náměstí v Praze 6. Možná, že při onom odhalování byl i starosta Kolář.

Za vším zmíněným ničením byli němečtí nacisté. Stejně jako za spalováním knih nejvýznamnějších ruských a světových autorů. Byla pálena díla Lva a Alexeje Tolstého, Gorkého i Čechova, stejně jako bratří Zweigů, Feuchtwengera, Seghersové a Mannů.

Snaha využít posprejování Koněvovy sochy starostou Kolářem k pokusu odstranit pomník vůbec, památník osvoboditele velké části České republiky, a tedy i Prahy, jehož vojska v poslední bitvě u Milína porazila nacistickou wehrmacht, nemohla projít bez odezvy. Kolářův postup je totiž navíc v rozporu s mezinárodními smlouvami. Nelze se tedy divit výroku ruského ministra kultury na adresu pana Koláře, i když i z jeho strany by na adresu starosty Koláře bylo příhodnější slovo barbar.

Jaroslav KOJZAR

10. 9. 2019  Jaroslav KOJZAR