Díky, Matěji…

Známý český hudebník, herec a bavič Matěj Ruppert získal nedávno pomyslnou cenu o nejvtipnější důvod odmítnutí ve věci poskytnutí rozhovoru českému levicovému deníku Haló noviny…

Mistrovi bylo evidentně, i přes naši celkovou různorodou světonázorovou orientaci, líto, že mě musí odmítnout, a tak mi důvod zavolal na mobil, nechtěl to řešit neosobně, pouze zprávou na síti. A onen důvod? Skutečnost, že kdyby nám ten rozhovor dal, už by se napříště nemohl pouštět (volně parafrázováno) do hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka.

Zcela nedávno jsem se pak s Matějem názorově střetl u něj na profilu na sociální síti – jak jinak – k tématu »30 let svobody«. Matěj se rozhodl až nekriticky obhajovat nejen polistopadový vývoj an block, ale dokonce i raná 90. léta, pověstný »Divoký západ« na našem území, kdy neoliberální pravice upřednostnila privatizaci všeho před legislativním zabezpečením následných ekonomických reforem. Na kontroverznosti raných devadesátek se přitom shodli nejen odpůrci Klausovy »neviditelné ruky volného trhu«, ale i Ruppertovi kolegové – mj. Karel Kryl (Demokracie) či Kabáti (Colorado).

Pominu-li tradiční argumenty, ale i pseudoargumenty a fráze – směrem k období předcházejících 80. let, nemohl jsem mlčet zejména k oblíbené nesmyslné zkratkovitosti o tom, jak už tu zkraje 90. let nebylo co rozkrádat či ničit. Totální rozkradení fungujících státních podniků, které dělaly značku Made in Czechoslovakia skutečně uznávanou světovou značkou v mnoha oborech, opravdu nelze nijak relativizovat. Nelegální a neústavní rozbití Československa na objednávku západních mocností v této situaci už bylo jen poslední kapkou záhadně chaotického procesu začátku 90. let. A ani po něm to nebyla idyla - následovalo mj. rozkradení důchodových fondů a kvůli tomu umělé udržování tzv. vyrovnaných rozpočtů za Klausových vlád, to vše za tichého přihlížení Václava Havla, což po skončení druhého mandátu jeho nástupce vyvrcholilo amnestií řadě lumpů oněch devadesátek i let nultých – těch, kteří se přece jen shodou náhod do toho »krimu« mezitím dostali.

Ale nešlo jen o privatizaci v čele s »kupónovkou« coby zločinem století. Velmi kontroverzní byly i mnohé restituce, kde jedny křivdy byly často nahrazovány křivdami novými, bezdomovectví, nezaměstnanost, o věrolomnosti a dvojím metru nejen naší zahraniční politiky ani nemluvě… Svoboda a demokracie? Jak kdy a jak v čem. Celkově prostě žádná sláva – těch 30 let, dámy a pánové! Aneb pro mě spíš z extrému do extrému. A tak, milý Matěji, budu i nadále kopat za něco mezi, za zlatou střední cestu, cestu rozumu. Dík za pochopení (časem snad?)…

Roman JANOUCH

12. 11. 2019  Roman JANOUCH