Masáž nekončí

Jestli si někdo (nejen) z mých redakčních kolegů naivně myslel, že se 17. listopadem skončí mediokratická masáž oživování kultu Václava Havla, resp. jeho polistopadového Havlistánu, nyní musí vidět, jak moc skočil na lep.

Je evidentní, že 30. výročí VLSR, tedy Velké Listopadové Sametové Revoluce, nás bude provázet minimálně do konce tohoto roku, do jednomyslného zvolení Václava Havla z Hrádečku na Hrad, tedy prezidentem Československé socialistické republiky, a to nikým jiným než minulorežimními poslanci. Prostě majetkový převrat – totiž ona tzv. revoluce – neskončil 17. listopadem, tím přece teprve vše začalo, a tak musíme být den co den svědky toho, co se před 30 lety odehrávalo nejen během oněch pomyslných 10 dní, které otřásly režimem, ale i ve dnech a týdnech dalších.

[o]

Jen bude zajímavé, zda se veřejnoprávní masmédia, s Českou televizí v čele, zaměří stejně důrazně detailně i na Havlův projev v ČST ze 16. prosince, kde mj. nasliboval pravý opak toho, co pak v praxi činil… Ale to možná nezjistím, protože zítra mi přestane jít signál ČT. Ne kvůli tomu, že bych neměl DVB-Tdvojce přizpůsobený nový televizní přístroj či set-top box, ale prostě proto, že v půlstoletí starém paneláku díky některým neustále něco rekonstruujícím sousedům mám mizerný příjem už teď, natož zítra a ve dnech/týdnech následujících.

Tak uvidím, o co všechno budu ochuzen. Fakt je, že i mezi všemi těmi masážními retrospektivními pořady byl tu a tam nějaký, který nejenže se dal vydržet, ale byl naopak doslova výtečný! Jako třeba Sedláčkův Soud nad českou cestou z minulé středy. Že je Robert Sedláček u nás nejlepším a nejvyváženějším režisérem střední generace, se ví už dávno. Morálním soudem nad 30 lety polistopadového vývoje to však beze zbytku potvrdil. Krajní populismus obhájce odkazu VLSR, postavený prakticky jen na tom, že jsme na tom líp než před rokem 1989 (sic) či než v okolních zemích bývalého východního bloku (čí však zásluhou?), plně kontrastoval s věcnými a konkrétními alarmujícími (až bilionovými – při součtu škod nejen ekonomických) argumenty žalobkyně. A i když reální soudci z lidu v poměru hlasů 10:1 celkové zklamání nad naší cestou nevyjádřili, těsné výsledky hlasování v konkrétních oblastech oné cesty potvrdily, že společnost je silně rozdělena. Proto ta všudypřítomná mediokratická masáž nekončí a končit nebude ani v letech příštích. Musíme přece vedle pohádek o svobodě a demokracii hlavně nejmladším generacím »vysvětlit«, že »socialismus u nás padl jen na základě neschopnosti soudruhů zajistit nám cestovní pasy a plnou ledničku« (Bartuškovo Polojasno)…

Roman JANOUCH

25. 11. 2019  Roman JANOUCH