Rozhovor Haló novin s Jiřím Šírem, náměstkem pro řízení sekce EU a zahraničních vztahů na ministerstvu zemědělství

Hájíme zájmy českého zemědělství

Zemědělci, ale i ekonomové se netají obavami z toho, co přinese společná zemědělská politika EU od roku 2021. Vždyť krátce po vstupu do Unie začala klesat soběstačnost České republiky v řadě komodit, a tento trend pokračuje…

Statistiky jsou neúprosné, k výraznému poklesu došlo v České republice zejména v sektoru prasat a drůbeže. U prasat před vstupem do Unie byla naše soběstačnost přes 100 procent, dnes je to výrazně pod 50 procent. Naopak v mléce a hovězím mase jsme na tom relativně dobře. Nemůžeme se vzdát rozumné míry soběstačnosti. Při setkáních s poslanci Evropského parlamentu to uvádím, aby si uvědomili, oč nám jde.

Nyní jsme v situaci, kdy naši zemědělci mají špičkové výsledky z hlediska efektivity a dokážou se vyrovnat konkurenci západních zemědělců z hlediska úrovně hospodaření. Chci připomenout například skot. Za posledních patnáct, dvacet let jsme se dostali z užitkovosti 3950 litrů mléka za rok na dojnici až na 8200 litrů. To je dvojnásobek. To se pochopitelně projevilo v poklesu počtu krav, což je logické, určitý potenciál růstu tam přesto stále je.

[o]

Ale na druhou stranu tu máme obchodní řetězce, které rozhodují, co a za jaké ceny se bude prodávat. I v tomto ohledu se přijímají kroky, které nám pomohou.

Jak vlastně ta unijní zemědělská politika vypadá?

Nacházíme se v klíčovém období vyjednávání o Společné zemědělské politice Evropské unie. Zemědělská politika je pro Unii nesmírně důležitá, provází ji už více než padesát let. V současném programovacím období je jí věnován největší díl rozpočtu Unie.

Zemědělská politika má mnoho různých pravidel, a ta jsou právě nyní, během posledního roku a půl, předmětem intenzivní debaty. Které cíle má EU v oblasti zemědělství? Jsou zakotveny přímo ve smlouvě o fungování EU. To je jeden z nejdůležitějších dokumentů. V něm se mimo jiné píše, že cílem je zvýšit produktivitu zemědělství, podporovat technický pokrok, zajišťovat racionální rozvoj zemědělské výroby a optimální využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly. Zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělců, a to zejména zvýšením jejich individuálních příjmů, tedy mezd, aby odpovídaly úsilí, které musejí vynaložit při své každodenní práci. Cílem je také stabilizovat trhy. Zažili jsme krize na trhu s mlékem, zažíváme propady na trhu s cukrem, od roku 2014 jsme opakovaně řešili problémy s ovocem. Podobně je to v sektoru vepřového. Faktory, které to způsobují, jsou většinou celoevropské a dokonce i globální. Cíl zajistit plynulé zásobování spotřebitelů za rozumné ceny dnes zní jako naprosto samozřejmý. Ale v době po druhé světové válce, kdy Společná zemědělská politika vznikala, byl v Evropě hlad a většina potravin byla legálně k dostání pouze na potravinové lístky. Je dobré si to občas připomenout a pohovořit s těmi, kteří to pamatují. Je to i připomenutí, proč je zemědělství důležité. Čeho je hojnost, toho máme tendenci si nevážit. Dnes je potravin dostatek, jsou levné a my si jich bohužel nevážíme. Za těch padesát let dosáhla zemědělská politika Unie obrovského pokroku a potraviny jsou nejlevnější v historii.

Vlastní cíle zemědělské politiky jsou popsány v nařízeních Evropské rady a Evropského parlamentu. Obecnými cíli jsou podpora chytrého, odolného a diverzifikovaného zemědělství zajišťujícího bezpečnost potravin. Druhý cíl, který stojí za pozornost, je zintenzívnit ochranu životního prostředí a opatření v oblasti klimatu. A za třetí posilovat sociálně ekonomickou strukturu venkovských oblastí.

Jaká je vyjednávací pozice České republiky?

Jsou navrhována tři nová nařízení. Nařízení o strategických plánech, které nahradí nařízení o přímých platbách a nařízení o rozvoji venkova. Dále nařízení o monitorování financování Společné zemědělské politiky a v neposlední řadě nařízení, které mění oblast zemědělských trhů a obchodování se zemědělskými produkty. Politika by měla být ambicióznější v efektivitě využívání nástrojů, péči o životní prostředí a klima. Měla by být pružnější, dávat členským státům více pravomocí, ale zároveň na ně přenášet řadu povinností. My jako členské státy musíme definovat, jak každé opatření bude fungovat. To samozřejmě bude sledováno.

Zemědělství by mělo být inteligentní, rozumějme tomu tak, že by mělo využívat moderní technologie, aby se omezila byrokracie a bylo maximálním způsobem efektivní. Zaměřené na trh a schopné reagovat na tržní signály a přizpůsobovat se jim.

Ve strategických plánech budou členské státy kompletně určovat podobu své zemědělské politiky. Ovšem požadavky na ni budou až na detaily jednotné a všechno bude podléhat schválení Evropskou komisí. Bohužel byl pro příští programovací období navržen nižší rozpočet. My s tím nesouhlasíme a požadujeme rozpočet alespoň na úrovni současného programovacího období.

