Já, já, já První

Zaposlouchal jsem se do překladu Trumpova »hlášení americkému lidu« o stavu unie, tedy Spojených států. Vlastně šlo o prezidentův předvolební projev, který byl směřován k americkým voličům, kteří ho mohou ve funkci podržet, anebo se ho zbavit. Zaujalo mě několik tvrzení. Především to, že »Spojené státy zažívají nejlepší ekonomickou prosperitu v historii«. Chybělo jen: »To já, já, já, jsem to zařídil.« Bylo tam i to, že jeho vláda porazila Islámský stát. A opět slova »já, já, já, jsem to zařídil«, jsem skoro slyšel. Dozvěděl jsem se, jistě protože jako jediný zahraniční host při jeho projevu v Kongresu seděl samozvanec Guaidó, Spojenými státy jmenovaný »prezident Venezuely«, kde nevládne a ani nemá možnost vládnout, že »socialismus ničí země« a »vždy si pamatujte, že svoboda sjednocuje duši«. Nic proti tomu, ale jakou to všechno má souvislost s »hlášením o stavu unie«? Možná i tady mělo Trumpovi stát za to vyřknout, že »já to vím, já, já, já, který svobodně vydělal miliardy«, protože, »kdyby svoboda krást, podvádět a přivlastňovat si výsledky práce jiných, nebyla, neměl bych ani já je«.

[o]

Pak přišly sliby. Na prvním místě byl lék na AIDS, jenž se na trhu má podle Trumpa objevit už do deseti let, být první na Marsu a zabránit tomu, aby někdo narušil právo Američanů držet zbraň. Tady došlo k zádrhelu. Jeden z přítomných hlasitě protestoval, protože mu jakýsi střelec zastřelil dcerku. Vyvedli ho tedy. Už nemohl protestovat a potlesk ostatních, zřejmě držitelů zbraní, mohl uzavřít problém.

»Já, já, já« mohlo být tedy napsáno do zápisu. Nevím, zda bylo. Asi nikoli. Ne proto, že Islámský stát nezničily Spojené státy, ale velká koalice zemí, které do Iráku a Sýrie poslaly své vojáky anebo jinak se podílely na konci středověkého státu. A zvláště pak se angažovaly kurdské milice, které nakonec Trump zradil a vrhl do náruče Turkům. Nebo zapisovatelé s Trumpovým tvrzením měli problémy a svět, zřejmě informovanější než americký lid, by jim to stejně nevěřil?

Slova o »nejlepší prosperitě« mně něco připomněla. Také u nás je občas slýcháme. Podle toho, kdo stojí v čele země. I tady to má blízko k »jájismu«, ale o tom až jindy. Zatím však jsme z úst nejvyšších neslyšeli, že bychom třeba chtěli být první nikoliv na Marsu, ale ani v čemkoli, co by stálo za zapsání do Guinessovy knihy rekordů. A to je zřejmě naše štěstí. »Jájismus« se u nás totiž zatím zas tak moc nemusí. 

Otakar ZMÍTKO

7. 2. 2020  Otakar ZMÍTKO