Kyjevem opět pochodovali nacisté

Do Kyjeva jsem létal od srpna 2014 jako jeden z právních zástupců Komunistické strany Ukrajiny v soudních procesech o zákazu její činnosti a o jejím zrušení. Na Ukrajině jsem byl naposledy v červenci 2017. Letos jsem se 1. ledna podíval na takzvaný »Pochod nacionalistů« ke 111. výročí narození Stepana Bandery. Sleduji vývoj na Ukrajině a zajímalo mě, kam se od té doby posunula. »Demokratickými« Spojenými státy ustavený koloniální fašistický režim ve formě protirusky orientovaného nacismu, žijící na dluh a z občanské války, dále zahnívá. Postupně se vytvářejí předpoklady k jeho překonání tak, jak z jedné strany slábne moc USA ve světě a z druhé strany sílí Rusko.

Realita současného stavu

Od počátku svého působení v Kyjevě jsem byl přesvědčen, že Ukrajina je především prostředkem a plánovanou obětí hybridní agrese Spojených států proti Rusku v závěrečném dějství studené války, která dosud neskončila. Přesvědčil mě o tom nejen předcházející pokus o »oranžovou revoluci« a nadutý egocentrismus spojený s pocitem vlastní výjimečnosti směrem na Východ a naopak méněcennosti a servility k Západu v mnohém podobný tomu, který se u nás vytvořil koncem 60. let a opět byl obnoven a rozvinut po dvaceti letech. Přesvědčovaly mě o tom také stále nově se vynořující průvodní jevy, které v rozhodující míře vyhrocovaly situaci a disciplinovaly společnost:

Vše shora uvedené a jistě mnohé další prováděné a podporované tzv. nacionalisty směřuje proti ukrajinským národním zájmům a přivedlo Ukrajinu na pokraj zániku národní a státní existence. Skutečnou protinárodní silou jsou tzv. nacionalisté, manipulovaní fašisty a vlastizrádci. Jediným, kdo může zabránit rozpadu Ukrajiny, zničení její státnosti a nakonec i zániku ukrajinského národa, je Rusko, protože má stále ještě opravdový zájem na vzájemně výhodné spolupráci potřebné k obnově ekonomiky země a má také co nabídnout.

Trpělivost Ruské federace

Ruská trpělivost však nemůže být nekonečná a vůle k tomu jednostranná jako v případě obchodní války o dodávky plynu spojené dokonce s vydíráním ohledně tranzitu s původní podporou EU a obecně ve smyslu »dej a nazdar«. Rusko ale již bylo donuceno k alternativnímu řešení velkorysou výstavbou nových tras euroasijské plynovodní sítě a EU nezbylo, než to buď přijmout a přizpůsobit se, anebo podlehnout tlaku Spojených států a odebírat jejich předražený břidlicový plyn.

Ukrajinský fašistický režim tak přizpůsobivý není. Jeho podřízení Spojeným státům je takřka absolutní a ani vnitřně není nastaven na ideologické kotrmelce v podmínkách diktatury a předstírání neochvějné principiálnosti, kde ekonomickou stimulaci nahrazuje bezprostřední fyzické násilí a režim nemůže ztratit tvář, aby neztratil svou manipulativní schopnost. Je absurdní, že v zájmu uchování »nězaležnosti« na ruském plynu ho Ukrajina nenakupovala v Rusku, ale tentýž na Západě, ovšem dražší o zprostředkovatelskou marži.

Rusko se také již vyrovnalo se ztrátou synergického efektu spolupráce s Ukrajinou i v obranném a leteckém průmyslu a jeho zbraně i letadla jsou stále žádanější. Ukrajina naopak opět utrpěla obrovské ztráty a režim dnes už nemá, co by ještě zašantročil, kromě půdy v době, kdy se Rusko i bez Ukrajiny stalo největším světovým vývozcem obilí. Vzpomínám na televizní diskusní pořad při své předcházející návštěvě Kyjeva, v němž Julija Tymošenková sbírala politické body proti privatizátorům půdy a velmi přesvědčivě v něm zdůvodňovala, že efektivním hospodařením na vlastním půdním fondu se Ukrajina může dostat z ekonomických problémů. Nikdo z přítomných porošenkovců jí nebyl schopen oponovat. I k režimu dosud loajální nacionalisté začínají chápat, že připravovaná privatizace půdního fondu je to poslední, že po překročení této meze nebude cesty zpět a stanou se bezprávnými sluhy ve vlastní zemi, která jim už ani nebude patřit. Právě zde začíná vystřízlivění.

Nebude to ovšem jednoduché, protože představitelé současného režimu nejen, že mají ruce od krve, ale dopouštěli a dopouštějí se válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Takové zločiny jsou nepromlčitelné a každý stát má mezinárodněprávní povinnost je trestat. Tam žádná amnestie nemusí pomoci. Příslovečných 100 dní hájení má za sebou i současný prezident. Nikdo z jeho předchůdců neměl tolik formální moci jako on. Jeho strana má absolutní většinu v parlamentu i ve vládě, je vrchním velitelem armády. Rozkaz k zastavení bojů na Donbase však nepřichází. Naopak, za prezidenta Zelenského množství útoků a ostřelování ještě narostlo a ve státě dochází k dalšímu vyhrocování rozporů. U prezidenta Trumpa narazil. Teď doufá, že přečká do příštích amerických prezidentských voleb.

