Ne všichni se stali vítězi

V polovině října uspořádala Nadace Železná opona v pražském Slovenském domě debatu nazvanou Otazníky sametu aneb Pokus o jiný pohled na převratné události roku 1989. Celkem zajímavé osobní výpovědi a svědectví ze dnů a let před listopadem 1989, v jeho průběhu i po něm přinesli profesor Zdeněk Jičínský, Zdeněk Zbořil, profesor Oskar Krejčí, Jan Mládek, Jaromír Novotný, Jan Šolta, Milan Syruček. To, co mnozí z nich vyjevili nebo naznačili, shrnul Peter Weiss, kterého známe jako slovenského diplomata, ale pamatujeme si ho též jako člena a předsedu KSS i iniciátora její transformace na SDĽ. Weiss řekl, že líčit 40 let jako stav, kdy »drak denně snídal děti«, je nesprávné. Toto období se musí hodnotit objektivně. Zdůraznil, že lidé účastnící se protestů v listopadu 1989 neodmítali socialismus. Jejich rezoluce byly protikomunistické, ale ne prokapitalistické, a to je důležité vědět, abychom pochopili míru (polistopadové) deziluze, poznamenal Weiss. Ne všichni lidé se stali vítězi transformace.

[obrazek]

Jiný pohled předestřeli Miroslav Tyl a Dušan Tříska, další hosté akce. Tyl nesouhlasí s názory, že listopadové události byly dopředu připravené a řízené »jinými složkami«, než byl sám lid. Připomenu, že pan Tyl jako jeden ze »tří T« (tří někdejších poslanců se jmény začínajícími na T) se zasloužil o transformaci družstev. Tedy jejich rozložení.

V průběhu akce jsem se pana Třísky, »otce kuponové privatizace«, zeptala, zdali necítí zodpovědnost také za privatizací zničené a zlikvidované podniky, jež před ní dobře fungovaly, vyráběly kvalitní zboží a vytvářely pracovní příležitosti. Toto pan Tříska halasně odmítl, že prý zaniklo jen to, co bylo neživotaschopné. Takže případy, kdy se podnik za hubičku prodal, aby pak byl novým vlastníkem utlumen v zájmu likvidace konkurence nebo rozkraden, prý nebyly. Taková je sebereflexe člověka, jenž se v polistopadové době spolupodílel na procesu přesunu obrovského, kdysi veřejného majetku na soukromé subjekty.

Podobný postoj předvedl v jedné rozhlasové diskusi bývalý předseda Fondu národního majetku a někdejší náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka. Cílem privatizace bylo odstátnit, nikoli držet na věky věků, řekl natvrdo. »Stát to neuměl řídit, neumí řídit a nikdy nebude umět řídit,« dodal. Takže další, kdo dosvědčil, že cílem privatizace nebylo naložit se státním majetkem efektivně, aby byl maximálně využit ve prospěch státu a jeho občanů (tj. co vynáší, si ponechat, a zbytek výhodně prodat). Cíl byl jiný: odstátnit za každou cenu, ať to daňové poplatníky stojí cokoli.

Podle sněmovního usnesení prosazeného komunistickými poslanci provázely privatizaci v letech 1992-2005 excesy, chyby i zločiny, »které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády ČR dosud nedořešily a jejich následky neodstranily«.

Možná, že se ve dnech 30. výročí 17. listopadu 1989 dozvíme od jeho aktérů další zajímavosti.

Monika HOŘENÍ

2. 11. 2019  Monika HOŘENÍ