Haló noviny na tiskové konferenci prezidenta Vladimira Putina

O každoroční tiskovou konferenci prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina je vždy nebývalý zájem. Důvodů je mnoho. Setkat se s jedním z nejmocnějších mužů planety, položit mu tváří v tvář otázku, dozvědět se, jestli skutečně není vše strojeně připravené, nebo také někteří už nevědí, kam se obrátit, aby dosáhli nějaké pomoci s problémem v regionu. Ale pro většinu novinářů je to opravdu prostě jen další tisková konference, jen jsou tu velmi přísná pravidla, jelikož je to největší tiskovka představitele velkého státu.

Když mě napadlo zkusit se zaregistrovat, nemyslel jsem si, že se mi to podaří. Formality byly opravdu obsáhlé. A když přišla do Haló novin moje akreditace, říkal jsem si: Haló noviny budou u toho. A tak vám přináším pár zajímavých poznámek z této tiskové konference.

Přes 1800 novinářů

Ano, letos bylo k účasti do Kremlu akreditováno 1855 novinářů. V loňském roce to bylo 1702 a předloni 1640 novinářů. Svědčí to o značně velkém zájmu médií. Podle mého odhadu bylo na tiskové konferenci tak okolo 300 kameramanů a fotografů, přibližně 20 % zahraničních médií a zbytek byli ruští novináři, zástupci ruských agentur. Regionální média tvořilo asi 40 % novinářů.

Tisková konference se konala ve Světovém obchodním centru v Moskvě. Organizačně zabezpečovala celou tiskovku Tisková služba Kremlu. Bylo přesně stanoveno, kdy si mám vyzvednout akreditační kartu. Pokud by mi ji nevydali, což se málem stalo, prostě bych se zúčastnit nemohl. Na kartě byl čip s veškerými potřebnými údaji a podklady k akreditaci. Tu si pak mohl přečíst každý policista či pracovník Tiskové služby Kremlu. A věřte, že se to prověřovalo poctivě, hlavně fotografie, jestli jste to skutečně vy. Nebral se ohled ani na čas, prostě nikdo si nedovolil podcenit bezpečnostní opatření a vše fungovalo naprosto dokonale. Snad neprozradím tajemství, když řeknu, že jsem před vstupem prošel kontrolou čtyřikrát, a třikrát jsem u toho prošel rámem. Počet policistů jak venku, tak uvnitř byl opravdu velký. Jednu chvíli jsem si říkal, že tiskovka přece s tímhle množstvím a přístupem nemůže začít včas. Ale nakonec se ukázalo, že byla i rezerva. Usadit se taky nebylo lehké. Přední čtyři řady byly zarezervovány nejvýznamnějším účastníkům. Ani nevím - a najednou jsem se ocitl u této VIP zóny. Velmi šikovná, drobounká, ale hodně přísná tisková agenturní pracovnice Kremlu našim Haló novinám - asi díky mým, v tu chvíli opravdu hodně velkým psím očím - umožnila najít si místo mírně nalevo, ve čtvrté řadě před samotným stolem prezidenta Putina.

Otázky bez úvodní řeči

Teď k samotnému průběhu. Všichni se pomalu usadili, vytáhli své cedulky a někteří, jako třeba já, si opakovali připravenou otázku, aby mu žádné slůvko nevypadlo. Tiskovka začala přesně podle plánu 19. prosince 2019 ve 12 hodin příchodem tiskového mluvčího prezidenta Ruské federace Dmitrije Sergejeviče Peskova, který uvítal všechny přítomné, a především přicházejícího prezidenta RF Vladimíra Putina. Prý každoročně prezident pronese na úvod krátkou řeč, ale tentokráte se šlo hned k otázkám. První otázka se týkala politiky Ruska a jeho vztahu ke globálnímu oteplování. Putin připomněl, že se Rusko přece připojilo k Pařížské dohodě o klimatu. A také dodal, že Rusko podle této dohody musí snížit emise o 25-30 % v porovnání s rokem 1990. Následně uvedl, že rok 2019 byl velmi úspěšný. Byl spuštěn projekt plynovodu Síla Sibiře. Na řadě je Turecký proud a Nord Stream 2. Brzy projede po Krymském mostu první vlak (běžný provoz zahájil Putin 23. prosince 2019). Byla dokončena železniční linka z Moskvy do Petrohradu. A mimochodem, všechny tyto obrovské projekty Putin nejen zahajuje, ale dohlíží na ně a postupně dokončuje.

Problém, který se nás týká

Byla to jedna z horkých otázek, a sice o přijetí rezoluce v Evropském parlamentu, přesněji »Rezoluce o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy«. O této otázce jsem sám uvažoval, že si ji připravím. Došel jsem ale nakonec k závěru, že ji kvůli její aktuálnosti určitě položí nějaké celosvětové médium a třeba i přede mnou, a tak jsem zvolil otázku o alternativních mediích (psal jsem to v minulém čtvrtečním sloupku). Otázku o rezoluci nakonec položila redaktorka z média Ruské noviny, Kira Latukhina. A zněla: »Evropský parlament přijal usnesení, které přirovnává nacismus a fašismus k sovětskému režimu. V souladu s tím je nazývají totalitářstvím a nabízejí nový mezinárodní svátek: 25. května je den hrdinů boje proti totalitě. Jaké je Vaše stanovisko?« Putin odpověděl: »Žádná totalita není nic dobrého, bezpochyby stojí za odsouzení.

