Zase znovu se půjde křičet do ulic, tentokrát proti ombudsmanu Křečkovi

»Když není po našem, tak je to špatně«, »když není po našem, je ohrožena demokracie«, »když není po našem, tak...«, atd. Proto 1. března v neděli »zas zaplníme Václavské náměstí nebo přímo Letnou«. Tentokrát jde o zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Osobně si myslím, že je to sice funkce na nic, že si jejím zřízením svého času Václav Havel léčil jakési své bolístko, ale funkce je tu, nikdo ji nezrušil, proto je třeba ji obsadit.

[o]

Po zvolení Stanislava Křečka se poražení stoupenci havloidního myšlení rozhodli tedy znovu křičet. Vždyť oni jediní mají přece právo na tuto funkci, když už volby jim upřely vítězství a ovládnutí ministerských křesel, tedy alespoň si to myslí. Proto tolik soptí. V reakci na volbu např. předseda Poslaneckého klubu ODS Stanjura nenávistně sdělil televizním posluchačům, že »od prvního okamžiku v této Sněmovně tu funguje neformální většina«. Nevím, proč se diví a proč se vlastně rozčiluje, když Křeček byl zvolen v tajných volbách. Většina rozumných stran totiž nenařizovala koho volit a koho ne. V tajné volbě mohl přece každý poslanec volit, jak chtěl. Byl zvolen Stanislav Křeček. Bylo to demokratické, nebo když »není po mém, je konec demokracie«?

Takže 1. března se opět stoupenci »demokracie«, té »pravé, nefalšované«, shromáždí někde v Praze. Budou protestovat proti volbě ombudsmana. Ultimátum, které dali Babišovi v minulém roce a vršili ho 31. prosincem, je odloženo. Premiér podle nich měl odvolat ministryni Benešovou, anebo odstoupit. Když to prý neudělá, budou zemi sužovat permanentní demonstrace. Od města k městu, od obce k obci. Dnes je problém Benešová odložen stranou, i problém Babiš, jehož »případ« nadále podržel ve hře nejvyšší státní zástupce. Není to sice nic platné, protože výsledek nemůže být jiný, než vyřkl dozorový státní zástupce Šaroch, ale z hlediska voleb, udrží-li se kauza v řešení, to může přece být přínosné. V to doufají zvláště Piráti a s nimi pobratřelá organizace Milion chvilek. Pochopitelně i další »členové demokratického bloku«.

Je sice možné, že se Minářovu týmu a těm, kteří jsou za nimi, podaří znovu zaplnit náměstí, ale zatím to volební preference však neovlivnilo a zřejmě ani neovlivní. Jen se znovu ukáže, že »demokraté« nejsou vlastně vůbec demokratičtí a když oni prohrají, »není to vůbec demokratické«. Doufání v nový, tentokrát český Majdan je sice pouhým snem, ale nikoli méně nebezpečným.

Jiří VÁBR

20. 2. 2020  Jiří VÁBR