Jak snadno lze spadnout do problémů

Chtěl bych se s vámi podělit o nepředstavitelný zážitek, který se mi stal. Často slýcháme od různých lidí, že tohle jde v Rakousku, tamhleto se dělá za našimi hranicemi líp, proč to nejde u nás. V následujících řádcích popíši situaci, ze které bychom si rozhodně příklad brát neměli. Pro obyčejného člověka je nesmírně stresující.

Zhruba týden před Vánoci jsem šel vyzvednout obsah mé poštovní schránky a naspod ležela obálka z Rakouska. Žádného příbuzného tam nemám, a tak jsem s údivem četl. V psaní mi bylo sděleno, že byla mému vozidlu v Gemeindegebeitu Heldenbergu na Landstasse změřena rychlost přesahující 12 km/h, než byl dovolen na daném místě rychlostní limit, s tím, že do zhruba 14 dnů mám na stanovený bankovní účet zaplatit 45 eur (cca 1125 Kč). V textu rovněž nechybělo poučení, že v případě neposkytnutí potřebné součinnosti se vystavuji sankci ve výši 5000 eur.

[o]

Na první pohled se mohlo zdát, že se jedná o nejapný žert nebo - a v dnešní době bych se vůbec nedivil - o podvodné jednání. Poslední variantu jsem ovšem vyloučil, neboť elektronická aplikace načtená přes QR kód byla opravdu s výše uvedeným deliktem provázána. Byl jsem si ale jist, že v den, kdy se měl skutek stát, bylo mé auto zaparkováno před domem mého trvalého bydliště a rozhodně nemohlo být v zahraničí. Co teď? Na jedné straně před vámi leží úřední písemnost s tím, že vaše vozidlo spáchalo přestupek v Rakousku, ale vy víte, že tato situace je vyloučena.

Ihned jsem na úřední dopis zareagoval v německém jazyce prostřednictvím e-mailu, kde jsem nesouhlasil s obsahem a přiložil fotografie mého vozidla a technického průkazu s tím, aby pověřený pracovník porovnal fotografii z radaru s fotografiemi mého vozidla doufaje, že musí dojít k závěru, že se jedná o dvě různá vozidla.

Čekal jsem od rakouských úřadů odpověď, zda mojí námitku uznávají, či nikoliv. Ovšem marně. Musím říct, že moje nervozita byla značná, neboť nikdo nereagoval, čas do zaplacení stanovené pokuty se krátil a rady z médií zněly raději zaplatit pokutu a poté se až domáhat svého práva. Úřad v rakouském Hollabrunu, který věc vyřizuje, se nachází od mého bydliště cca 110 kilometrů. Při představě cestování, projetého paliva a ztráty času jsem zvažoval, zda uloženou částku nezaplatit a nechat věc být. Ale pocit křivdy a faktického uznání mé chyby, s níž nesouhlasím, mě přivedl k ještě jedné možnosti. V oznámení o přestupku bylo uvedeno telefonní číslo na pracovníka, který věc vyřizuje, proto jsem si sehnal osobu, která plynně hovoří německy, a na toto číslo jsme společně zavolali a úředníkovi vysvětlili, že se musí jednat o omyl. Tato osoba nám sdělila, že věc je v pořádku a nic se platit nemusí, neboť se jednalo o technickou chybu. Musím uznat, že až v této situaci jsem si oddechl.

Proč tento článek píšu? Výše popsaná situace popisuje skutečnost, kdy se člověk může bez vlastní viny dostat do finančních, ba dokonce existenčních problémů, aniž by o tom vůbec věděl. Vezměme v potaz skutečnost, že dopis o přestupku vám není doručen do vlastních rukou a během přepravy se může někde ztratit, a vy se ani nemusíte dozvědět o řízení, které je s vámi v zahraničí zahájeno. Nebo někdo může obsah psaní brát jako nevhodný žert, nereagovat na něj a vyhodit ho. Nemusím dodávat, že v případě nereagování se celková výše pokuty zvyšuje, a nedovedu si představit někomu vysvětlovat např. za pět let, že dříve uložená sankce byla neoprávněná a člověk se rázem ocitne v tíživé životní situaci, kterou si bez vlastního přičinění způsobil.

Petr NOVÁČEK, Vyškov

23. 1. 2020  Petr NOVÁČEK