Odmítám podpásové útoky

Dostal se mi na stůl pamflet – tak se přece říká zlolajnému psaní, které má urážet nebo hlásat nepravdy. Prý byl rozeslán na mnohé adresy. V něm se kdosi rozhodl kritizovat všechny členy současného i nedávného stranického vedení KSČM od postů nejvyšších, po posty o poznání nižší. Velmi nevybíravě s osobním, velmi přibarveným a dokonce podpásovým obsahem volá autor po personálních změnách. Jinak nenabízí nic. Jen pomluvy a polopravdy. Před sjezdem »zajímavé pojetí«. Volá po změně politiky komunistické strany, vadí mu všichni a všechno a zpochybňuje i toleranci vlády komunisty, proto prý její kritika poslanci–komunisty je nejen bezzubá, ale je jen jakýmsi zastíracím manévrem jejich neschopnosti opřít se o jakási nespecifikovaná správná řešení. Pokud ke změně postojů nedojde, tvrdí, počet voličů prý klesne pod pět procent a strana přestane existovat. Jaká témata zvolit, jak na to jít, však nenavrhuje. I když jako příklad uvádí masové akce v Berlíně, vzletná slova Corbyna a Sanderse, kteří podle něho jsou komunističtější než sama KSČM. I z toho odvozuje potřebu změny.

[o]

Zpoza buku téměř bulvárně proto rozebírá jednoho z funkcionářů strany za druhým, nelíbí se mu »Pražáci« a také vedení Futury. Haló noviny se prý, jak píše, nedají číst. Je třeba je radikálně změnit, či dokonce snad nahradit čímsi jiným. Jako vzor nadhazuje dvoje internetová média, která jsou však zaměřena především na komentáře vyslovující soukromá stanoviska autorů a postrádající komentované denní zpravodajství. Prý, tvrdí, i Haló noviny postrádají jakoukoli vizi. Jen já prý stojím, podle pisatele, za pochvalu.

I proto, myslím, že mám morální právo se k tomu všemu vyjádřit. Jeho chvála je pro mne totiž v souvislosti s jeho myšlenkami spíše pohanou a mí kolegové, kteří píší velmi dobré a zasvěcené články, si jeho odsudek nezaslouží. V těchto dnech jsem totiž mluvil s několika staršími členy a sympatizanty strany. Bez Haló novin, takových, jaké jsou, nemohou být. Prý je drží při životě a ráno první, co chtějí mít před sebou na stole, jsou právě ony. Jistě, ten či onen článek se jim nemusí líbit, ale jsou to jejich Haló noviny. Vzít jim je, předělat, aniž víme, co chceme, tedy zmíněný pisatel, by byl, podle mého názoru, čin rovnající se »dýce do zad«. Mohou mít, jistě, jiný názor na ten či onen komentář nebo článek, ale bez komentářů, většinově dobrých, by byli vrženi do náruče mainstreamových médií. Na spolupráci s tou či onou agenturou autorů některých článků, o čemž se autor pamfletu zmiňuje, můžeme jistě mít svůj názor, ale to neznamená, že odsoudíme všechno. Čteme-li naše noviny pravidelně, pak nemůžeme napsat, že nemají svůj obsah, svůj přístup k dění. Jsou kritické k mnohým jevům současnosti, ale vyzvedávají i pozitivní momenty z našeho života. Na rozdíl od onoho anonyma, který i v tomto případě nenabízí nic. Jen kritiku dokonce ošperkovanou slovy o »opilcích« a »kreaturách« údajně píšících do listu - ne, nejde o můj slovník.

Strana nemá prý témata, dlouhým komentářům funkcionářů, tedy monologům, jež marní čas posluchačů či čtenářů, se každý vyhýbá. Ti, aby se něco změnilo, by, jak píše, »museli vystoupit z pohodlnosti a něčemu novému se naučit«. To se, podle tohoto anonyma bojícího se veřejně hájit svůj názor, neděje a sám, zřejmě, čeká ve skrytu, jak vše dopadne. Nic nenabízí. Pouze slova o tom, že »soudruzi mají bdít, protože mají poslední šanci, jak zvrátit konec komunistické strany«. Prý schopných lidí je dost. Jakýsi seznam už také vyrobil. Pokud jde o mne, nechtěl bych být takovými lidmi, jako je on, napříště chválen. Na rozdíl od pisatele své názory totiž podepisuji. Často musím snést nemalé útoky. V minulosti dokonce na celou svou rodinu a útoky na jakoukoli moji existenci. A ne vždy útočníky bývali přímí nepřátelé, ale - mám-li parafrázovat slova Gramsciho, mí straničtí souputníci, pro něž jsem svými názory (nezměnil jsem je) byl bariérou v »nové době« pro jejich politický nebo ekonomický vzestup.

Co dodat? Nevážím si těch, kteří se pod svůj názor nedovedou podepsat, byť by v tom, jak tvrdí, bylo kousínek pravdy.

Jaroslav KOJZAR

1. 2. 2020  Jaroslav KOJZAR