Skončil další ministr dopravy. Co dál?

Předseda vlády Andrej Babiš na počátku týdne odvolal z funkce ministra dopravy Vladimíra Kremlíka (za ANO 2011), zvážit by podle něj měli strvání ve svých funkcích také první náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček a ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) Zbyněk Hořelica. Končí tedy další neschopný ministr dopravy (a co jsme jich po roce 1989 měli) a tentokrát s ním zřejmě i další vysocí činitelé resortu.

Kremlík končí kvůli zakázce na informační systém a e-shop na elektronické dálniční známky, kterou od SFDI za 401 milionů korun získala bez výběrového řízení firma Asseco Central Europe. Takových podivných nezákonných veřejných zakázek nejen v resortu dopravy byla po roce 1989 v České republice řada, zvláště v resortech obrany a dopravy. Ač daňové poplatníky stály v úhrnu desítky miliard korun, hlavy ministrů za ně vesměs nepadaly. Až teď.

Kremlík i přes své krátké působení v čele resortu má ale na triku i další vážné maléry. Předně se postavil za projekt kanálu Dunaj – Odra – Labe, přestože o jeho dopravní nepotřebnosti, enormní nákladnosti, ekologické nepřijatelnosti a právní neprůchodnosti musel vědět. Těch problémových staveb dopravní infrastruktury je ale víc a netýkají se pouze jeho ministrování.

Mrháním penězi daňových poplatníků je projekt soukromé výstavby a provozování dálnice D4 (PPP), který ministr Kremlík tvrdě prosazoval. Série krachů této metody výstavby dopravní infrastruktury v ČR, na Slovensku i v dalších státech mu zřejmě neříkal nic.

Chaos na železnici způsobila další liberalizace osobní železniční dopravy, přes všechny sliby pana ministra, že se tak nestane. I když za likvidaci ježdění na jednu jízdenku v některých krajích mohou tamní krajské reprezentace, jisté je, že resort dopravy v této věci nehnul prstem, ač jeho povinností bylo tomu zabránit.

Cílevědomé rozbíjení územního plánování

Ministerstvo dopravy se s ministerstvem pro místní rozvoj dlouhodobě zasazuje o likvidaci územního plánování a zavedení automatického povolování staveb dopravní infrastruktury, dokonce i bez předložení projektu. Že se tak destruuje územní rozvoj a že by se ministerstvo pro místní rozvoj mělo jmenovat spíš ministerstvem pro devastaci územního rozvoje, je jedna věc. Druhou věcí je, že se budou (v případě dopravy zpravidla za velké peníze daňových poplatníků) stavět nákladné stavby nezpůsobilé provozu, padající mosty, hořlavé tunely atp.

Ministr dopravy spolu s ministryní pro místní rozvoj prosazoval privatizaci státu, konkrétně svěřením přípravy nového zákona o územním plánování a stavebním řádu Hospodářské komoře, hlavnímu lobbistovi velkých staveb včetně staveb dopravní infrastruktury.

Územní plánování ale významně destruuje už zákon 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací a jeho novely. Předsedkyně Legislativní rady vlády ČR a ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO 2011), jejíž hlavu v rámci předstíraného boje s mafiemi tolik žádá hnutí Milión chvilek, návrh poslední novely tohoto zákona nepodpořila. Členy vlády mimo jiné upozornila, že ze zprávy RIA nelze zjistit ani přímo, ani nepřímo, ani v kombinaci s dalšími dokumenty, jaké budou dopady navržené regulace, a to ani v hrubých rysech, a nelze odhadnout, zda navržená novela přispěje k urychlení přípravy (a výstavby) liniových staveb.

Resort neplní své základní funkce

Ministerstvo dopravy i pod Kremlíkovým vedením neplnil dva své základní úkoly, tj. zajišťovat přiměřenou dopravní infrastrukturu a obslužnost celého obydleného území ČR (venkovské komunikace a v některých regionech i veřejná osobní doprava jsou i nadále vážně zanedbávány) a prosazovat efektivní rozvoj dopravy z hlediska dopravně oborového. Dopravní politika je i nadále silně vychýlena ve prospěch dopravy silniční a vodní a v neprospěch dopravy železniční a městské hromadné. Hledání efektivních řešení rozvoje dopravní infrastruktury se uplatňuje pouze v železniční dopravě. Při výstavbě dopravně nepotřebných vodních cest a kontroverzních dálnic se může plýtvat penězi daňových poplatníků prakticky bez omezení.