Znám toto rozhodnutí Evropského parlamentu. Považuji to za naprosto nepřijatelné a nesprávné, protože můžete nějak přesně spojovat jak stalinismus, tak totalitarismus do jednoho celku. Dát ale na stejnou úroveň Sovětský svaz a nacistické Německo, to je opravdu vrchol nejvyššího cynismu! To znamená, že lidé neznají historii, nečtou ji. Nechte je tedy číst dokumenty té doby, ať se podívají, jak byla v roce 1938 podepsána tzv. mnichovská dohoda, jak říkáme, když vedoucí představitelé předních zemí, jako je Francie, Velká Británie, podepsali dohodu s Hitlerem o rozdělení Československa.« A jak dodal Putin, právě mnichovská dohoda se Západem vytvořila otevřenou cestu k II. světové válce, a že smlouva Molotov–Ribbentrop byla poslední smlouva tohoto druhu, a před ní ji podepsala většina západních zemí. Byla navíc podepsána až po vyčerpání všech možností, a na to jsou záznamy v ruských archivech. Kromě toho Stalin si, na rozdíl od západních lídrů, neušpinil ruce tím, že by s Hitlerem jednal tváří v tvář.

[o]

Vstřícnost vs. jízlivost

Potom padlo několik regionálních otázek. Mezi žurnalisty se našli i takoví, co prezidentovi děkovali a dali mu dárek. Byly ovšem i hodně otázky až jízlivé a přiznám se, že jsem čekal při tak významné tiskové konferenci trochu vyšší úroveň kladení dotazů. Musíme však chápat, že regionální média nebudou mít znalost mezinárodních či globálních politických procesů. Ale byly tam otázky na Turecko, Sýrii, Libyi a další. Bylo vidět, že sám prezident Putin je vstřícný i k nepříjemným dotazům a velmi citlivě, zejména k mezinárodním záležitostem, odpovídal.

Tisková konference prezidenta RF Vladimira Putina trvala více než čtyři a půl hodiny. Celkem 57 zástupců různých médií dostalo příležitost, aby položilo ruskému prezidentovi své otázky a ruský lídr během ní odpověděl na 77 otázek, jelikož někteří měli až tři otázky. Celou tiskovku můžete buď vidět, nebo si přepsanou přečíst na prezidentových webových stránkách Kremlin.ru. jsem se za Haló noviny snažil, Dmitrij Sergejevič Peskov na mou cedulku Halo noviny - otázka z Česka nezareagoval. Ale podobně na tom bylo dalších asi 1450 novinářů, když odečtu kameramany a fotografy. Nevadí, možná příště. V každém případě to je úspěch, protože tam byly z České republiky pravděpodobně jen Haló noviny.

Kdo po Putinovi?...

Vladimir Putin je nesmírně komplexní osoba, která má schopnost se orientovat nejen v politických a diplomatických záležitostech, ale prokazuje dlouhodobě schopnost a znalost práva vnitřního i mezinárodního, také znalosti z ekonomické a řídicí sféry. Ale rozhodně mu nechybí vysoká schopnost psychologického chápání, sociální empatie, nezdolné vlastenectví. Rozumí svým lidem a myslím, že chrání ruské zájmy tak, jak bychom to potřebovali ještě víc i u nás. Také v jedné odpovědi nastínil, že by se Rusko mělo sjednotit na ideji Vlastenectví v tom nejširší slova smyslu.

Při vyhodnocování akce jsem také se svými moskevskými přáteli rozebíral zejména otázku, co vlastně čeká Rusko v budoucnosti. Co čeká Rusko, až nebude Putin prezidentem, neboť on nastavil laťku opravdu tak vysoko, že si nikdo nedovede představit, kdo by ho mohl nahradit. Putin Rusko za dvacet let nejen stabilizoval a vytáhl z destruktivního období, kdy Západ tuto zemi za Jelcina drancoval, ale položil základy systému takzvaného putinismu, který už dlouho funguje a začíná se zakořeňovat a je na samotných Rusech, jak s ním budou v budoucnu nakládat. Došli jsme společně k závěru, že ani současný ministr obrany Sergej Kužugetovič Šojgu, ani ministr zahraničních věcí Sergej Viktorovič Lavrov být prezidentem nemohou. Jsou významní právě ve »svých« resortech. A tyto posty by měli zaujímat i v dalších letech.

Takže je jedna z možností, že post prezidenta opět může obsadit jeho politický rival a prezident v letech 2008-2012 Dmitrij Anatoljevič Medveděv. Když jsem se ohradil, že tohle by nebylo to pravé, bylo mi sděleno, že k tomu, aby lidi pochopili, že za Putina bylo lépe, musí projít obdobím horším. Určitá zákonitost tu je. Ale je nutné projít si tou zkouškou či nějakou krizí?! To je prostě otázka budoucnosti zejména pro Rusko. Uvidíme, kdo bude míchat balíčkem karet.

Roman BLAŠKO

7. 1. 2020  Roman BLAŠKO