Pohod s loučemi a bubny

Samotný nacistický pochod o cca 3000 účastnících provázela řada jednoduchých hesel, o kterých dav nepřemýšlel, byl s nimi dopředu ztotožněn. Zapamatoval jsem si hesla celkem vzato s fantasmagorickým a militantním podtextem jako např. »Sláva Ukrajině! - Hrdinům sláva!«, »Sláva národu! - Smrt nepřátelům!«, »Ukrajina-především!« a »Do Moskvy dojdeme! – Mír na celém světě zavedeme!«. To vše probíhalo v koloritu hitlerjugend všech generací, tedy s magickými pochodněmi a zvláště příznačnými bubínky, jako bych opět viděl film Obyčejný fašismus. Nebylo pochyb, že šlo o nacistickou demonstraci. V jednu chvíli se dokonce jakémusi přesvědčenému banderovci zlomila pochodeň v místě největšího žáru. Nácíček se začal bezradně motat a nevěděl, chudáček, kam s pochodničkou, jak ji zašlapat, aby už nehořela. Na vše hleděl Stepan Andrejevič Bandera patrně z jediných dvou svých civilních portrétů, které se dochovaly. Ostatní jsou nejspíše v uniformě SS a ještě se nehodí.

Mezi banderovci byl mužem č. 2 jakýsi Roman Šuchevyč. Jeho syn, Jurij Šuchevyč jako již velmi starý pán se osobně účastnil jednoho jednání o zákazu činnosti Komunistické strany Ukrajiny. Přivedli ho tam jako živoucího maskota banderovských tradic, aby se stal vedlejším účastníkem řízení na straně žalobce. Podobně pak působil v ukrajinském parlamentu po následujících nelegitimních volbách. Spolu s ním také jistý Andrej Lozovoj jako nacista zvolením do parlamentu formálně legitimizoval své postavení. Před tím mě fyzicky napadl přímo v budově soudu, před kamerami televizních štábů a zraky představitelů nejvyšších ukrajinských orgánů včetně generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti a SBU, jakož i zvláštní policejní jednotky určené k ochraně soudu (Grifon) coby člen bojůvky přivedené k soudu vůdcem Radikální strany Oleha Ljaška (na snímku). Nic se mu nestalo, ačkoliv napadení právního zástupce účastníka řízení bylo podle ukrajinského trestního zákona samostatnou skutkovou podstatou trestného činu. Bojůvka Oleha Ljaška byla obdobou působení italských »Fasci di Combattimento« (Bojové svazky), podle kterých je fašismus označován. Jeho podstatou jako jedné z možných variant rozporuplnosti vývoje kapitalismu je vyklizení společenského prostoru státem a nahrazení státní moci nositeli neformální fyzické moci oligarchie. Zpravidla má nacistickou formu, nemůže být pro každého – musí mít svého jasně vymezeného nepřítele. Komické je, že valná část ukrajinských nacistů mluvila rusky. Teprve, když byli zvoleni do parlamentu, doučovali se ukrajinštinu.

Loupili, znásilňovali, mučili…

Banderovci, nejprve sdružení v Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) a pak také v Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), uskutečňovali genocidu zejména Rusů, Poláků, Židů, ale i Čechů žijících na Ukrajině, protože chtěli Ukrajinu »očistit« od jiných národností všemi způsoby. Dopouštěli se těch nejhorších válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Budete-li pátrat, jakých bitev se UPA zúčastnila a kde se její hrdinové proslavili, nic nenajdete. Jen »začišťovali«, tj. loupili, znásilňovali, mučili a nakonec vraždili tam, kde lidé nebyli ozbrojeni a už nezůstali muži schopní odporu. Nešetřili děti ani těhotné ženy; zabíjeli je zvlášť sadisticky. Nejčastěji přicházeli v noci. Možná i odtud ty pochodně.

Letošní pochod v Kyjevě začínal za tmy u pomníku Tarase Ševčenka a končil před budovou kyjevské městské správy s obrovským portrétem symbolu toho všeho hnusu - Bandery.

Zajímavý je komentář Velvyslanectví Ukrajiny v ČR ze dne 8. 2. 2019, který jen dosvědčuje, že ukrajinská společnost žije v zajetí vlastních lží: »Ve včerejší hlavní večerní zpravodajské relaci České televize poslanec KSČM Stanislav Grospič označil vládu na Ukrajině jako »fašistický režim«. Této v civilizovaném světě zcela nepřijatelné urážce a otevřené pomluvě celého státu se bohužel nedostalo náležité reakce ze strany moderátorky pořadu. Obvykle nereagujeme na vyjádření komunistů, jejichž ideologie, stejně jako ideologie nacistická, jsou v naší zemi zakázány. Avšak s ohledem na to, že zmíněná osoba zastává funkci předsedy parlamentního výboru, očekávali bychom, že výrok poslance Grospiče odsoudí vedení Poslanecké sněmovny. Doufáme rovněž, že Česká televize nebude ve svém vysílání do budoucna podobná vyjádření tolerovat.«

Čestmír KUBÁT

FOTO - autor

9. 1. 2020  Čestmír KUBÁT