Lze to doložit i na prioritách v rámci výstavby dálnic. Z nezávislých analýz Českého a Slovenského dopravního klubu vyplývalo, že v ČR v roce 2000 chybí zejména souvislé dálniční spojení, tj. vnější okruh Prahy, D8 z Prahy do Drážďan, R35 Poděbrady - Opatovice u Hradce Králové – Mohelnice na Moravě, R48 kolem Frýdku Místku a Českého Těšína do Polska a R55 mezi Bělčí u Hranic na Moravě a Břeclaví s přímým pokračováním na Vídeň. Po dvaceti letech některé tyto zjevné dálniční priority nejsou hotové, s některými se ani nepočítá (místo Břeclav – Vídeň je brutálně prosazována silně kontroverzní R52 Brno – Mikulov), další jsou prosazovány v kontroverzní trase (vnější okruh Prahy přes Suchdol, dálnice R52, resp. D52). Naproti tomu se stavělo mnoho významem druhořadých dálnic, nejednou v silně konfliktních trasách, a výstavba dálnic se v mnoha případech významně opožďuje a tuze prodražuje na úkor rozvoje mnohem efektivnější železniční dopravní infrastruktury.

Sloučit dopravu s průmyslem a obchodem?

Mimořádně kontroverzní je záměr sloučit ministerstvo dopravy s ministerstvem průmyslu a obchodu. Předně, personální stav resortu dopravy je neutěšený. Zatímco za socialismu úředníci ministerstva dopravy byli vesměs lidi z praxe, znající dobře reálné problémy dopravy a na jejich kvalifikaci bylo obvykle spolehnutí, dnes v něm dominují manažeři a jiní absolventi škol, praxi velmi často neznající vůbec, a tudíž často selhávající. Personální úpadek ministerstva dopravy začal čistkami po roce 1989 a pokračoval v rámci přirozené obměny úředníků.

Největší paseku zde napáchal ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU-ČSL), který podle některých za čtyři roky 2002-06 obměnil plné dvě třetiny úředníků ministerstva, převážně za své spolustraníky. Následní ministři dopravy se ocitli v nehezké situaci, kdy nejenže dopravě nerozuměli, ale nemohli se ani opírat o kvalifikované úředníky na ministerstvu.

Resort dopravy se stal lobbistickou institucí, kde nejčastěji vítězily silné lokty. K zhoubnému kursu ignorace ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, potřeb řádné péče o venkovské komunikace, preference silniční a vodní dopravy na úkor dopravy železniční a městské hromadné ad. se stále víc přidávala zjevná nekompetentnost, kterou v některých případech mírnily platné směrnice Evropské unie. Naopak ji zesilovala nadměrná liberalizace dopravy v ČR a někdy i poslanecká lidová tvořivost legislativy.

Dokumentuje to neschopnost vydat právní předpis o jednotné platební kartě ve veřejné dopravě (přitom stačilo vyjít z in karty Českých drah), předpis o zásadách organizace integrovaných dopravních systémů, předpis o jednotné jízdence atd. Zaostávající legislativa leccos brzdila a brzdí. Stejně jako teze, že rozvoj městské hromadné dopravy je prakticky výlučná záležitost příslušných měst.

Řízení vodní dopravy zcela zdegenerovalo a stalo se největším škůdcem tohoto odvětví dopravy. Dálničáři, do jisté míry tlačeni politiky napříč celým spektrem, se dostali do situace, kdy mohli prakticky vše, dokonce i opomíjet zákony fyziky, a také toho náležitě zneužívali. Letecká doprava ignoruje ekologické limity svého rozvoje. Dlouhodobě diskriminovaná železniční doprava přitom musí hledat efektivní řešení, byť jí v tom nejednou brání požadavky na maximální úspornost a nadměrná liberalizace.

Někteří všehoschopní politici mnoho let úspěšně blokovali důležité projekty rozvoje železnic, klasicky zásadní modernizaci železniční tratě Praha – Kladno s odbočkou na letiště v Ruzyni, viz tehdejší starostové Prahy 6 Pavel Bém (později též jako primátor Prahy) a Tomáš Chalupa z ODS.

Bez nových lidí to nepůjde

Se stávajícími kádry je těžké efektivně řídit resort dopravy. Jeho připojení k resortu průmyslu a obchodu situaci ještě zhorší. Chápu, že je těžké najít někoho, kdo by měl rozumné představy o rozvoji dopravy, znal problémy praxe a byl schopný efektivní rozvoj dopravy prosazovat, navíc v prostředí, kdy se na mnoho podřízených nemůže spolehnout. Přesto by se o to měl premiér pokusit.

Jan ZEMAN

25. 1. 2020  Jan ZEMAN