My na jednáních hájíme zájmy českého zemědělství a chceme, aby efekty zemědělské politiky byly stejné pro všechny členské státy. Tedy nikoli stejná opatření, ale stejné dopady. Jaké by byly pro Českou republiku? Jsme především proti zastropování přímých plateb. Máme největší podniky v celé Unii. Průměrný podnik má u nás 130 hektarů. V celé EU je to 14 hektarů, tedy téměř desetkrát méně.

Jak ta jednání probíhají na Radě EU?

Ministři se scházejí každý měsíc s výjimkou srpna a projednávají společné aspekty zemědělské politiky. Kromě toho jednají experti na pracovních skupinách, jedná Zvláštní zemědělský výbor Rady, kde jsem mluvčím za Českou republiku. Jednání jsou velmi intenzivní. Vliv na projednávání reformy má samozřejmě evropský rozpočet, tzv. víceletý finanční rámec na období 2021–2027. Nesouhlasíme se snížením rozpočtu, protože to není v souladu s cíli zemědělství, ochrany klimatu a životního prostředí. Dosažení dohody o sedmiletém rozpočtu očekáváme v příštím roce, otázka je, kdy konkrétně to bude. Česká republika dlouhodobě prosazuje, aby Evropská komise navrhla přechodné období, které umožní, aby nová zemědělská politika vůbec byla zavedena do praxe a nezkolabovala. Říkáme, že minimální doba jsou dva roky. Evropská komise zatím v listopadu navrhla jednoleté přechodné období, my si myslíme, že to nestačí a věříme, že se podaří prosadit dvouleté přechodné období.

Jsme iniciativní i ve Visegrádské čtyřce, vloni v říjnu se sešli ministři zemědělství v Praze. Setkání se zúčastnili i zástupci dalších zemí – Chorvatska, Slovinska, Bulharska, Rumunska a pozvání přijal i finský ministr jako předseda Rady EU.

Jaké jsou pozice jednotlivých států, pokud jde o povinné zastropování plateb?

Povinné zastropování by chtělo deset členských států, dobrovolné jedenáct, některé státy jsou nerozhodnuté, možná se jich to tolik netýká. Pokud jde o redistributivní platbu pro malé zemědělce, opět je tam celá řada návrhů a alternativ. Téměř nikde nepanuje úplná shoda a vše bude nutné v příštích měsících dohodnout. V Evropském parlamentu (EP) byly ještě loni v dubnu schváleny zprávy výboru pro životní prostředí a výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Tyto zprávy už nebyly postoupeny plénu EP, protože bylo zvoleno nové, ale jsou základem pro jednání uvnitř EP. Volby velmi silně pozměnily složení parlamentu, jsme rádi, že nově má Česká republika tři poslance v zemědělském výboru – o tom se nám ani nesnilo. Zároveň vnímáme, že parlament, který má 751 poslanců, je ve své většině složen z nezemědělců, kteří přitom budou o zemědělství rozhodovat. Proto jednáme s jednotlivými poslanci i s frakcemi, zpravodaji apod. Nyní se ke zprávám europarlament vrací, bude je projednávat, pozmění je a pak o nich bude hlasovat. Pokud pak Rada dospěje k nějakému kompromisu, budou probíhat vyjednávání mezi europarlamentem a Radou za účasti Evropské komise v tzv. trialozích a poté by se mělo dospět k dohodě, pokud mezitím bude odsouhlasen víceletý rozpočet na sedm let.

Jaký máte pocit z dosavadního průběhu vyjednávání?

Na půdě EP se setkávám s nepochopením dopadů toho, co navrhla Evropská komise a co navrhují jednotliví poslanci a frakce. Často to vychází z teze, že evropský model zemědělství je založen pouze na rodinných farmách, což samozřejmě není pravda. V evropském zemědělství fungují velmi významně i střední a velké podniky a my říkáme, že je potřeba nikoho nediskriminovat a nastavit opatření tak, aby umožnila podpořit všechny životaschopné formy podnikání na venkově.

Samostatnou otázkou je debata o tom, jak podporovat zemědělce příjmy z přímých plateb při zohlednění dodatečných nákladů, které jejich konkurenti ze zemí mimo EU vynakládat nemusejí. EU má předpisy, které zemědělcům určují, jakým způsobem mají hospodařit, aby chránili půdu před erozí a zvyšovali její úrodnost, v jakých podmínkách musejí zemědělci chovat hospodářská zvířata, aby se cítila co nejlépe a tak dále. Ty se pohybují ve stovkách eur na hektar každý rok.

Máme novou Evropskou komisi. Ta si vytyčila velmi ambiciózní cíle v tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Evropského zemědělství se to velmi silně dotkne v rámci připravovaného projektu »Od farmy po vidličku«. Chceme zemědělskou politiku jednoduchou, nediskriminační, dostatečně finančně podpořenou a chceme i dostatečnou flexibilitu pro jednotlivé členské státy a uděláme pro to maximum. Jde totiž o hodně – o budoucnost českého zemědělství a potravinářství.

Jiří NUSSBERGER

24. 1. 2020  Jiří NUSSBERGER