Devadesátiletý Morning Star očima pravice

Deníku Morning Star, když připočteme i jeho předchůdce Daily Worker, je letos 90 let. Zůstává jediným v angličtině psaným socialistickým deníkem na světě a sama jeho dlouhověkost je úctyhodným úspěchem.

Široko daleko na levici je jen pár časopisů a novin, které se udržely déle. Je ale čestné říci, že politika Staru znamenala boj o přežití ve vlastní třídě. Noviny byly od začátku vystaveny zákazům šíření a prodeje a žalobám kvůli zveřejněným zprávám.

To v posledních letech trochu kleslo, protože buržoazie našla jiný, ne tak vysoký profil; metodu, jak deník udržet mimo zraky veřejnosti. Prostě jej ignoruje a odmítá to přiznat. Nejvíc to je vidět, když dojde na mediální pokrytí tisku. Kanály BBC a Sky doslova přetékají přehledem deníků, ale Star je zmiňován zřídka, tedy pokud vůbec. Čestnou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo, je, že tým BBC »Zítřejší noviny dnes«, neoficiální skupina zpravodajů BBC, pravidelně přináší první stránku Staru.

[o]

Reakce sdělovacích prostředků, tehdy, před 90 roky, téměř výhradně tištěných novin a časopisů, na to, že se objevil The Daily Worker, byla odrazem té dnešní. The Telegraph jej čistě ignoroval. The Guardian se zmohl na jeden či dva posměšky. The Times, tenkrát asi o něco serióznější než dnes, otiskl korespondenci o listu mezi šlechtou, a The Daily Mail, věrný formě, psal o »rudém děsu«.

Po vydání v lednu 1930 poznamenal dělnický dopisovatel Guardianu, že 1000 liber, které se objevily ve fondu deníku od předplatitelů a příznivců, bude stěží stačit, a tvrdil, že ani přední členové komunistické strany nepřáli vydávání poté, co předcházející noviny (týdeníky) Weekly Worker a Sunday Worker utrpěly finanční ztrátu. Nedokázal pochopit, že důvod k vydávání listu byl politický, nikoli vydělávání peněz pro tiskového magnáta…

V září 1930 si Guardian stěžoval, že komunistický protest na sletu TUC (nejsilnější odborová centrála v zemi - pozn. překladatele) byl přehnaný, pokud jde o počty účastníků udané ve zprávě deníku Daily Worker, jejíž část přetiskl. Což zní důvěrně známě dokonce i dnes.

Později v témže roce, v listopadu 1930, The Times přinesly dopis lorda Brentforda. Ten nadnesl otázku na »komunistický propagandistický plátek«, The Daily Worker, a byl vládním ministrem ujištěn, že vyšel jen 1. ledna 1930.

Brentford to vyšetřoval a shledal, že od onoho data noviny vycházejí každý den, v počtu několika tisíc výtisků. Nabídl onomu ministrovi, že mu deník předplatí, aby byl v budoucnu lépe informován.

The Daily Mail se naopak nepoškleboval, ani se navymlouval na detaily, ale jako vždy se samozřejmě obával »rudých«. Jeho zpráva byla nadepsána Red Intrigue Scandal (Skandál rudého spiknutí), a podrobně se zabýval debatou o přerušení v Dolní sněmovně. Cílem debaty zjevně bylo »odhalit plný rozsah sovětské propagandy v zemi«.

The Mail zaznamenal, že ve vydání Inprecoru (International Press Correspondence), vydávaném v Berlíně, generální tajemník Komunistické strany Velké Británie Albert Inkpin zdůraznil důležitou práci deníku The Daily Worker ve zpravodajství o stávce textilních dělníků. Mail byl také znepokojený tím, že Daily Worker přinesl zprávu o činnosti indických komunistů, a obával se růstu sovětské propagandy na území britského impéria…

Po 90 letech tu zůstává stejná písnička, jen s drobnými obměnami.

The Morning Star, 29. ledna 2020

Přeložil Vladimír SEDLÁČEK

10. 2. 2020  Vladimír SEDLÁČEK