Nejde jen o Diag Human

Zpráva o tom, že český stát má opět platit kamarádovi pana poslance Kalouska Josefu Šťávovi, jež rychle proběhla tiskem, jako by sdělovací prostředky málo zajímala a přitom jde o miliardy. Miliardy z kapes nás všech daňových poplatníků. Rozhodli o tom soudci v Lucembursku a i v Belgii tomu prý nemá být jinak. Ochrana investic! Ty přece je třeba v kapitalistickém světě chránit. Ne peníze daňových poplatníků, těch obyčejných plátců dole. Přitom v mnoha dalších zemích naše republika ve věci Diag Human vyhrála. Dokonce i ve Spojených státech. Pan Šťáva, dnešní majitel zámku mocných Rožmberků, se z průměrného obchodníka, který se po Listopadu vrátil z emigrace, stal přes noc kličkami právníků a kamarádstvím s lidmi typu Kalousek miliardářem. To si lze přečíst i na internetu. Nechci rozebírat to, co si můžeme tady přečíst. Ti, co pátrali po souvislostech a zveřejnili své poznatky, museli často narazit na jméno předsedy poslaneckého klubu TOP 09.

[o]

Jde mně o něco jiného. O to, jak polistopadová republika a její představitelé jednali s majetkem nás všech, a krevní plazma, s níž chtěl Šťáva obchodovat, byla také naším národním bohatstvím, které jsme měli hájit do posledního dechu. Tehdejší ministr zdravotnictví Bojar sice zpochybnil Šťávovu firmu, ale nikoli sám fakt obchodování s takovou cenností, jako byla právě krevní plazma, kterou často v minulosti poskytovali lidé zcela zdarma nebo za minimální poplatek. To znamenalo konec jeho obchodování. Jeho, nikoli však případných dalších obchodníků. Prohnaný Šťáva se s výsledkem nespokojil. Následovala žaloba, pak žaloby další a pro obchodníka, jehož sám Kalousek hodnotil jako tvrdého, zdroj příjmu.

A jsme u další ukázky, kam až nás dovedl kapitalismus. Usnesením soudců, kterým nejde o skutečné právo, ale především o ochranu kapitálu, bylo možné na čas zadržet tři velmi cenné obrazy z našich galerií, které byly půjčeny k výstavě do Vídně, naše aktiva v Lucembursku, a dokonce se odvážit požadovat odnětí »Českých domů« od New Yorku po Moskvu a předání jich Šťávovi. Stát má pak panu Šťávovi, kamarádu Miroslava Kalouska, vyplatit nikoli miliony, ale miliardy. To je také důsledek Listopadu a politiky Václava Havla. Přitom bylo možné jen sečíst údajné investice, které do neschváleného projektu pan Šťáva dal, a zjistilo by se, že byly vskutku minimální. Stal se ukázkou, jak z ničeho se člověk, mající dobré známé u nových vládců země, může stát miliardářem. Ani práci nemusí vykazovat.

Nechci pana Šťávu srovnávat s Andrejem Babišem a jeho Agrofertem. Nebylo by to správné a ani nechci být Babišovým obhájcem. Oba se mohli ke svému majetku dostat jen zásluhou Listopadu. Jenže proč se dnes tolik hovoří o Babišovi a tak málo o Šťávovi, který skutečně poškozuje nás všechny? Proč Milion chvilek nezamíří svůj zájem také tam a proč 17. listopadu se na Babiše pískalo a Kalouska málem vynesli ti, co tam právě byli, snad až na Hrad? Protože Babiš nehraje podle jejich not a brání zájmy naší republiky. Totéž se o Šťávovi, Kalouskovi a o lídrech Milionu chvilek a těch, co jsou v pozadí za nimi, říci nemůže.

Stačí se jen zamyslet nad tím, ke komu budou plynout miliardy za tzv. zmařenou investici, jež svého času měla vzniknout uzmutím majetku nás všech, a vůbec nejde o to, kdo se na akci podílel a kdo ji chtěl využít.

Otakar ZMÍTKO

3. 2. 2020  Otakar ZMÍTKO